Únor 2009

Já si tady postavím stan...

28. února 2009 v 17:01 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Když se dovalí bratránek z Moravy, aneb rýmování o sto šest.
Je úterý. Je docela večer, koukám na nový pořad, jehož jméno se sem nehodí a zvoní telefon. Skype. Volá strýc z Břeclavi. Zkouší připojovat kameru ke kameře a televizi na kamru a televizi ke Skypu. Moc mu to njede a po pár pokusech naplněných marným snažením to vzdává. Zazní důležitá informace: Přijede Adam.
Na charakterizování by bylo nejlepší, kdyby jste se zeptali Elišky Nechvílové. Vzhledem k tomu, že on sedí vedle mě, nemůžu se tady přespříliš rozepisovat. No, ve čtvrtek jsme se byli podívat na absolventském koncertu už zmíněné Elilšky. Jak řekl i uvaděč, tance byli více či méně povedené. Dokonce došlo i na trapas, když se přepočítali s počtem kytek a na Báru Čápovou nezbyla žádná.Ale, aspoň dostala prachovku.
Ještě k názvu článku: měl bych tu popsat alespoň jednu příhodu z břeclavského gymnázia (s malým, protože název je šíleně dlouhej), kterou mi Adam vyprávěl. To si takhle jednou při hodině angličtiny dal spolužák Adama nohy na stůl. Šedesátileté učitelce s parukou-neparukou se to moc nelíbilo. Na celou situaci reagovala tak, že si stoupla, dala ruce v bok, které se tam přiliš dlouho neudržely, neboť s nimi v jednom kuse máchala sem a tam a za názorného ukazování spustila:"Jás i tady jako postavím stan, klidně si tady lehnu a budu mít soukromí a bude!". Nastala věc nebo akce, která u nás ve třídě nastává často: výtlem.
Taky jsem objevil, že peníze mohou růst na stromech. Když je zalíváte a máte vysokou aspiraci :)
Dvakrát jsme se měli vypravit na letiště a jednou do čajovny. My jsme až tak neodporovali, ale na laetiště je cesta neprošlapaná, všude zabahněná cesta sněhem a čaj si můžeme dát doma. Moje mamka Vám dá na všechno trefnou odpověď.
V pondělí jsu zase na sedmou. A ještě k tomu budeme zkoušet pro mě nejinfantilnější scénu z Palečka. Jak by řekla Janice z Přátel: Ach.... můj... bože!
Pěkný zbytek víkendu přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky blog.dreamhost.com)

Vysavač za všechny prachy

24. února 2009 v 14:59 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Předváděcí večer a nový žák ve třídě. Novinky za poslední dva dny.
Well so... tak jsem začal mluvit s nově příchozím žákem do třídy, Honzou Samuelem. Fakt tady nechci psát žádný závěry na to, jak se mu u nás bude dařit a blá blá blá. Jenom takový poznatek: Proč je na Spolužácích.cz označen jako mrtvý?
Ale k tématu článku. Mamčina kamarádka učitelka si objednala vysavač. Ne ten obyčejný, ale takový ten superznačkový (ne vodní), od firmy Vorwerk (for wrrrk), který v základním provedení stojí patnáct tisíc čtyři sta devadesát pět korun! A jestliže chcete i veškeré příslušenství, připravte si o více jak půluku víc. Ale aby paní učitelka dostala ještě deku zdarma, musela říct paní prodejkyni o dvou kolegyních, ke kterým prodavačka přijde a výrobek předvede. Ano, jednou z nich byla moje mamka.
Paní měla přijít na pátou hodinu. Mamka byla ještě dvě minuty před tím ve vaně, ale včas vylezla a zazněl zvonek. na začátek jsem paní vyděsil, protože stála na chodbě a já sputil bzučák na otevírání dveří. Ti co u nás byli vědí, že ten zvuk je prostě otřesný. Vlezla k nám se dvěma obrovskýma taškama a kufříkem. Já nevím jak vy, ale já očekával od patnáctkrát dražšího vysavače než je ten normální, že třeba bude vysávat sám, nebo že nebude hlučný, nebo že si se mnou bude povídat. Ale on místo toho vibruje. Na to, že jsme včera vysávalli vysavač vysál notné množství prachu. Paní nám ochotně všechno ukázala a předvedla. Já si to taky vyzkoušel, a je to fakt pěkný na nošení i na vysávání. Pak nám ještě koberec vysušila a vymyla svým práškem. Paní zdůrazňovala lehkost a pohodu při práci s vysavačem, já řekl, že vlastně luxováníé bude relaxování a mamka podotkla, že by se tedy firma neměla jmenovat forvrrk (jako pro práci), ale for frítaim (pro volný čas). Ha ha ha. Na to si přesvědčující paní sedla, vypila čaj a dala nám cenové možnosti.
Mamce to v hlavě šrotovalo. Jak dlouho je doba na rozmyšlení dostatečná, aby na nás paní zapomněla a aby to nebylo trapné ted. Zvolila jeden rok. Prodavačka nám dala vizitku a my s mamkou se rozhodli, že ten vysavač v elektru za tisícovku je fakt pěknej. Potřebujeme už nový. Ale... mít vysavač dražší než nová televize a lednička... no nevím.
Pěkný týden přeje Dr. Čoko

Večer to odhážu, namažu záda, ráno se vzbudim a zase to padá.

22. února 2009 v 19:20 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Sněhová kalamita a moje úvahy. Neumím je.
Tenhle víkend zase přijel můj brácha. To je ve dnech obrovského náporu sněhu námět pro sportovně založený mozek mé matky vytáhnout nás na běžky. Ona s námi nepůjde, kvůli ruce. Přiznávám, že to je pravda. No, zase padá, jdeme s běžkami k poli vedoucímu kolem letiště až k turistickému bodu a musím říct, že mě pěkně bolí pata. Zaprvé jsou mi boty malé, a zadruhé mám na patě pozůstatek po dost nekvalitním vypalování bradavic. Chůzi to na pohodlnosti nepřidá. No, dojdeme k poli, kde se ve sněhu rachtá malý kluk a očividně ho to baví. Horší je, že není stopa! Tak brácha říká, že ji prošlápne. Nemám v botách ani silné ponožky, protože v těch bych se do bot tuplem nevešel a tak je pro moje nohy dost nepříjemný fakt, že se po pár metrech propadám půl metru do snéhu. Odcházíme na chodník, kde jsme, dokud se stopa záhadným způsobem neobjeví.
U turistického rozcestníku pokračujeme dál kolem lesa a běžíme až k "budce". Tam se zastavujeme na rozcestí tří cest: jedna vede tam, odkud jsme přijeli, jedna nahoru a jedna na Třebovou (na obě). Brácha se jde podívat na cestu nahoru, kam vede a já čekám. Potkávám dalšího běžkaře, který se vrací zpátky dolů ze svahu. Při velké rychlosti s sebou nabírá dvě protijedoucí Slovenky, a spolu po několika metrech padají. Slovenky dojedou až ke mně, když se vrací bratr. Slovenky očividně chtějí na Strážny, brácha jim říká, že se tam na něj cesta odpojuje a další vede někam dolů. Takže naše čtveřice šlape do kopce, aby za chvíli jela ze šíleného kopce. Slovenky ustoupily od svých plánů a rády se s námi svezli, ikdyž jsme nevěděli, kam to dojedeme.
Předjížděl jsem se jednou Slovenkou tak nějak na střídačku, furt jsme jezdili ve vedlejší stopě, až tam Slovenka zůstala. Jeli jsme pěkně dlouho lesem a voilá! vyjeli jsme po silnici a dojeli až - no k rozcestníku. Hurá!
Dneska jsem musel psát slohovku na téma "Rodiče a já". Nehledě na to, že úvahu ppovažuju (už po dvou týdnech probírání) za nejhorší slohový útvar, snažil jsem se vyplodit co nejvíc toho šlo. Nic moc. Skoro žádný nápad, ale první odstavec je celkem slušnej. Prostě mi to nejde.
Taky už se tak strašně těšíte na březen? Já tak nějak čekám, že bude konečně teplo a na konci března pojedeme na chalupu. Sice tam jedem uklízet, ale to mi nebrání se potichu vzdálit a jít ven, na obrovsokou zahradu sousedů. Jó, už se těším.
Zítra jdu zase na sedmou. začínám tu prokletou sooutěž nenávidět.
Jo, a nadpis je taková trochu upravená parafráze. Obsahovala sprosté slovo, a na teno blog se chodí i před dvaadvacátou hodinou ;)
Dost mě taky frustruje fakt, že už za týden budeme mít službu v baráku = odhazování sněhu. Mamka nemůže, kvůli té ruce, takže už se těším na pondělí za týden. To abych vstal jako taťka, o půl pátý?! Další nepotěšivá věc je, že zítra asi zůstanu pekelně dlouho ve škole, naše vedoucí dramaťáku má asi vizi a budeme nacvičovat Palečka. Nastavit předstírací mód: Jé, už se těším!
(obrázek je někde z archivu. Před x lety mi ho poslala jistá Eliška Nechvílová, která bude hrát roli ve videu, které se mi možná časem pdoaří nahrát)

Jak se Dr. Čoko nemohl dostat do čokolády

19. února 2009 v 11:59 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
aneb H2O - stačí přidat vodní brýle.
Dneska (v době vydání tohoto článku předevčírem, neboli v úterý) jsem si zašel do bazénu. Říkal jsem si, že jsou prázdniny, žádní malí prcci jako minulý týden, kdy přijel zrovna v dobu, když jsem vešel do vody autobus s padesáti nevychovanými fagan, nepřijdou. Měl jsem pravdu! Bazén byl skoro prázdný, bylo tam pár starších lidí a pár dětí. No, o dětech se rozvyprávím. Popravdě tam byly dvě a jejich asi maminka, trošku "při těle". No, to by mě až tak nezajímalo. Po chvíli, za ktterou jsem přeplaval bazén tam a zpět jsem věděl, že mám námět na článek. Potopil jsem se, a i pod vodou bylo slyšet, jak menší dívka volá: "Rikky. Musíme najít Rikky. Rikky! Rikky! Rikky!" Panebože. tady někdo až moc sleduje Jetix.
Maminka byla pravděpodobně zapojena taky. Nejvtipnější část byla ta, kdy podplavaly provaz ohraničující dráhy pro kondiční plavání. Vtom třetí dívka zvolala: "Holky, nebezpečí!" a s hlasitým žbluňk všechny zmizely pod hladinou, aby se vynořily zpět v klalsických drahách. Bylo mi do smíchu, a protože jsem byl moc blízko, radši jsem se ponořil. Stejně si myslím, že mě viděla. Další chvilka přišla, když širší dítě šlo těsně po krajnici bazénu, smekla se mu noha a s hodně, hodně hlasitým šplouchnutím spadlo do vody. Málem jsem se pod vodou zadusil.
Dneska jsem si řekl, že si otevřu Studentskou pečeť. Hořkou. Nedoporučuju. Je sice dobrá, ale na rozdělání alobalu si pořiďte pořádně ostrý nůž. Kolik to asi bylo vrstev?
Mimochodem, procházel jsem si zase po době analýzu Google analytics. S údivem přicházím na to, že můj blog navštívíte, když zadáte: "asistent soudce" blog, nebo zmizely ikony na ploše. Větší překvapení bylo, když jsem ve Zdrojích provozu objevil neznámou stránku - nalezato.blog.cz. Podíval jsem se tam a pravděpodobně i odhalil skrytou identitu tvůrce (thanks, Eleno). Takže, Anežko, myslím si to správně?
(obrázek jse ze stránky weblogs.newsday.com)

Noha a basta

17. února 2009 v 11:59 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
První hodina včerejšího dne aneb největší nervák.
To víte, jsou jarní prázdniny. No a když nemusíme vstávat, rozhodli jsme se, že naši soutěž (najdi.seznam.cz) vyplníme hnedka po půlnoci.
Zhruba kolem jedenácté se mi na mysl drala furt část silvestrovské básničky: "... oči se klíží, nohy se pletou, děti zas uvidí maminku sjetou..." Říkal jsem si, jestli by nebylo dobré jít žvýkat kafe. Začali jsme tedy s Elenou hrát po ICQ hry. Zhruba pět minut před půlnocí se připojila Vája a těsně kolem půlnoci přišla Zdíša. OK, jdeme na to!
Prvním bodem programu bylo vytvoření skupinové konverzace. Připojit kontakt do konverzace - Vája - Zdíša - OK. Elena se připojila automaticky, jelikož jsem přidával lidi do její konverzace. V okamžiku se otevřel nový panel s přezdívkami Zdíši a Váji. Nějakým záhadným způsobem se tam nemohla dostat Elena.
Píšu tedy: OK, otázka číslo 1: Co se používalo pro výrobu pergamenu? Napsal jsem i možnosti a pak jenom klasické: Odpovědi, prosím. Valentína rychle napsala možnost a). Poprosil jsem ještě Zdíšu a Elenu, to jsem ještě nevěděl, že Elena se nedokázala připojit. Ta mi tedy za chvilku v naší konverzaci (já - Elena) napasala, jestli tam vůbec jsem. Řeším vedle už druhou otázku a zakládám ještě jednu konverzaci, znova přidávám každého a Elena se znovu nepřipojila. Všem tudíž posílám zprávu: VŠICHNI NA CHAT NA SPOLUŽÁCÍCH!!! Otevřel jsem si v prohlížeči nový panel, najel na Spolužáky atd... a vtom: Chyba: Místnost neexistuje. Naše třída byla snad někým odstraněna, nebo co? Rozhoduji se, že otázky budu kopírovat zvlášť Váje a Zdíše a zvlášť Eleně...
Procházíme otázky, zastavení nás čeká až u pětky: Kdo jako první uskutečnil úplný sjezd osmitisícovky Mount Everest na lyžích, přímo z vrcholu? Nakonec se dohodneme, že to byl nějaký Davo Karničar. Procházíme další otázky, přičemž se mi to trochu motá, protože Elena je o jednu otázku napřed. Skončíme až u desítky, posílám všem souhrn všech informací, jestli s tím souhlasí.
Vtom napíše Elena, že je tu problém. Chce zpochybnit naši otázku číslo 4: Co dnes nalezneme na sloupech, na kterých měl být rozkročen Rhodský kolos, jeden ze sedmi divů světa? Elena říká, sochy jelena a laně, Zdíša a Vája že tam jsou pozůstatky kolosu. Všem píšu překontrolovat otázku číslo čtyři. Elena mi posílá materiály o jelenovi a lani a ostatní zase o nohách. Začínám zuřivě hledat i já. Rozhoduju se: Nohy. Ne, jeleni. Ne. Píšu všem: Nohy a basta! Zdíša reaguje: Jo, a basta! Elena se mě ještě snaží přesvědčit, já už ale na její rady nedávám a v nejvypjatějším okamžiku stisknu tlačítko odeslat.
Děkujeme, vaše odpovědi byly úspěšně uloženy. Všem děkuji za spolupráci. Už nikdy více!.
Mimochodem, dávám sem ještě jeden obrázek, značící, kdy jsme skončili.
Díky za přečtení. Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky lost.cz)

Opravdu, opravdu jsem pracoval

15. února 2009 v 18:25 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Budou po tomto článku ještě nějaké otazníky?
Nic moc se toho za poslední dva dny nestalo. Ale, aby blog nezahálel (čímž se dostávám pomalu i k nápni článku, zasvěcení pochopí), trochu jsem zapracoval. Zkusil jsem vypracovat nějaký návrh hudby pro Palečka. Přepíšu Vám ji sem v akordech. Mimochodem, jsou v ní ukryty dvě různé písničky, ikdyž (nebo i když) to nejde moc poznat. Je to asi takhle: DAGA7DAGA7DABmGADAGADAGA7DADA7DAGEmG
DAGEmGADAGA7DAGA7D. Vsadím se, že neuhodnete, které dvě to jsou.
Ale aby tu něco pro Vás bylo, zkusil jsem sestříhat znělku nového pořadu TV Spruda, Otázek Jiřky Doležalové. Nevím, jestli se jich dočkáte ještě v tomto díle, nicméně znělku jsem měl tak nějak v hlavě, a tak vám ji teď přináším.
Mimochodem, sraz na ICQ dnes o půlnoci platí, že?
(obrázek je ze stránky london-luton.co.uk)

Zamrznuto

13. února 2009 v 18:46 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
O houbách, sněhu, těch na há a mnoho a mnoho dalšího.
Dneska se ve škole mluví furt jenom o houbách. Paní Katka "Otrávenkyně" spapala trochu žampiónů, její příběh jistě všichni znáta, a jak už popsala druhá členka výplodů, dnes už známe tři skupiny prvků s oxidačním čísle -1. Halogenidy, Hydroxidy... a... Halucinogeny. Lysohlávky, holohlávky a žampiony.
Ve čtvrtek se nám zase povedl senzační úlovek. Jdeme po silnici a směřujeme ke gymplu. Účastníky byli Valentína, já a Pepa.
V: Hele, není támhlencto Falta?
P: Vždyť má baťoh, a stejně by jel autem
D(r. Čoko): Ty blbče, vždyť už má páteř v pořádku!
Záhadná postava se zapovídala s nějakou profesorkou, mezitím jsme se přikradli my a tiše řekli: Dobrý den, pane profesore! Popovídali jsme si o tom, jak pan Falta necítí půlku nohy, jak se to zlepšuje a že půjde do školy asi za měsíc. No, to se máme ještě na co těšit, neboť dnešní hodina s panem Škarkou...
Dobrá. Netušil jsem, že něco může překonat sportovně-soutěživé hry, ale všechno je jednou poprvé. I dvojité vé. (zasvěcení pochopí).
Taky jsem se rozhodl, že dám výplodnici Veronice "soudružce dojičce BAFLEK VAFLE" na hcvilku klid od Bafání. Na základě článků na výpoldech jsem zjistil, že pokaždé, když chce Verča něco říct, tak se přikradu já a jak řeknu BAF! tak se jí to všechno vykouří z hlavy. Byly to ale krásný dva měsíce, co?
Dneska jsme taky byli nakupovat televizi pro babičku. Koupili jsme 56cm úhlopříčku ECG s přípravou na HD ready a vysíláním 16:9. Babička už bude mít celoobrazovkové The Simpsons, což mě přivádí k tomu, že si myslím, že se v Americe zvedne prodej 16:9 televizí, už jenom kvůli tomuto pořadu.
Babičce jsme tedy telvizi vybrali, ale co teď? Musí to být překvapení. Takže, z auta voláme babičce, ať si jde okamžitě popovídat s mamkou, "že s ní potřebuje něco projednat". Já jsem byl něco jako špeh, čekající u stromu až babička vyjde ze dveří. O tom, jak foukal přímu do mě vítr sníh se ani nezmiňuju, těmto dvěma faktorům se budu podrobně věnovta v dalším dostavci. No, babička vyšla, my jsme se vloupali k ní a nainstalovali televizi. Mezitím jsem já skočil do trafiky pro baterie do ovladače, a potom mi taťka oznámil že tam jedny baterky byly. Tak nic. Babička ale byla velmi hezky překvapená a nová televize se jí moc líbí.
Sliboval jsem něco o sněhu. Určitě víte, že tuším ve středu se přes nás přehnala vichřice metající vám do tváře sníh. Já jsem si na ten den naplánoval cestu do školy, obhlídku elekter, cestu na kytaru a domů. Když jsem šel na kytaru, vítr pořádně do mě šil. Říkal jsem si: No, aspoň až půjdu zpátky, tak mě to bude nadnášet. Omyl, vítr se umí za pětačtyřicet minut v hudebce obrátit o stoosmdesát stupňů a opět si najít mou osobu. Ach, můj, bože!
Mimochodem, Chapy podotkla, že Google si na jarní den (kdy byl u nás nával sněhu) připravil i jarní logo. Já mám pro Vás loga dvě, jedno právě to jarní a druhé ze dne, kdy Božena Němcová oslavila 189 let od svého narození. Na úplný konec článku jsou tu pro Vás.
Jaroogle
Baboogle
(obrázky jsou ze stránek: ireceptar.cz, google.com, google.cz)

Největší narcismus

10. února 2009 v 16:30 | Dr.Čoko
Aneb "předávání prestižních cen TV Nova".
Tak trochu lituju naši Primu. Nova si vytvořila vlastní ceny ANNO, Česká Televize každoročně záhadně vyhrává ceny ELSA, jenom Prima trochu zaostává. Aspoň ňáký Týtý. Na to, že Novu naprosto z duše nenávidím a snažím se na ni nekoukat, některé pořady nevynechávám. Tak nějak jsem tušil, co se dnes večer bude dít (ano, píšu to v neděli) a kvůli dobrému námětu na článek jsem dvě hodiny sledoval neskutečně šílenu šou.
Začátek jsem neviděl. Šel jsem se koupat po dvacáté hodině, zastihl jsem první reklamu. Třetí (nebo druhý) muž roku byl kdo jiný, než černoch Rey Kornateng. Ten si příchod na pódium zkusil rovnou třikrát (ehmtrapnéhmhm), a ani nestihl děkovačku. Muže vyhrál Martin Dejdar. naštěstí neřekl nic "rádoby vtipného" jako Ozzák. Přišla žena roku. Třetí místo - a je to Lucka. Borhyová. Samozřejmě si nepřipravovala řeč, protože "to nečekala". To je přeci slavná fráze Karla Gotta, nebo ne?
Taky jsem se ještě nezmínil o moderátorovi. Leoš Mareš, jako skoro bych řekl protekčním dítěti Novy. Moderování tedy nic moc. Spíš nic, než moc. Dokonce tu byla jedna hodně trapná chvilka, a to když se nikdo, vůbec nikdo z napůl naplněného Karlína, či co to bylo nezasmál jeho vtipu. Ehm, řecká vláda prostě nezabrala.
Taky se rychle zmíním o soutěži pro diváky. Vyhrát můžete 500 000 korun, pokud uhodnete rok, kdy začala Nova vysílat. 1994, nebo 2004? Hádejte. Leoš celou dobu říká jen 15 let, 15 let, 15 let, na obrazovce svítí v pravém rohu obrovská PATNÁCTKA, takže který rok to bude? Jeden z Vás určitě, určitě vyhraje!
Alespoň jsem si vylil vztek. Snad ne na Vás! hezký týden přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky blogs.nypost.com)

Aj lajk em big

8. února 2009 v 19:49 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Nevýhody lehce odpojitelných sluchátek a další příhody.
Včera jsme si konečně někam vyjeli. Jeli jsme k babičce, do Olomóca. Bydlí ve vesničce Droždín, maličkatém satelitu hnedka pod Svatým kopečkem. Taťka musel jet něco opravit a já se chtěl jít pobavit se svou sestřenkou (9) a bratránkem (7). No, pomohl jsem jim s mobilním telefonem, který dostala sestřenka na základě mých rad, připojili jsme sluchátka a zahráli si několik her. babička nabídla zemčatinu (to je takový dezert, je to z brambor, tvarohu a já nevím čeho ještě, a když se to navrch pocukruje, tak je to strašně dobrý) a když jsem si ji byl pocukrovat, podstrčila mi nějakou tu financi za vysvědčení. Bude to taková naše dohoda, jo, aby tady na mě mamka neřvala.
Budiž. Pak jsme šli ven, děcka mi ukázaly, jak umí šplhat po místních stromech a pak že si zahrajeme na schovku. S námi se schovávala i jejich kočka, která mě vždy neomylně zavedla k sestřence :). Pak vykoukla ze svých dveří babička. Bude druhá domluva. Tentokrát, že v tašce mezi věcmi na chalupu bude schována whisky pro tátu. A zase pšt, pšt, pšt, aby o tom mamka nevěděla. Stejně jsme jí v tom ale nezabránili, whiska byla odhalena. Ale, nakonec jsme si ji domů stejně odvezli a k tomu ještě zemčatinu, prádlo na chalupu, zelníky, kuře a ještě nám zapomněli nabalit celerovou polévku.
Po cestě jsem přemýšlel, co bych sem mohl napsat. Napdalo mě, že bych mohl říct, že když jsme jeli z kopce, tak se mi vytrhly sluchátka z kontaktů v mobilu a ten začal vyřvávat po celém autě s tím, že by taťka málem sjel do příkopu. Co čert nechtěl, ulehl jsem ke spánku. Hops přes výmol, mobil se sesul k podlaze a opravdu se vytrhl z konektoru. Po celém autě znělo:
AJ LAJK EM BIG, AJ LAJK EM ČANKY čanky, ... Dokonce se strhla i hádka mezi taťkou a mamkou, sluchátka a hádka mě už nezajímala.
Takže, nepředbíhejte budoucnost.
A ještě rychlý sled nejnovějších zpráv:
Zítra jdu na sedmou. Opět jdeme vyplňpvat otázky. mě se tam tak nechce!
Opravdu opisuji sešit z bižule. Už jsem u bakterií.
Taky jsem si psal s Verčou D. Jedna její věta mě fakt rozesmála:
Werush ‎(19:28):
jko..mc se nesmej...pred chwili mi bratr (dle jejích slov 8-9 let) zatroubil trubkou do ucha a ja wyskocila pul metru nad zidli a won z toho mel desnou prdel...
Nejsem sám.
A ještě Vás pozvu na další blog, hlavně si všimněte fotky v záhlaví a hledejte koho? No přece všem známého květáka: vytlemenyskautky.blog.cz. To je pohled, co?
Pěkný začátek posledního předprázdninového týdne přeje Dr. Čoko.
(obrázek je ze stránek maczone.cz)

Kup si tango!

6. února 2009 v 19:17 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Co se stalo za posledních pět dní.
Dneska dopoledne zvonek. Zrovna svačím a čtu docela zajímavou knížku. He he. Za dveřmi je Eliška a... Eliška. Obě dvě. Hmm, otvírám. "Zdenňku, my ti dem zatančit tango," Nejen to. Ještě zařvou na vedoucího samosprávy našeho činžáku: "Budeme se brát. Jestli chcete, tak nám můžete přijít na svatbu, my budem taková švédská trojka. A na svatební cestu pojedeme na Havaj,". To už jsem zavřel dveře a dělal, že je neznám. Doufám, že jste si nemyslely, že tu o vás nenapíšu. Mimochodem, na wikipedii jsem si zjistil, že pravé tango má 31 figur. Kdo to proboha tančí?
Elena, neboli náš kwjet@czeq (že mi to trvalo, než jsem to napsal) mě přivedla na zajímavý nápad. Přepisuje si ve volném čase sešity z biologie. Vypadá to fakt hezky. DOzvěděl jsem se to ve středu. A od té doby mám furt v hlavě:
Kup si knížku.
Kup si knížku.
Kup si knížku.
KUP SI KNÍŽKU!
OK. Dneska jsem se odhodlal a koupil jsem si za dvacetčtyři korun sešit v tvrdé vazbě. K tomu dvě propisky. Už jsem opsal dvě stránky.
Tak jsem si četl komentáře. Slovo "gebit se" jsem našel až za pomoci googlu. Nenapadlo by mě, že by to slovo používala zrovna tato osoba, ale budiž, už vím, že to znamená tlemit se.
Viry se mému počítači zatím vyhnuly. No neřeknu, že za to nejsem rád. No, týden toho dal fakt hodně, ale já si na nic moc nevzpomínám. Třeba mě ještě něco napadne a připíšu to sem. Ale nakonec: prcházel jsem si wikipedii (já jsem tam často) a říkal jsem si, že bych tam něco napsal. Jako článek. Nevěřili byste, jakou šablonu můžete vložit na konec článku, když je ve článku málo informací.
Kolik se toho dá o těchto věcech napsat...
A ještě jedno mimochodem: vyřešme dávný rozpor, zda-li jsem dívka nebo kluk:

Kwájinka, Web, 30.1.2009 21:14
7 let jsi nebyla u zubaře? No se ti ani nedivim xD


Jsem kluk. Prosím, Kwájinko. respektuj to.
(obrázky jsou ze stránek farias.files.wordpress.com, cs.wikipedia.org)

Úmor

1. února 2009 v 16:56 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
O počítačové havěti, únoru a Hromnicích.
Tak a je tady Únor. Ještě jedenáct měsíců a roku 2009 zamáváme, radši bez kapesníčku. Měsíc předsednictví Unii, měsíc zvláštních výpadků jednotlivých serverů blog.cz a měsíc, kdy mi možná naposledy šel počítač.
Můj počítač už mám přes dva roky. Pokaždé v únoru se mi podařilo chytit virus. Je to prostě záhada, vždycky kolem Valentýna. První byl takový, že se počítač automaticky vypnul a už nešel zapnout. To ještě nic nebylo, počítač jsme měli krátce a žádná důležitá data na něm nebyla. Loni to bylo horší...
Můj bratr má občas záchvat nápadu a začne sepisovat scénář na film. Ten byl loni v únoru už dávno sepsaný a všechno bylo natočeno. 4. dubna měla (a nakonec byla) být premiéra filmu Natvrdo.
Střih se konal na jednom z nejvýkonějších počítačů loňského roku v Ústí nad Orlicí - ano, u mě. V únoru přicházely dokončovací práce, konečné úpravy filmu a v neposlední řadě také rendering, neboli ukládání filmu. Zbývalo sestříhat ještě několik scén, ale nepočítali s tím, že u počítače (to slovo tady už bylo tolikrát, jako v jedné slohovce slovo vlak :)) jsem někdy také já. Samozřejmě, něco jsem stáhnul a hup! Virus. Antivirus sice zareagoval, ale já ten program chci, a navíc tam psali, že to může vyhodit irus, ale ten program je neškodý...
Opak byl pravdou. Zhruba každých vteřin zmizela spodní lišta a veškeré ikony na ploše. Ve zkratce, každou čtvrt minutu padal proces explorer.exe. To by nebylo snad tak strašné, kdyby každých patnáct vteřin po znovu nahození procesu nebylo dříve aktivní okno neaktivní. Píšete si ve word - výpadek - píšete na klávesnici dál, ale počítač už klapání nezaznamenává. A do prdele.
Volám bráchovi. Okamžitě volám našeho největšího znalce počítačů, Tomáše. Radí mi vypnout počítač a v Sobotu až nebudeme doma ho k němu zavézt. Něco zkusí provést. OK, zvezli jsem. Když přijedem z narozenin naší tety a stavujeme se pro počítač, vidíme zdrceného bratra, střihače a Tomáše. Sedí u počítače a Tomáš neustále něco klape. Trvalo to téměř deset hodin, ale nakonec se povedlo. Všechna data byla bezpečně přsunuta na extwerní pevný disk. Předtím byl odstraněn virus a chvíli na to zformátován disk. Proběhla nová instalace Windows a přenesení dat + registrů Čili, všechny programy byly zpět, všechno bylo ve stavu před virem.
Takže, film byl dokončen a poté počítač zformátován ještě jednou. Mezitím jsem už začal blogovat... Jsem tedy zvědav, jestli zase něco chytnu. Hrozné období nastává, obrňte se antiviry, firewally a anticokolivy. Přežijte úmor, tedy únor.
Mimochodem, zítra mám kytarovou besídku. Hraji ta celou jednu skladbu, nevím, jestli ji zvládnu zpaměti a na listině zúčastněných bude místo mne uveden možná Adam. Držte mi palce :)
Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky blog.mrsoft.cz)