Prosinec 2008

Konec dobrý, všechno dobré

31. prosince 2008 v 10:00 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
I na Silvestra to chce nějakej žvást.
Jestli právě teď ještě nesedíte u televize a nejíte vánoční cukroví, popcorn, nebo cokoliv jiného a nesledujete televizní estrády, zdravím Vás. Naposledy v tomto roce se zde objevuje článek, v němž Vám chci popřát tak nějak všechno dobré (ale v mezích), abyste se měli rádi a tak dále. Však už to znáte. Pijte, jak se říká na lidech s Mírou a věřte, že i v příštím roce vás budu tady otravovat. Oslavte Nový rok co nejlépe, a když brzo vstanete, možná se potkáme na Andrlově chlumu, kam mě opět po roce zatáhne babička. Užijte si tedy konec roku, pokud Vás můžu nalákat na články čím začnu v příštím roce, bude to odhalení odpovědí květákové, která odpoví na nedávno zveřejněný soubor otázek (snad sis, Eleno, nemyslela, že bych na to zapomněl) a zkusím se podívat na problém reklam nad záhlavím. Takže tedy, Happy New Year! Yeah!

P.S. Ještě moje P.F.

Podej mi dvě pyramidy, čtyři oči a šest hnědejch ventilaček

29. prosince 2008 v 20:16 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Pokračování článku ze soboty...
Naše putování po složení kaleidoskopu nekončí. Pokračujeme v jízdě...
Máme tedy divnou trubku a na hodinkách skoro půl dvanácté. Je čas se přestěhovat tam, kde dneska máme přespat. Vracíme se tedy do Droždína. Zhruba půlhodiny tam pak blbnu s mou mladší sestřenicí a bratránkem, přečtu jim pohádku na dobrou noc a oba usnou jako špalek. Ještě jsem se nezmínil o mém spacáku...
Všechny spacáky, které naše rodina vlastní mají tu úžasnou vlastnost, že jsou bez zipu. Když je Vám vedro, vyřešte si to sami. Navíc, pravděpodobně byl toto ten spacák, který byl asi před třemi měsíci poblit jedním mým starším bratránkem. Dobrou noc.
Ráno mě probouzí kočka. Nejdříve zdvořile přejde spacák, a jde si hrát s utahovacím provázkem. Pohladí mě ťapkou po tváři, což mě dost poleká a vstávám. Rychle snídáme, protože musíme brzo odjet. Od deseti hodin je naplánováno procházení se obchodním domem Olympie a poté cesta do Zlína. V Olympii vše prohlížíme v šíleném spěchu, neboť máme jenom hodinu. Původně si tu mamka měla koupit kabát, ale nekoupila nic.
odjíždíme z Olympie, když vtom (je to správně?) zazvoní telefon. Babička z Droždína. Že jsme si tam zapomněli foťák. Stavíme se tam po návštěve Zlína, tam máme být jenom na oběd...
Velké objímání, to je to, co na potkávání příbuzenstva nesnáším. Než si se všema lidma potřesu... Nicméně ve Zlíně nejdříve málem uklouznu po zaledovatělém chodníku. Ano, na východě Moravy jsou malé vrstvičky sněhu, zato v Orlickém podhůří není nic. Poobědváme (opět kuřecí řízky), a hned potom se dozvídáme, že přijede další mamčina kamarádka. Paní Alexová. Oslaví tu významné mamčino výročí, a návštěva se tedy protáhne až do půl páté.
Mezitím mě s sebou odtáhne desetiletý syn Zlíňanské kamarádky. Dostal k Vánocům obří lego (1326 dílků. Obří loď StarWars), a potřebuje pomoc se sestavením. Ještě jsem neřekl, že pro každou kostku lega má svůj vlastní název, který se dynamicky mění pokaždé, když se ho naučí. Náš systém je: Pavlík ve svém nepořádku v kostkách najde požadované koousky skládačky a ty já potom připojím k modelu. Docela to jde, až na ty názvy. Nikdy bych si nemyslel, že někdy řeknu větu podobnou té v nadpisu...
O půl páté jsme zhruba v půlce stavby. Čas je ale neúprosný a my musíme jet. Naposledy se stavujeme do Droždína, kde vyzvedneme foťák a odjíždíme domů. Přijíždíve v pořádných pozdních hodinách. A co já udělám, jakmile přijedu? Napíšu článek na blog...
Mimochodem, příští článek vyjde na Silvestra zhruba v 10 hodin. Tak přijďte i na Silvestra.

K čemu použijeme tubu od šumivých tablet...

27. prosince 2008 v 21:36 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Jako každé Vánoce je třeba jet za celou rodinou. V mém případě je celkem široká.
První cesta vedla do Olomouce. Respektive, do přidruženého městečka, satelitní vesničky Droždín. Vesnice je plná novostaveb, všechno tam vypadá nově a neokoukaně. Plno volných ploch ke stavbě v prodeji...
Tam bydlí jeden můj strýc s tetou a loni se tam přestěhovala i moje druhá babička. Protože Vánoce, takzvané druhé, protože teprve na nich se sejde celá rodina se z technických důvodů v novém baráku konat nemohla, museli jsme se jít vměstnat do malého bytečku další tety, která bydlí skoro v centru Olomouce, v panelákovém sídlišti. "To byl takovej velkem panelák, oni bydleli snad ve dvanáctém patře." Říkal můj bratr. Já zase tvrdil, že musíme na Trnkovu, 26. Já jsem měl pravdu, můj bratr zase tak ne. Panelák byl osmipatrový.
Jediným problémem bylo, že si nikdo nepamatoval, v jakém patře příbuzní bydlí. V dobré víře jsme tedy vyjeli do osmičky. Ne-e. Sjíždíme dolů do sedmičky a prohlížíme zvonky. Ani tady ne. Bohužel, někdo si výtah objednal a nám mezitím ujel. S mnoha taškami, obtěžkáni dárky scházíme do šestého patra, kde jsou naštěstí otevřené dveře. Bon voyage!
Vešli jsme, podali si ruku s více jak dvaceti lidmi a odebrali se, my, mladší hrát nějaké hry. Jediným volným pokojíkem byl pokojíček jedné dcerky. Volného prostoru, poté, co se tam vešlo osm lidí nebylo zrovna mnoho. Zahráli jsme si tudíž mnoho karetních her. Když už bylo fakt pozdě, šlli jsme ke stromečku a že se budou rozdávat dárky.
Nakřapaná teta začala zpívat koledy a postupně se všichni přidávali. Krásno idylku podtrhoval můj nejmaldší bratranec pískáním na píšťalku. Přešlo se k rozdávání dárků. Dostal jsem ponožky, skládačku, další hru a 20 šumivých tablet. Díky tubě od nich jsem měl příležitost zúčastnit se nebezpečného experimentu.
Rozhodlo se, že si vyrobíme kaleidoskop. To je trubička, ve které se díky světlu, jeho odrazům v zrcadlech a barevným kamínkům utvářejí v rozích různorodé útvary. V domácích podmínkách to však nebylo nic lehkého. Uřízněte si konec tuby, zněl první rozkaz. Vzal jsem si pilku na železo (!) a začal pižlat. Povedlo se mi to pěkně, se zubama, přesně tak, jak to nemělo být. Zarovnával jsem to pěkně dlouho. Uřízněte si asi centimetr od okraje tuby, budete mít prstýnek. Tentokrát na mě vyšel nůž na linoleum, se kterým šlo již řezání o poznání lépe.Stějně jsem se nevyhnul zubům. Udělejte si dvě kolečka, průměru vetšího než tuba z falešného CD, která se dávají do takových těch velkých boxů. Jeden z nich si zahlaďte pilníkem, aby byl matný. Provedeno. Falešná CD pěkně praskají. Matný kus přilepte na prstýnek. Bude zvenku! Přilepeno vteřinovým lepidlem. Nebyl jsem sám, komu se slepily prsty k sobě. A teď jdeme tříštit kamínky, pozor. Přišly rány jak z děla. Kladivem bouchali střídavě všichni do skleněních kamínků, které se vůbec nechtěly rozpadnout. Jdu to roztříštit na asfalt, zezněl hlas staršího bratrance.
Vrací se po chvíli. Jo, šlo to až moc dobře. Kamínky tedy vkládám dovnitř mého prstýnku a vše zalepuji průhledným kolečkem. Teď ještě vyrobit zrcátka. Na to jsme také připraveni, naštěstí tu máme nějaká stará DVD. Ale, kolik je průměr? Proužky z DVD by měly v tubě samovolně držet, ale musí tam být tři, do trojúhelníku. A ještě k tomu, někdo se opřel o futra a zhasnul světlo. To by nebyla taková tragédie, kdyby světlo fungovalo v pořádku. Může se ale rozsvítit až za 10 minut.
Moje sestřenice vyrábí prototyp zrcadel, která si všichni obkreslujeme. Ještě přilepit vršek tuby a voilá, je tu krásný kaleidoskop. A co bylo dál?

Pokračování příště...
Tedy v pondělí...

Veselé Vánoce!

24. prosince 2008 v 10:00 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
A zase po roce, jsou tu Vánoce. Pokud jste se mnou vydrželi od března až doteď, přeju Vám příjemné prožití dnešního dne, hodně dárků a hlavně pohodu u stolu. :) Až zase budu doma (jedeme jako každým rokem za příbuzenstvem) tak sem něco snad napíšu. A protože vím, že k Vánocům patří koledy, jedno video je tu i pro Vás.


Veselé Vánoce!

Dr. House může mít hotovo i za dvě minuty

22. prosince 2008 v 19:29 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Tak jsem právě narazil na skvělé video, které bych tu chtěl zveřejnit ještě před vánočním článkem. Pokud máte rádi doktora House, ale nesnášíte pětačtyřicetiminutovou délku epizody, pak si pusťte toto video. Uvidíte, že to celé lze zrealizovat za dvě minuty.
P.S. Doktoři si přeci musí pomáhat. :)

Za co jsem se potrestal?

20. prosince 2008 v 10:00 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Tak jo, můžu si za to sám. Prý se to po různých blozích šíří už dlouho, já jsem to spatřil na dvou a jediným principem je, že dostanu třicet otázek, na které musím jako blogař odpovědět. Otázky ale nejsou veřejné, a kdo je chce znát, tomu je napíšu přes e-mail. Jedinou podmínkou je, že opět vy musíte tyto otázky zodpovědět a odpovědi uveřejnit na svém blogu. takže, tedy, moje odpovědi:

01. Hmmm...že by Dave aka Fantom Ass?
02. Hmmm...že by Eliška Nechvílová?
03. Ze by to byl tygl? Ne, asi moje babička :)
04. Asi valja, vajíčko nebo Vája.
05. BaLushKa (napsal sem to sakra správně?)
06. Smuteční vrba
07. Asi Ríša.
08. Teda...to fakt nevim :)
09. Možná babička? Její dřívější život a válka...
10. Jasně ADAM!
11. Tak to by byl asi Jáchym.
12. To určitě já :)
13. Každej druhej.
14. Elf Lestrin :)
15. Elf Lestrin?
16. Asi Marťa.
17. Zase Adam...
18. Terka L.
19. Zdíša
20. Štěpán
21. Mamka?
22. Fantom Ass... skoro furt.
23. Pepa na hrad! Pepa na hrad!
24. V této době asi Verča Dvořáčková
25. Možná zase Adam?
26. Tak možná Pavlu S. :) nedokážu posoudit :)
27. To by byla asi Zdíša.
28. Nevíte někdo, co znamená cosplay?
29. Že by chipsik?
30. NEBERTE MĚ VÁŽNĚ!!! :)

Takže, nechť se nyní zapojí lidská zvědavost. Kdo chcete, otázky jsou u mne, můžete si zažádat. V nejhorším si otázky napíšete na papírek a já je tu pak zveřejním. Tak co, kdo z vás, které jsem zmínil se chce dozvědět proč? Nezapomeňte do komentáře napsat e-mail.

Tak tohle fakt nevymyslíš!

18. prosince 2008 v 19:07 | Dr.Čoko
Rozhovor v jedenáct hodin. Večer. Mluví spolu asi čtyřleté dítě a moje mamka.
(Poznámka: Pro zachování soukromí jsou jména zaměněna)
Milan: čtyřletý chlapec
Anna: moje mamka
Pavlína: matka chlapečka
V sedmnáct hodin zazvonil telefon. Mamka ho běží zvednout a svítí jméno Pavlína. Mamka telefon zvedá, ale ten je hned položen. Anna tedy volá znovu. Tentokrát se dostane do hlasové schránky, kam namluví něco ve smyslu: Anni, kdybys něco potřebovala, tak mi zavolej zpátky. Pavlína.
Je je jedenáct hodin večer. Právě jsme šli spát, když v tom zvoní telefon.
Haló, Aničko? Jo to jsi ty, Milane. Milánku, dáš mi maminku? Jo? Tak mi ji dej, Milánku.Milánku? Milánku! Tak jo, milánku. Dej mi k telefonu maminku. A můžu s ní mluvit? tak na ni zavolej. Že spí? Tak běž za ní a probuď ji, Milánku. Milánku? Tak dásš mi ji? Tak ne. A tatínka? Taky spí? A ty jseš jedinej vzhůru, a takhle lidem voláš? Tak zkus zavolat na maminku. Milánku? MILÁNKU!!!
a takhle dál sedm minut.
Poté jsme zavolali otci dítěte, ze kterého vypadlo, že rodiče si povídali v pokoji a vedle Milánek telefonoval různým lidem. BRAVO!

Kolik tlapek mají myši?

16. prosince 2008 v 21:20 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Dnes tu máme speciální otázku: Kolik tlapek mají myši? Zkuste odpovědět a poté si přečtěte toto.
Mimochodem, máte už vánoční dárky?

Otázka: Kolik tlapek mají myši?

Původní odpověď: Myši mají čtyři tlapky.
Připomínka vedoucího: Rozpracovat.

1. revize: Myši mají pět končetin, čtyři z nich jsou tlapky.
Připomínka vedoucího: A co pátá končetina?

2. revize: Myši mají pět končetin, čtyři z nich jsou tlapky a pátý je ocásek.
Připomínka vedoucího: Cože? Tlapky bez nohou?

3. revize: Myši mají čtyři nohy, čtyři tlapky a jeden ocásek na myš.
Připomínka vedoucího: Zmatené. Znamená to dohromady 9 končetin?

4. revize: Myši mají čtyři sestavy noha-tlapka a jednu sestavu ocásku na jedno tělo.
Připomínka vedoucího: Není probráno vyčerpávajícím způsobem.

5. revize: Každá myš je vybavena čtyřmi nohami a ocáskem. Každá noha je vybavena tlapkou, a to na opačném konci, než je tělo. Ocásek tlapku nemá.
Připomínka vedoucího: Popisné, ale málo rozhodné.

6. revize: K jedné myši přísluší: čtyři sestavy noha-tlapka, jeden ocásek. Žádná odchylka od této zásady není přípustná, protože by vznikla disproporce v nedostatkových zásobách končetin.
Připomínka vedoucího: Příliš autoritativní, potlačuje kreativitu.

7. revize: Myši mají čtyři tlapky; každá tlapka je připojena k jedné malé noze spojené do jednoho celku s celkovým strukturálním subsystémem myši. K subsystému myši je připo­jen rovněž tenký ocásek, v podstatě bez funkčního významu - plní pouze okrasnou úlohu.
Připomínka vedoucího: Příliš rozvláčné a odborné. Odpovězte na položenou otázku.

Konečná revize: Myši mají čtyři tlapky.
Připomínka vedoucího: Schvaluje se.

Korespondence v Londýnském hotelu

13. prosince 2008 v 14:00 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Tak, přepsal jsem další příběh, tentokrát je to korespondence mezi zákazníkem a provozními jednoho Londýnského hotelu. Celá korespondence byla uveřejněna v Sunday Times. A o čem že si psali?

.::.::.Korespondence v Londýnském hotelu.::.::.

Vážená slečno pokojská,
prosím nenechávejte v mé koupelně žádná hotelová mýdla. Přivezl jsem si své
vlastní toaletní mýdlo zn. Dial. Odneste prosím těch šest nepoužitých mýdel
z poličky pod lékárničkou a také ta tři mýdla ze sprchového koutu.
Překážejí mi.
Děkuji, S. Berman

Vážený pokoji 635,
nejsem Vaše pravidelná pokojská. Vaše pokojská má dnes volno a bude zpátky
ve čtvrtek. Odnesla jsem 3 hotelová mýdla ze sprchového koutu,
jak jste požadoval.
Těch 6 mýdel jsem odnesla z poličky, aby Vám nepřekážela. Dala jsem je na
krabici s papírovými kapesníčky, pro případ, že byste změnil názor.
Přidala jsem pouze 3 nová mýdla, protože mám instrukce od vedení nechávat
na každém pokoji 3 mýdla denně. Doufám, že nyní je vše v pořádku.
Kathy, pokojská

Vážená slečno pokojská - doufám, že jste moje pravidelná pokojská.
Zřejmě Vám Kathy neřekla o mém upozornění ohledně hotelových mýdel. Když
jsem se včera večer vrátil do svého pokoje, zjistil jsem, že jste přidala
3 malá mýdla Camay na poličku pod lékárničkou. Budu zde v hotelu bydlet
14 dní a přivezl jsem si své vlastní toaletní mýdlo zn. Dial. Nebudu tedy
těch 6 malých mýdel na poličce. Překážejí mi, když se holím, čistím si zuby
atd.
Odneste je, prosím.
S. Berman

Vážený pane Bermane,
assistant manager, pan Kensedder, mě dnes ráno informoval, že jste mu včera
večer telefonoval a nebyl jste spokojen s hotelovým servisem na svém
pokoji.
Přidělila jsem Vašemu pokoji novou pokojskou. Přijměte mou omluvu za
způsobené nepříjemnosti. V případě dalších problémů mě, prosím,
kontaktujte, osobně vše vyřeším. Volejte linku 1108 mezi 8:00 a 17:00.
Děkuji. Elaine Carmen, provozní.

Vážená paní Carmen,
Není možné Vás telefonicky kontaktovat, protože odcházím z hotelu ráno v 7:45
a vracím se v 17:30 nebo 18:00. Proto jsem včera večer volal panu
Kensedderovi. Vy jste již odešla. Jen jsem pana Kenseddera požádal, zda
by mohl něco udělat s těmi hotelovými mýdly. Ta nová pokojská, kterou
jste mi přidělila, si musela myslet, že jsem nový host, protože přidala 3
nová mýdla do lékárničky, spolu s pravidelnou dodávkou 3 mýdel do
koutu. Za pouhých 5 dní zde jsem již nashromáždil 24 hotelových mýdel.
Proč mi to děláte?
S. Berman

Vážený pane Bermane,
Vaše po pokojská, Kathy, byla instruována, aby přestala dávat mýdlo do
Vašeho pokoje a všechna přebytečná mýdla odnesla. V případě dalších
dotazů prosím volejte linku 1108 mezi 8:00 a 17:00.
Děkuji, Elaine Carmen, provozní

Vážený pane Kenseddere,
Moje toaletní mýdlo zn. Dial chybí. Všechna mýdla byla odnesena z mého
pokoje, včetně mého vlastního toaletního mýdla zn. Dial! Včera večer jsem
se vrátil později a musel jsem volat hotelového sluhu, aby mi přinesl 4
malá mýdla Cashmere Bouquet.
S. Berman

Vážený pane Bermane,
informoval jsem naši provozní, Elaine Carmen, o Vašem problému s mýdly.
Nechápu, proč nebylo žádné mýdlo ve Vašem pokoji, protože naše
pokojské mají každý den nechávat 3 hotelová mýdla v každém pokoji.
Situaci okamžitě napravíme. Přijměte, prosím, mou omluvu za způsobené
nepříjemnosti.
Martin L. Kensedder, Assistant Manager.

Vážená paní Carmen,
Kdo proboha dal 54 malých mýdel Camay do mého pokoje? Když jsem se včera
večer vrátil, našel jsem 54 mýdel. Nechci 54 hotelových mýdel Camay. Chci
moje vlastní jedno toaletní mýdlo zn. Dial. Uvědomujete si, že tu mám 54
mýdel?
Jediné, co chci, je moje mýdlo Dial. Prosím, vraťte mi moje mýdlo Dial!
S. Berman

Vážený pane Bermane,
stěžoval jste si na příliš mnoho mýdla ve Vašem pokoji, takže jsem je nechala
odnést. Pak jste si stěžoval panu Kensedderovi, že nemáte žádné mýdlo,
takže jsem je osobně vrátila. To znamená, 24 hotelových mýdel Camay
která byla odnesena a 3 nová mýdla. která máte dostávat každý den.
Nevím nic o 4 mýdlech Cashmere Bouquet.
Vaše pokojská, Kathy, zřejmě nevěděla, že jsem Vaše mýdla již vrátila a také
přinesla 24 hotelových mýdel Camay plus 3 nová mýdla. Nevím, jak jste
přišel na to, že náš hotel dává na pokoje velká mýdla zn. Dial. Podařilo se
mi najít jedno velké mýdlo Ivory, které jsem nechala ve Vašem pokoji.
Elaine Carmen, provozní

Vážená paní Carmen,
rád bych Vás krátce informoval o nejnovějším stavu zásob mýdla na mém
pokoji.
K dnešním dni eviduji: na poličce pod lékárničkou- 18 mýdel Camay ve 4
sloupečcích po 4 a 1 sloupečku po 2. Na krabici s papírovými kapesníčky 11
mýdel Camay ve sloupečcích po 4 a 1 po 3. Na koši na prádlo 1 sloupeček
se třemi mýdly Cashmere Bouquet, 1 sloupeček 4 hotelových mýdel Ivory a
8 mýdel Camay ve 2 sloupečcích po 4. V lékárničce- 14 mýdel Camay ve 3
sloupečcích po 4 a 1 sloupečku po 2. Ve sprchovém koutě- 6 mýdel Camay,
vlhkých. Na severovýchodním rohu vany- 1 mýdlo Cashmere Bouquet,
lehce použité. Na severozápadním rohu vany - 6 mýdel Camay ve 2
sloupečcích po 3. Až bude Kathy uklízet můj pokoj, požádejte ji, prosím,
aby všechny sloupečky mýdel byly pěkně vyrovnané a pečlivě oprášené.
ji upozorněte, že sloupečky s více než 4 mýdly mají tendenci se kácet.
Dovoluji si navrhnout, že parapet okna v ložnici je nevyužitý a může tedy být
skvělým místem pro budoucí dodávky mýdla.
A ještě jedna věc- obstaral jsem si nové velké toaletní mýdlo zn. Dial, které nyní
uchovávám v hotelovém trezoru, aby nedošlo k dalším nedorozuměním.
S. Berman

Na Hradec, sedláku, na Hradec!

11. prosince 2008 v 20:21 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
O tom, jak laser čokoládu neroztavil
To má člověk z toho, že jezdí na kole. Jizva nebyla schopná se sama ani po více než roce zhojit a tak jsem musel jet do Hradce na operační laser. Jak už to tak bývá, my, kteří máme předky v rodině Johanidesů máme až panický strach z doktorů. Nevím, jetsli se to s větvící se rodinou množí, u mě ale tato fobie dosáhla nevídaného stadia. Před sálem jsme čekali třičtvrtě hodiny (!), než pan Pintér doambulancoval. Konečně bylo třičtvrtě na deset a nba výtahu naskočila šipka nahoru. Sestřička mě volá na sál.
Pravděpodobně to ale pan Pintér nebyl, jelikož jsem v sálu dost dlouhou dobu čekal. Nu což, říkám si, alespoň že sestřičky jsou příjemné. Druhá v tu dobu vchází do dveří a s nezadržitelným smíchem říká: "Von...von tam stojí ve dveřích, držej ho čtyri lidi a každej ho tahá jinam!" No potěš!
Nuže, doktor vchází do dveří. Dobrý den, zdravím s velkým odhodláním. Však taky chodím na dramaťák, ne? Tak, nejdřív ti tam píchnem umrtvovací injekci... INJEKCI??!! No tak to nepřežiju...říkám si v duchu. Nahlas jen ceknu: Kdybych cukal, tak mě držte. Překvapivě, injekce moc nabolela. Je to šikula :) Vtom okamžiku si všichni nasadili obří brýle ála moucha, mě sundaly sestřičky moje klasické a nasadily jiné. A že prý mám zavřít oči.
Ruce mám na prsou a postupem času si nehty prorývám kůži. Není to "bolest" v pravém slova smyslu, je to něco, jako štípání, jako odřenina při dezinfikování. No, nebylo to tak strašný, ani ses necukal... chlácholí mě sestřičky. No dobře, nohu mám zavázanou, nesmím to do příští středy sundat... a tělocvik do konce roku ani náhodou.
V Hradci ale nekončíme. Jdeme s babičkou zamluvit její zájezd do Peru. Před tím se pohádáme, kde že se nachází CK Alvarez. Nakonec ji najdeme v klasickém bytě a v pro mě celkem nedosažitelném čtvrtém poschodí. Na to, že nohu nesmím moc pokrčovat to byl slušný výkon. Jsme tedy nahoře, zarezervujeme zájezd a... šupky dupky dolů! Och, jaká toť slast!
Výlet do Hradce Králové (teďka si uvědomuju, že jsem ho tady zmíníl jenom jednou a to ani ne celý) zakončujeme návštěvou obchodního centra Futurum. Hodinku před plánovaným odjezdem opouštímě město plné nesmyslných křižovatek, ve kterých jsme se ztráceli a plným parkovišť, na kterých se z důvodů přepněnosti nedá zaparkovat. Nuže, na Hradec, sedláku, na Hradec!

Jak zajistit večírek v Americe

9. prosince 2008 v 15:00 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Opět se hlásím s malou příhodou z času Vánočního. Na Internetu jsem toto nenašel, ale přece by byla škoda na tuto povídku nepoukázat. Tak tedy:

.:.:.Americký vánoční podnikový večírek.:.:.

1. prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
S radostí Vás mohu informovat o tom, že vánoční firemní večírek se uskuteční 23. prosince v Grilu u Luigiho. Podávat se bude řezaný vaječný likér a malá kapela bude hrát vánoční koledy... určitě si také společně s ní zazpíváte. Jistě Vás nepřekvapí, když se objeví náš pan ředitel převlečený za Santa Clause a rozsvítí vánoční stromeček! Poté si zaměstnanci mouhou vyměňovat dárečky, jejichž hodnota by neměla přesáhnout 10 dolarů.
Veselé Vánoce Vám i celé Vaší rodině přeje
Patty Lewis
ředitelka personálního oddělení

2. prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Včerejší informace neměla žádným způsobem diskriminovat naše židovské zaměstnance. Uvědomujeme si, že datum svátku chanuka se často shoduje s oslavami křesťanských Vánoc, letos bohužel ne. Proto budeme od nynějška raději mluvit o Svátečním večírku. Platí to i pro ty zaměstnance, kteří ve stejném čase slaví svátek kwanzaa. Z tohoto důvodu také nebude na oslavě žádný vánoční stromek a nebudou se zpívat koledy.
Šťastné svátky Vám i celé Vaší rodině přeje
Patty Lewis
ředitelka personálního oddělení

3. prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
K anonymnímu vzkazu, který jsem obdržela od člena odvykací skupiny: pokud se týče anonymní žádosti o nealkoholický stůl, mohu to samozřejmě zařídit, ale uvědomte si, že pokud dáme na stůl cedulku Anonymní odvykači , těžko už potom budete anonymní. Rovněž výměna dárků se ruší, protože odborové sdružení má pocit, že 10 dolarů je příliš vysoká částka.
Patty Lewis
ředitelka personálního oddělení

7. prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Zařídila jsem, že členové Anonymních přejídačů budou mít stůl co nejdále od rautových stolů a těhotné ženy budou sedět co nejblíž k záchodům. Gayové mohou sedět spolu, lesbičky nemusí sedět u jednoho stolu s gayi. Na stole gayů samozřejmě bude květinová dekorace. Spokojeni?
Patty Lewis
personální oddělení

P.S. Je nasnadné v Americe něco zorganizovat a neurazit žádnou skupinu lidí.

9. prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Lidičky - tím, že pan ředitel bude převlečen za Santa Clause nebylo míněno nic nekalého. Chápu, že anagram slova "SANTA" zní "SATAN", to ale nemá žádnou souvislost s mužem v červeném oblečku.
Patty Lewis
anální oddělení

10. prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Vegetariáni - s vámi si také poradím! Ten večírek bude v Grilu u Luigiho, ať se vám to líbí, nebo ne. Prostě budete sedět co nejdále od "vražedného grilu", jak mu říkáte, a budete mít k dispozici pouze salátový bar včetně hydroponických rajčat. Ale víte, že rajčata mají cit? Když je krájíte, ječí na vás. Zrovna teď je slyším...Jasně! Přeji vám shnilé svátky! Opijte se a chcípněte, slyšíte?
Pekelná čubka

14. prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Věřím, že mohu mluvit za všechny z nás, když přejeme Patty Lewis rychlé zotavení z její nemoci zaviněné stresem. Ráda jí předám Vaše blahopřání do léčebny. Mezitím se vedení firmy rozhodlo zrušit firemní Sváteční večírek a dát všem zaměstnancům na den 23. prosince placené volno.
Terri Bishop
zastupující personální ředitelka

Zničte mě!

7. prosince 2008 v 19:17 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Co byste mi tak ještě chtěli udělat?
Když doktor brouzdá po internetu, většinou to není kvůli poučení. Procházím si blogy, zkoumám co mě zajímá a zrovna dneska jsem objevil zajímavou službu. Tentokrát můžete zničit téměř jakýkoliv web. Já jsem samozřejmě ničil ten svůj. Ještě, než sem dám pár obrázků, jet u několik dalších informací.
Byli jsme na jednom divadle. S dramaťákem. Zajímavá stínohra, kterou kazily dvě věci: hádka paní Jányšové a chlapeček hmm. Nebudu se tu o nich rozepisovat, více na Fantomově blogu.
Dneska jsem poprvé viděl interaktivní ukazovátko. Je to vpodstatě taková myš pro plátno. Dvě tlačítka, ale aspoň nemusíte furt chodit k počítači. Vlastně je to taková interaktivní tabule za několikrát menší peníz.
A druhé číslo Bastich!e se blíží ke zdárnému konci. Jen co se vše dodělá, aploudne na servr a pak si to daunlodnete, můžete si naše nejnovější výplody přečíst.
Tu neděli, co teď přijde budeme natáčet Sprudu. Je to takový blbý, páč jediný scénář, který jsem dostal je od Elišky na Story of Mirek. Takhle to snad nikdy nebylo!
A teďka už pár obrázků.
Nálet meteoritů.

Po dopadu.

Utok UFOs.

Demonstrace za práva doktorů.
Zničit mě můžete na adrese netdisaster.com.

Vrchní rozbíječka

5. prosince 2008 v 16:41 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Doufám, že mě za toto jistá osoba nezabije. Vy to berte jako vyvrcholení sázky.
Jistá osoba, kterou raději nebudu jmenovat má několik průšvihů. Za prvé, její karta na oběd již zdaleka nevypadá tak, jak vypadala na začátku. Nyní je to spíš taková málem rozdělená věc, která se sama od sebe ve čtecích zařízeních nafukuje. No, a ona právě přede mnou přišla k objednávacímu strpji a vložila tam svou kartu. Ta se zřejmě několikrát za sebou nafoukla a vyfoukla, což strojek poměrně rozladilo. Děvětkrát zapípal, prostřídal číslice 0, 1, 2, 3, 4 a 8 a přešel do normálního stavu. Osoba vytáhla kartu a na řadu jsem přišel já. Dal jsem kartu, která je ve velice dobrém stavu (!) a strojek devětkrát zapípal, opět vystřídal všechny číslice a zůstal v normálu. Verča se mezitím přesunula k bedně, kterou zjevně chtěla rozbít též. Jestliže je ona osoba jedním z výplodů, pak ten druhý strojek zasunutím své karty znovu opravil. Osoba sice tvrdí pravý opak, ale my víme, jak to bylo.
Osudná osoba také rozbila teploměr panu Kristenovi. reporáž jednoho z výplodů je tady. Co se rozbije příště?
P.S. Dneska jsme byli nakupovat. Mamka mi řekla u pokladny, že si doma nechala lístek na poštu, ať pro něj skočím. Vracím se a jdu k poště. Koukám a nikdo tam není. Jdu do Konzumu, ale ani tam už mamka není. Jdu znova do druhého patra a od pošty prohlížím všechny obchody. mamka nikde. Vracím se v zoufalosti do Konzumu, kde mamka čeká frontu. Koukám na ni, neschopen slova. Už jsem jí i volal. S úsměvem mi říká, že minule zapomněla vzít smetanu. Vyzvedneme na poště balík a chystáme se jít domů. "Sakra, já jsem nekoupila čokolády na vaření!"

Fantom Ass a další

4. prosince 2008 v 19:39 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Už je to tady! Už je to tady!
Někdo další si zakládá blog. Tentokrát je to (už po několikáté) Fantom Ass. Jeho nový blog najdete na adrese to-hell-and-deeper.blog.cz. Co o blogu sám řekl: "snad na něj budu psát dlouho a bude to všehochuť ze světa muziky, filmů a ze života ve škole". Tak to mluví samo za sebe :) Takže ho navštivte, odkaz je výše, popřípadě v odkazech nalevo. Jeho první článek je o demoličním nadání naší třídy (Střepy někdy nepřinášejí štestí aneb proč jsme si dnes nemohli umýt pracky). Opravdu ho doporučuji :)

Sněhurka a další

3. prosince 2008 v 20:01 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Tak jsem se rozhodl zase něco napsat.
Nejdříve: Další člověk něco vyhledával přes Google a dostal se ke mně na blog. zajímavé je, že hledal řetězec "dotazník kouzlo vánoc". Děkuji.
Vyšlo ICQ 6.5. Moc se od šestky neliší, jenom se rychleji načítá a tolik nepadá. Nevidím důvod, proč stahovat :) .
Vyšlo nové ČiliChili. Jestli nevíte, co to je, je to časopis Vodafonu. Na druhou stranu, je tam mnoho zajímavého čtení. Tohle číslo je například o internetu.
Věděli jste například, že v roce 2005 jedna holka hrála tak dlouho World of Warcraft přes internet, že zapomněla jísta spát a zemřela? U virtuálního jezera se pak konal její pohřeb. Ten byl narušen útokem napřátelského klanu.
Nebo, že Google China filtruje některá vyhledávání? Když tam v Číně zadáte například Dalai Lama, tak Vás to automaticky přesměruje na stránky vlády.
S Čili souvisí ještě jedna věc: s jejich novým webwm se můžete podívat, i jak venku bude. Stačí si pustit každodenní aktuální video o počasí! To najdete zde.
A ještě jedna věc: pokud ještě nemáte zapnuté automatické aktualizace, okamžitě zbystřete! Jedna totiž vyšla a zabraňuje jedné obrovské chybě. její číslo je KB310510.


Ordinácia v šédivej záhrade

1. prosince 2008 v 17:02 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
O tom, jak je těžké míti bradavice.
Jdu městem. Vedle mě jde moje babička. Koukám se na stíny lidí chodících kolem a kroutících hlavou. Asi to bude tím, že mám na jedné noze podzimní botu, na druhé pantofel, kulhám, mám na sobě zimní bundu a tenké rukavice. Můžu do jakéhokoliv ročního období.
V tomto oblečení jdu, protože musím na kontrolu se svojí nohou ke kožnímu. Po vymražení bradavic se totiž spustilo něěco jako reakce. Hrozně to nabobtnalo a namohl jsem na to vůbec došlápnout (to nemůžu ani dnes). Puchýř jsme každý den několikrát propichovali, vyteklo plno vody a nějakého hnusu, ale nezabíralo to. Sedíme v čekárně. Je tam hodně lidí, ale my bychom měli mít přednost, protože jdeme jen za sestřičkou. Všechno komplikují nějací tři opravářy, kteří pravděpodobně přišlo zkontrolovat elektroměr.
Já chci zaklepat! Babička mě odrazuje ale já se nedám. Nervózně klepu a bere si mě celkem nerudná, mě již známá sestřička. Mám to já ale štěstí! Volám na babičku ať jde se mnou. Babička zarytě odmítá a já se cítím pěkně trapně.No budiž. vejdu tedy a ukážu sestře můj problém. "Ale to je naprosto normální, jen je potřeba to každou chvílí propíchávat." Vevnitř běsním. Co hůř, ta sestra jde k šuplíku a vytahuje jehlu.
Píchá mě, s velkou razancí do umrtvené kůže. Píchá tak hluboko, že to až bolí! A ktomu co chvíli tlačí na gázu, aby vytlačila tekutinu. Její nehezky pomalované nekty se přímo zarývají do gázy, potažmu kůže a já i přesto, že je mrtvá (ta kůže) tak cítím tu bolest. Když už si zřejmě myslí, že je z paty dobrý cedník, ukončí svoj činnost a pokračuje v tlačení. nakonec mi dá čtvereček s sebou. Dneska aspoň nejdu do školy...
Uvědomuju si, jak je naše město šedé. Chtělo by to nějaký stromky. U když, dneska je na radnici pan umělec, prý, že při navrhování projektu na opravu Hernychovy vily to bylo samé a tady bude parčík a tady fontánka, sem dám ka訚ničku a tady budou sošky... Tak uvidíme. Jo a ještě, jestli někdo umíte slvensky, tak mi do komentáře napište, jestli mám nadpis správně, jo?

P.S. Zřídil jsem si účet u Google analytics, to je takové další počítadlo. Jednou se někdo dostal na moji stránku přes vyhledávač. A víte jaké klíčové slovo zadal? Kakotechnofobie.