Duben 2008

Jízda českým vlakem (3. část)

29. dubna 2008 v 20:55 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Díkybohu jsem se opět dostal na administraci blogu (budu si muset koupit ten přípravek s ginkgo bilobou - už si ani nepamatuju svoje heslo) a tak Vám můžu předložit poslední část povídky. Naprosto nečekané vyvrcholení...a já se rozloučím až do neděle, protože jedu zase na venkov. Krásný čistý vzduch snad pročistí mou hlavu od zbytečný vzorců, jako že Fa se rvna vé krát ró krát gé, a vzpomenu si na své heslo dřív.
Pěkně to s ním cloumalo. Připadla jsem si jako hippies, koukal jsem do nebe a řvoucího chlapce jsem si vůbec nevšímal. V další zatáčce se odtrhl a zřejmě vletěl jiným otevřeným (nebo zavřeným oknem dovnitř), jelikož v sousedním vagónu byl slyšet hlasitý řinkot skla a neméně hlasitý řev dítěte. Vlak spomalil a zastavil uprostřed pole. Míst nás dostal přednost jakýsi modrožlutý vlak a plno lidí okolo ne zahučelo: "Pendolino!". Co je mi do nějakého Pindolina, já chtěl jet. A také jsme se rozjeli. Lidé sebou nenadálým zrychlením znásobeným náhlým údivem před rychlovlakem trhli tak, že vlak začal opět spomalovat. Někteří byli zřejmě zašlapáni tím, že se příliš pomalu zvedali. Dojeli jsme k hlavnímu nádraží. Neměl bych zapomenout se zmínit také o zastávce v historickém centru Brna, kde jsem musel poslouchat debatu důchodců na téma: Co nám všechno zdražili. Nesmírně zajímavé, jen by mě zajímalo, kam chodí nakupovat rohlíky za pětikorunu. S radostí jsem se vyvalil ven z vlaku a nechal za sebou zbytek zpomalených účastníků, navíc celých zdrcených a unavených. Padnul jsem do trávy. Druhý den jsem se probudil v protialkoholické léčebně. Přísahám, že si dohledám adresy všech lidí, kteří se mnou cestovali, a že na ně jako pravý terorista spáchám atentát.
Konec.

Jízda českým vlakem (2. část)

28. dubna 2008 v 18:28 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Je tu další den, a s ním i další várka povídky. Je amatérská, nesrovnávejte ji s E. A. Poeem. (ten Poe byl spisovatel)
Jedu tedy do České. Klasický osobáček, počmáraný od sprejerů, raději jsem si nesedal. V Třebové jsem přesedl po rychlé prohlídce nádraží do krásného vlaku, nikde žádná skvrnka a navíc jsem byl v kupé sám. Alespoň na začátku. Pak přišla stará babička a říká: "Jjje ttu volno, mmmladíku?" Odpověděl jsem, že je a v duchu si řekl bohužel.. Babička se dala do luštění nějakého japonského hlavolamu. Na obálce bylo napsané "Kakuro". Dopídil jsem se toho, že je to zřejmě hra o sčítání, neboť babička si stále povídala sama se sebou ve větách typu: "2 + 6 je 7, nééé, ty starý chorý mozečku, 8 je to, baculatá osmička!" nemohu říci, že by mě to neštvalo. IC mělo jet pouze do Olomouce. Výstup jsem málem prošvihl, protože se mi buřinka zasekla mezi vypolstrovanou sedačku a okno. Navíc se mě babčka zeptala, kolik je 7 + 5. Ze škodolibosti jsem odpověděl 13 a vydal se na nádraží v Olomouci. Dál jsem měl pokračovat rychlíkem. Je to zvláštní, ale přijel na stejnou kolej. Byl ohromně přeplněný a cpalo se do něj plno lidí. Tak tak, že jsme nevypadávali ven. Celkem rychle jsme vyčerpali kyslík, já jsem vytáhl své příruční kladívko a pohotově rozbil okno. Já si užíval zdravého vzduchu, kdežto malý chlapeček, jenž se příliš vyklonil a držel se jen za římsu okna právě poznal, co to je odstředivá síla.
A zítra vás čeká část poslední - no neuhádli byste to - třetí.

Jízda českým vlakem

27. dubna 2008 v 19:21 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Vzpomněl jsem si na jednu ze svých povídek; trchu ji upravil, a dnes Vám předkládám její první část.
Jízda českým vlakem
Ospalý jdu v časném ránu čtvrtka na nádraží v Ústí nad Orlicí. Do uší se vtírá ošklivý pisklavý zvuk zkoušky reproduktoru, načež se ozve: "1, 2, 3, zkouška, konec" Chjrkdchkrkd. "Chrm Chrm, Vážení cestující, hlášení o zpoždění. Rychlík číslo 678 ze směru Praha Smíchov, … bude opožděn kvůli mimořádné události. Předpokládaná doba zpoždění vlaku je asi 100 minut. Vážení cestující, omluvte prosím zpoždění vlaku." Utíkám k informačnímu okénku. Bohudík (později zjišťuji, že bohužel) zde sedí starší paní a očividně z toho, že jsem přišel, není nadšená. "Proboha, co se stalo, jedu do Brna, mám důležité jednání, copak můžu čekat sto minut?" "Cože, ono běželo sto? Promiňte, je to 150. Ohledně vašeho jednání, tady máte náhradní spoje. Všechny jedou z České Třebové, tam jede za chvíli další vlak, máte co dělat." Podala mi nějaký papír, na kterém bylo strojově napsáno, jaké mám možnosti jet. Neváhal jsem nad výběrem vlaku, jakmile jsem uviděl značku IC. Než jsem si ho pročetl, přijel osobní vlak do České. Nikdo se ale k nástupu do něj neměl, průvodčí tedy odpískal odjezd a ačkoliv jsem s kufříkem mával sebevíc, nikdo si mě už nevšiml. Vrátil jsem se k okénku. Baba popíjela čaj a sledovala letící mouchu. Předváděl jsem špatně doslýchajícího a do mikrofonu jsem zařval: "Můžete mi dát spoje do Třebové?" baba si na sebe vylila čaj, ztratila mouchu a strašně se zamračila. Vlak jsem si zjistil sám podle otočných jízdních řádů.

KONEC...

27. dubna 2008 v 18:39 | Dr.Čoko
...odstávky. Takže, malé pozastaveníčko (nesnáším zdrobněliny) nechci říci, že neuškodilo. Uškodilo. A tak už dnes očekávejte nový článek. Už brzy. Byl jsem nyní na venkově, mám plno nových sil, jsem odpočatý a...jsem odpočatý. Už dnes. Tady...

D(m)ýchání

18. dubna 2008 v 11:26 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Rozhodně neusínám na vavřínech (ani nemůžu, žádně nejsou) a píšu nový článek. Jen reaguji na komentář v předchozím článku: co se týče chipsy.cz, na této stránce je jakýsi vyhledávací modul. Jinak děkuji za komentář, a dofám, že jste rádi, že jsem se obětoval a ve vašem zájmu si téměř zaviroval počítač. Nyní již k nadcházejícímu článku.
Není dýchání, jako dýchání
Nejdříve je potřeba si ujasnit, jaké dýchání vlastně probereme. Jsou totiž nejméně dvě dýchání (nemyslím funění a zrychlené). Jedná se o dýchání jako výměna O2 za CO2. Ten druhý se nazývá buněčné dýchání a jeh vzorec je poněkud složitější:
(pro právníky: obrázek je ze stránek cs.wikipedia.org)
Vzhledem k tomu, že věřím, že jste již v chemii dopočítávání vzorců brali a tento nyní zkontrolovali, doufám, že v případě špatného dopočítání mi dáte okažitě vědět.
Respirace
To není odborné označení pro trabanta vypouštějícího velké mnžství již zmíněného CO2, ale (mimochdem mnohem odbornější než odborné) označení pro dýchání. Zajíavost je, že vzduch, ze kterého bereme kyslík se nazývá respirační médium. Proč se potom "médium" říká i té paní, co levituje u kouzelníka fakt nevím.
Při dýchání probíhá tzv. (to slovíčko je důležité) ventilace. Vzduch jde dovnitř a jiný zase ven. Je to jako když zaprdíte místnst a otevřete okno. Při ventilaci je prakticky princip stále stejný.
Příště: Otrava (nejen hnusným učením, ale i O2 či CO2). Jdu opisovat chemii.

Bohužel...

17. dubna 2008 v 17:28 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Tak bohužel. Nejen že mám syndrom tří teček, ale teď i nohu v gipsu. Neplést s Gipsy.cz!!! mám totiž zlomeninu vnějšího kotníku. Normálně šílený článek se tedy odsouvá na dobu neurčitě zítřejší. Zatím!

Zviditelnění (2.)

16. dubna 2008 v 15:18 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Tak, abych se jěště ze včerejška doplnil, už dens můžete zkusit zadat do vašeho prohížeče www.centrum.cz, po načtení klikněte na plíčko hledání a zadejte některé ze slov dr čoko přednáška
, nejlépe všechny tři, 3, a uvidíte. Nebo ne. Ale to nevadí. A slibuji Vám, že už zítra Vás čeká nový, už normálně šílený článek.
Váš zviditelněný dr. Čoko.

Zviditelnění

15. dubna 2008 v 16:40 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Tot je jen okopírovaný email (ne email jako email, ale email jako email), který mi dnes přišel z adresy centrum@centrum.cz
Dobrý den,

Vaše stránky na adrese http://www.drcoko.blog.cz byly zařazeny do sekcí:
* Sport, zábava a životní styl > Humor > Recese a parodie v Katalogu Centrum.cz s titulkem Dr. Čoko
a popisem: Humorné články šíleného Dr. Čoko, jeho přednášky a deníček..
Váš odkaz se v Katalogu Centrum.cz objeví od zítřka.

V případě, že Vaše stránky změni obsah, adresu nebo budete chtít nějaké údaje pozměnit, aktualizujte je, prosíme, i v Katalogu Centrum.cz.


Vstup do editace najdete na adrese http://kat-reg.centrum.cz/.

Pokud máte nějaké dotazy, napište nám na adresu centrum@centrum.cz.

Hezký den Vám přeje

Administrační tým Centrum.cz

Big Bang (1)

14. dubna 2008 v 19:49 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Tak, protože jsem netrpělivý a mám syndrom tří teček, tak jsem se rozhdl, že sem napíšu už dnes...tak tedy BIG BANG - velký třes(k).
Theorie (zvláštní slovo, co?) 1
Veškerý svět a vše, co je kolem nás je pouze syn jednoho opilce, nic z toho se neděje, i tento blog vůbec neexistuje, fyzikální vzorce v opravdu reálném světě nevycházejí (pokud ovšem je) a až se tento muž dostane z kcviny, spadne na náš svět atmová (nechci psát napalmová, protože přesně nevím, o co se jedná) puma.
Theorie (dáme si to slovo ještě jednu, ne?) 2
Nic nikde není. Žádný vesmír, žádná země, nic. A celé toto bude vysíláno jako příběh závěru 89. řady seriálu Věřte-nevěřte. Co myslíte vy? Napíšou do řešení true, nebo false? Jestli se mi sem povedla dát anketa, tak tu je.
A jinak, další theorie zase někdy příště...
P.S. Pro hlasování v naketě musíte na článek kliknout! Popřípadě klikněte zde

Hmmmm...

14. dubna 2008 v 17:05 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Jsem zpět u syndromu tří teček...ale k tomu někdy později. Velká přednáška už zítra na www.drcoko.blog.cz...

Již brzy...

13. dubna 2008 v 18:11 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Z nedostatku času...aspoň takhle: Již brzy...velká přednáška...na www.drcoko.blog.cz

Sluchové ústrojí (2.)

12. dubna 2008 v 9:34 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Další problémy vyřešeny, dnes se podíváme na další části lidského ucha.
Jsme v předsíni (pokračování)
Na konci nás však čeká překvapení - v úplném závěru bubínkové dutiny se nachází tři středoušní kůstky přesně v tomto pořadí - kladívko (něčím do toho bubnu musíte praštit), kovadlinka (kde byste to kladivo udělali) a třmínek. Ten člověk, co to vymyslel musel bejt asi buď hodně na mol, nebo abnormálně dětinský - všem dal zdrobněliny. Teď ještě vědět, co střední ucho dělá. Funguje jako převodní aparát a navíc je vyplněno tekutinou (proč?).
Jsme v obýváku
Vnitřní ucho je složeno z kostěného a blanitého labyrintu (to už je labyrintů, co já viděl). Hlavními částmi těchto labyrintů (už se i zase opakují slova, co?) jsou chodbičky, předsíň a hlemýžď (jak jsem na to mohl zapomenout při psaní nadpisu druhého odstavce...). Přitom k tomu, abyste slyšeli potřebujete jenom hlemýždě (i ten je někdy důležitý) a ten zbytek slouží k tomu, abyste neustále nepadali na zem - udržuje rovnováhu. Když se roztočíte kolem dokola, roztočíte tím i tyto kůstky a to, co je v nich, a tím pádem už nedržíte rovnováhu.
Jen díky tomuto slyšíte. Slyšíte? Je konec hodiny!

Sluchové ústrojí (1.)

11. dubna 2008 v 20:53 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Tak, po delší době a velkých problémech s přihlašováním do služby blog.cz jsem zpět, abych vás poučil o tom, proč můžete slyšet to, co slyšíte a... tak nějak.
Venku
Venkovní části ucha (ta, co vám omrzá když v zimě jdete po chdoníku) se jinak říká i vnější ucho (to je logické). To se skládá z boltce (za to se dá tahat, věší se na to náušnice a ti frajeři i autobusy či vlaky) a zvukovodu (to snad pochopíte ne? Zvuko-vod (vodí to zvuk)). Miochodem, tvar boltce se podepisuje na prostorovém sluchu, čili jestli slyšíte do hloubky. A nějakou zajímavost ke zvukovodu - funguje jako rezonátor.
V předsíni
Střední ucho je taková štěrbina a spojuje vnější ucho s tím dalším, jehož název vám neřeknu, protože si o něm povíme až příště. V centru je bubínková dutina (to mi připomíná, pro ty co čtou můj deníček: Vyhráli jsme přímý postup s elastickými kostýmy), ta je spojena s Eustauchovou (nebo tak nějak) trubicí, která je tam asi úplně na houby, a ta je spojuje s nosohltanem (jeden význam se pro ni našel). No, a teď je na řadě bubínek, je to taková membrána (představte si to jak normální buben). Na konci nás však čeká překvapení - v úplném závěru bubínkové dutiny se nachází tři středoušní kůstky přesně v tomto pořadí
------Byl jste úspěšně odhlášen ze služby Blog.cz------

Zatím nic

10. dubna 2008 v 19:05 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Tak vážení a milí přátelé, rozhodl jsem se, že jsem radši něco napíšu. Bohužel v této době nemám na psaní mých přednášek moc času, a kdo chce, může mi po pípnutí nechat na záznamníku komentářů vzkaz.
........................................................................PÍP..................................................................................

Požooor, jdou k vám kužátka

8. dubna 2008 v 16:33 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Myslím, že tento týden naprosto vystihuje toto video:

Fóbie (2.)

8. dubna 2008 v 16:16 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Na světě jsou milióny fóbií. Člověk se takto může vymluvit na všechno. Myslím ale, že jméno té následující byste neuhodli. Je to
Hexakosioihexekontahexaphobie
Toto jméno je velice zapeklité a skrývá docela zajíavou fóbii - fóbie z čísla 666. Často bývá přebíjena takzvanou octophobií, což je strach z čísla 8. Nebo strachem z čísla 13 - triskaidekafobie
A co se týče dalších fóbií, tak tady je takový malý seznámek těch nejzvláštnějších:
Před vysycháním míchy - tabofobie
Ze železnice - siderodromofobie
Z vlastní osoby - autofobie
Z mostů - gefyrofobie
A to je jenom výběr...
Můžete se vymluvit na to, že nemáte rádi mytí prádla, bojíte se Francouzů, máte strach z líbání, ze světla, z léků, teenagerů, ze slepic, ze sebe sama, z jehly či z gravitace, z mlhy, z pocení, z ryb, z vlastního mluveného projevu, z vaření, ze zbláznění se, z nukleárních zbraní, z pátku 13., z onemocnění konečníku, z vlasů, z nebe, z moči či z pomočení se, z šatů, z čarodějnic, žluté barvy, či ze dřeva.
To nejlepší jsem si nechal nakonec: Fobofobie - strach z vlastního strachu.

Divné fóbie

7. dubna 2008 v 16:22 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Všeobecně se mezi lidmi povídá, že fóbie (to, čeho se bojíte) se dá vyléčit mnoha způsoby. Ale chcete znát jednotlivé případy? Tak seďte a čtěte.
Co to je?
Fóbie je úszkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována.
(todle jsem fakt nesesmolil sám, pomhla mi cs.wikipedia.org)
Kakotechnofobie
Asi neuhodnete, že za tímto slovem může být strach z toho, že si člověk počíná nemotorně. Ale trpí tím i někteří sloni, jak jinak by vzniklo přílosví "je jako slon v porcelánu"?
Cibofobie
Tak toto je specialita - je to strach z jídla. Plno lidí se ji snaží přebít tím, že do sebe nalijí plno litrů tekutin a vytvoří se jim tak nová fóbie - z pití.
Basifobie
Toto slovo vyjadřuje strach z chůze. Sice nejsem v této fóbii odborník, ale tuto fóbii by si měli vzít za svou všichni silnější lidé. Ta už by vás donutila běhat!
Tanatofobie
Tanatofobie je chorobný strach ze smrti. K ní mám jednu zajíavost - stejně se jmenoval třetí díl třetí série animovaného seriálu AEon Flux.
Příště vás čekají fobie další - třeba fobie z čísla 13

Zvracecí (blinkací) ústrojí

6. dubna 2008 v 19:21 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Dostali jsme se nejen do další hodiny, ale i na další z mnoha přednášek, které pro vás chystám. Tentokrát si budeme povídat o zvláštním ústrojí, o kterém se učitelé zřejmě bojí povídat. Už vám některý z nich říkal o zvracecím ústrojí?
Jsme dole, nahoře, popřípadě uprostřed
Ať je jídlo kdekoliv, může se samo od sebe (popřípadě na popud nějakého viru) rozhodnout, že se půjde podívat na ten mejdan nahoře. Ne vždy mu tu vyjde, zvlášť, když je v dolních patrech (viz. článek o trávícím ústrojí). Ale alespoň někdo se na party většinou podívá. Ležíte už asi dvě hodiny, s ukrutnými bolestmi na posteli, která vám připadá jako smrtelná. Obskakují vás lidé, z nichž máte sice radost, nikdo se o vás v životě ještě tak nestaral, ale zároveň vás štvou neustálým ptaní se na to, jestli jste v pořádku, a jestli nepotřebujete napít. V pořádku nejste, toho by si mohli všimnout a napít nechcete, protože z důvodu vytlačování by nová tekutina jídlo v cestě nahoru akorát popohnala.
Jedeme nahoru
Jídlo se šine svojí pomalou cestou nahoru, někdy ovšem i dolů. Zvláště při virozách to může vypadat tak, že zároveň zvracíte a navíc to jde zdola téměř ve formě tekutiny. Odborně se dolnímu jevu říká "průjem". Ale nepředbíhejme. Jídlo doleze nahoru až téměř do úst. Vy máte hrozně nepříjemný pocit toho, že víte, že během pár minut bude vaše poslední jídlo, pítí a alkohol na stole. Je vám nejspíše líto toho alkoholu. Ale naštěstí většinou stihnete dojít na záchod.
Jsme venku
Jídlo se přesunulo do úst a naše reflexy nás nutí rozevřít rty, načež jídlo se valí ven za doprovodu hlasitého kašle a nepříjemných pocitů. Jste potom celí bledí, ale šťastní, že už to máte za sebou. Už jenom spláchnout, vyčistit prostěradlo a oblečení, vyprat povlečení a znovu se najíst. Pokud je to ovšem viróza, čeká vás vše ještě několikrát...
Malá poznámka na závěr: (z vlastní zkušenosti): Když jsem byl malý, doktorka poradila mé matce na zvracení bublinkovou limonádu, nejlépe Coca-colu (zvláštní, co?). Sice se mi ulevilo, ale nadměrný cukr ve mě vyvolal zvracení a Coca-cola opustila mé tělo téměř v takovém množství, v jakém přišla. Od té doby již jen neslazené minerálky, popřípadě vodu.

Trávící soustava

5. dubna 2008 v 19:29 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Po velmi náročném porodu se nyní dostáváme k první z prodiskutovatelných soustav - trávící. Víte, že jídlo člověk většinou ani nestráví? Jak dlouhá máme střeva? Nebo jak vznikají tzv. "hnědá BMW"? Tak čtěte dál.
Jsme nahoře
Jídlo se nám dostává přes zuby, jazyk a další až do takzvaného hltanu. To není pes, ale...no...ééé...představte si to jako takovou...trubku nebo spíš trubici, kterou jídlo prochází (nebo se o to aspoň snaží) více než 15 let. Proč tak dlouho? Vzpoměňte si na všechny ty lepivé fujtajbly, žvýkačky, jak jste jako malí snědli tu tubu lepidla atd...a pak říkejte, že ten knedlík má klouzat jako po másle!
Jsme uprostřed
Jakmile skončí jídlo svoji pouť hltanem, dostává se do více než čtyřiceltileté cesty. První desetiletí potrava stráví v žaludku, který doufám všichni znáte. Takový ovalný tvar, a udělá to z potravy nechutnu směsku. Poté ho čeká cesta vašimi střevy. Střeva jsou dlouhá více než 50 metrů, a jsou pěkně zamotaná, což dosvědčuje pouť jídla tudy na 30 let. Pak už ho čeká spíše taková hopkací část, protože každé jídlo se chce dostat ven.
Možná budeme dole
Když se jídlo rozdělí na tekutinu a blivajz, jde do posledních útrob, kde se snaží tak15 let dostat se ven. U tekutin to jde docela rychle (průměr je nějakých 5 let), kdežto u pevných výkalů je tato doba přibližně trojnásobná.
To je tedy konec dalšího článku, a abych vás trochu navábil na příště, tak si příště probereme soustavu zvracecí, neboli blinkací.

Porod (3. část)

4. dubna 2008 v 16:38 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
No výborně! Volejte třikrát sláva, protože jsme se dopracovali k poslední části naší přednášky.
Máme tu krásný sedmý měsíc, děťátko má již první vlásky a když se dostáváme ke kolínkům, je malé batole tak čilé, že maminka si zažije ještě hodně vnitřních bouchnutí do břicha. Říkal jsem že to nejhorší má za sebou? Asi jsem na to zapomněl...Mimochdem, otcové, jenž jsou hodně znudění a většinou spí jsou na konci měsíce probouzeni, aby mohli být přítomni poslednímu měsíci.
Možná si říkáte, proč poslední. Na začátku jsem avizoval, že porod má devět měsíců, nyní jsme však teprve u osmého. V osmém měsíci opravdu miminko vyleze celé a doktoři mají co dělat, aby umyli hlavně jeho. Maminka ho začne poprvé kojit, avšak dítě si musí na nový druh stravy často hodně dlouho zvykat.
A co se týče devátého měsíce, ten je vyhrazen pro mytí posledního doktora, který je upatlaný víc, než kdyby se potřel džemem a navíc se bere jako náborová lhůta nových porodních lékařů.