Březen 2009

31. 3. 2009

31. března 2009 v 7:59 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
A zase po roce...
Tak už sem píšu ROK. Celý rok, kdy každý druhý den namáhám svůj mozek, abych sem něco vyplodil. Celkem 159 článků, to je 13 a čtvrt za měsíc. No, prostě to chtělo chvilkový oddych. Takže, takový výběr článků, které bych za ten ROK doporučil:
31. 3. 2008 - 1. článek na blogu
Porod (1. část) - a další části; devět měsíců rodit, aneb nápad z písemky od jedné dívčiny z biologie
Jízda českým vlakem - vcelku zajímavá povídka
Výtlem číslo 1 - příklad toho, když se moderátorka neudrží
Babiččin kurz (1) - jak jela moje babička pryč
Je to se mnou špatný, b s háčkem a možná něco navíc - pěkné přeřeky (tedy spíš přepisy) malých žáků
Druhé video, aneb Krung Thai bank - Jedno ze série videí, vycházejících tu na přelomu září/října
Divadlo na spadnutí - o nervózní paní profesorce
Ty jedna štětko! - o největším přeřeku našeho divadelního koružku
Kolik tlapek mají myši? - že to víte? Neeee.
Už to není tady! Už to není tady! - o naprosto fatální chybě (no, ono jich bylo víc)
Noha a basta - o té druhé fatální chybě
Protože smích prodlužuje život - hezké video o výtlemech naší známé Elišky
Že by pérovna zkrachovala? - a samozřejmě celková sága, podrobně popisující oslavu jednoho roku blogu. Právě na loňském ročníku soutěže Komenský a my byla totiž vymyšlena moje přezdívka. Shodou okolností jsme zjistili, že ten prospekt o míchaných čokoládových drincích tam stále mají :)
Takže - zase druhého dubna, tady na blogu. Tedy, pokud na servery Blog.cz nezaútočí ten obávaný červ Conficker.X.
Pěkný apríl přeje Dr. Čoko
P.S. Ještě taková archivní fotka: víte, jak to tady vypadalo na začátku?
(Obrázky jsou ze stránek drinkpoison.deviantart.com a drcoko.blog.cz)

Bacha! Jede Komenský!

29. března 2009 v 19:59 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Ani poslední den se neobešel bez problémů. Pokračuje shrnutí soutěže Komenský a my.
V pátek jsem zaspal, a tak uháním přes celé město. Když doběhnu na nádraží čeká na mě, stejně jako včera, jenom paní Vosyková a Elena. Ostatní přijdou o chvíli později. Nemusel jsem se tak hnát :).
No, jedeme vlakem do stanice Barndýs. Taková zajímavost - vlaky tam zastavují 200 metrů od zastávky. Proč? Tak to se mi nepovedlo zjistit.
Než má být první bod programu, kterým je představení mažoretek, máme ještě více jak hodinu. Chceme se projít a koupit v obchodě "U Zvonků" něco pro naše učitelky. Při cestě na náměstí se nám připlete pod nohy černý pes, o němž Elena říká, že to pro ni není pes, ale pes to byl. Jenom menší. Hroší už bylo, že si oblíbil Elenu a snažil se na ni skákat. Ostatně, fotku, jak se Elena skoro se psem líbá mám ve foťáku jak já, tak paní Vosyková. Zjistili jsme, že pejsek nemá známku. No, tak jsme ho odehnali a šli se podívat nad radnici, ovšem tam bylo pěkné bláto. Aspoň víme, že v Brandýse mají i u zvonů na radnici reproduktory.
Paní u Zvonků moc nespěchala s otevřením, a tak jsme po zakoupení dvou hrnků museli trochu pospíšit. I když pejsek, vlastně fenka, které jsem začal říkat Elenka, byl odehnán, nějak to oběhnul a u mažoretek byl ještě dříve, než my. No Elena z toho málem dostala infarkt.Pejsek probíhal mezi němi (mimochodem, letos neměla žádná žádný flek na sukni) a po celkem dobré choreografii a suprově zakončeném číslu (kazeťák se zasekl a mažoretky se začaly chichotat) nás, zmrzlé, konečně pustili dovnitř. Ceremoniál byl uvnitř rehabilitačního ústavu, respektive v jeho jídelně. Po mnoha a mnoha natahováních se konečně přešlo k vyhlašování výsledků. Abych se zmínil o natahování, nejlepší bylo video, v němž malé děti odpovídaly na otázku, na kterou jsme psali sloh - Co pro mě znamená přátelství. Odpověď jednoho chlapečka byla prstě
úžasná.
"Mým kamarádem je Bobík, (pauza), to je kocour, a Tomík (pauza), to je taky kocour. A dobrý na nich je, že jsou to kocouři (výbuch smíchu, ještě větší, než předtím), a pak taky králíci." No, celý sál se válel smíchy, a podle Pavly, ten ředitel, ketrého nám neradila vidět, konečně trochu uvolnil atmosféru. Převzali jsme si ceny, vyfotili jsme se (mimochodem, já jsem byl třetí (!)), a chystali jsme se na odjezd domů. Když jsme přišli na nádraží, kdo jiný by se mohl objevit, než - ano, fenka Elenka. Přišla se s námi rozloučit. Když vtom se Lenka rozhodla, že půjde na ostrůvek. Jako, na perón u druhé koleje. Někdo na ni v půlce přecházení zařval "Bacha, jede vlak!", ale to už došla na druhou stranu a ze zatáčky se vyřítilo Pendolino. Všechny nás odhodil závan větru, a říkali jsme si, co je s Lenkou. Když Pendolino odjelo, Lenka stála bez pohnutí, a když dorazil vítr, její levá polovina všeho oblečení a vlasů se zvedla, a rozplácla se na druho ustranu. Nutno říci, že to vypadalo pěkně komicky. A když jsme z Brandýsa odjížděli, běžel za vlakem kdo jiný než - ne Pendolino, ale fenka Elenka. Když ty dvě se tak skamarádily...
(obrázek je ze stránky scpendolino.sk, a fotka je z mého vlastního foťáku :))

Klidně se zasuň, stejně ti to bude prd prtný

27. března 2009 v 19:59 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Pokračujeme ve zběsilé jízdě po Komenském...
Když jsme se vrátili autobusem, zjisitili jsme, že oběd je až za půl hodiny. Nám se ale nechtělo čekat, takže jsme šli k jídleně a stihli jsme to dřív, než dorazila škola. Nějak se mi zdálo, že všechna brandýská děcka jsou takového barokního typu, jinak prostorově řešená a nebo prostě při těle. Dneska zrovna byly palačinky a nějaké kuře. Já a Elena jsme si dali palačinky a ostatní kuře. Lenka a Zdíša si potom šly přidat - ale na naše talíře.
A pak že se půjdeme učit. Našli jsme si volnou třídu, tři jsme se uvelebili na topení, Jája na lavici a Zdíša si přitáhla židli. Když sjem se na ni podíval, první jsem viděl takový ten upravený kosočtverec, a pod ním nápis: "ZASUŇ". Všichni jsme chytli výtlem, a Zdíša si vzala jinou židli. V té učebně byly takové ty děsně staré hodiny, takže vždycky když ručika s hlasitým "klap" přejela na další minutu, všichni jsme se otočili, protože jsme mysleli, že se už otevírají dveře. Bylo asi deset minut před druhou, když jsem řek, že se ještě něco chci naučit, ať už jsou zticha, když vtom vynesla Jája (JArmila JAnáková) svou proslulou větu: "Teďka už se neuč, stejně ti to bude PRD PRTNÝ!" Když Zdíša mimoděk použila oba výroky v jedné větě, sesul jsem se na zem a moje fotka bude asi doživotně strašit na spolužácích.
A nadešel čas testu. Celkem jsme i odpověděli, na test byly vyhrazeny dvě hodiny, takže po půl hodině jsem odešel a stihli jsme odjezd o půl čtvrté. Taky jsme dostali jogurt od Choceňské mlékárny (o té budu mluvit v nedělním článku, kdy popíšu pátek) a na programu už nic jiného nebylo. Když jsme se vrátili a já došel na náměstí, začalo pršet a já po čtvrt hodině v dešti přišel domů celý mokrý. Ale jinak to byl fajn výlet a všichni jsme se těšili na páteční vyhlášení...
P.S.: Konečně přidávám video české reklamy na Bonduelle:


Pěkný zbytek týdne! Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky sednisi.cz)

Že by pérovna zkrachovala?

26. března 2009 v 20:49 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Shrnutí prvního dne soutěže Komenský a my, plus video o zelenině, nic poučného :).
Víte, když se mi nějaká písnička dostane do hlavy, dlouho ji tam odsaď nemohu dostat. Před nedávnem to byla neskutečně vlezlá písnička k Palečkovi, kterou jsem sám složil. Ale teď ji naprosto mistrně vystrnadila písnička z reklamy na Bonduelle, která je pod článkem. Prostě kde je hrášek je neuvěřitelně vtíravé. Poslouchal sjem to a mnoho jiného když sjem šel na nádraží, kde už čekala Elenka a paní Vosyková. Hurá, když přijde Lenka a Jája, odjíždíme. Mimohcodem, zapomněl jsem dodat, že když jsem šel na nádraží, u Koberců jsem se otočil, a šla za mnou p. prof. Holubářová. Sklonil jsem hlavu a zrychlil chůzi, ale stejně mě dohnala. Naštěstí spěchala, ale popřála nám hodně štěstí. Ve vlaku jsme si povídali, a když jsme přijeli do Brandýsa, dostali jsme krásná bílá trička (jako loni), a také prospekty o místní škole. A to prý Pavla říkala něco o tom, že vidět ředitele nám vážně nepřeje...
Jdeme na radnici, kde nás má přivítat pan starosta. Zdá se, že cyklostezka, o které minule dvacet minut mluvil je již dostavěna. Letošní přednáška byla o malebné krajině.
Přecházíme přes ulici do muzea, kde trávíme děsně dlouhou dobu, a teď mám kvůli tomu ztuhlý krk. Prohlídli jsme si všechno a jdeme dál.
Po nějaké chvíli odjíždíme autobusem a těšíme se na Kunvald. Cesta uběhla rychle, v Kunvaldu nám nějak zapomněli ukázat tu obrovskou bratrskou lípu, ale zašli jsme do studené chaloupky a poslouchali dvacetiminutové video, které bylo podle mě skoro o ničem. Ale bylo dobře sestříhané, to já umím ocenit.
Zase jsme měli šest miliard dva metry před sebou. Ano, ukazovali nám bibli Kralickou. No, ale letos se pohoršili, Opět jsme čekali suvenýry zabalené v tašce z místní Kunvaldské pérovny, ale tentokrát to byla jen obyčejná igelitka. Aby tento článek nebyl moc dlouhý, pokračování vyjde zítra. Ještě je toho mnoho co říct. Mějte se hezky, a... a vůbec!
(obrázek je ze stránky perovna.cz)

Šel pštros s hrošicí

23. března 2009 v 20:29 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
... a bylo z toho "menší divadélko Paleček.
Další zkouška Palečka a stále se přibližuje šibeniční termín. Paní profesorka z nás začíná být nervní, já taky, protože furt nosím kytaru tam a zpátky a už mě to nebaví. Zkoušíme skoro nepřetržitě a dneska jsme měli další zkoušku v Malé scéně. přišel jsem na to, že pokaždé, když jsem déle v Malé scéně, azčne mě bolet hlava. Neskutečné. A když se blížil konec a moje hlava se chtěla rozskočit a rozpůlit, musím jít hrát na kytaru. A ne na židli. Musel jsem jít dopředu. Aby mě všichni viděli v ukrutné plandající košili, kteerá nešla pořádně vyhrnout. Mám takový popruh, který ale nejde správně upevnit, takže je kytara špatně vyvážená, v jednom kuse se převrací a v druhém kuse na ni šahají všichni z našeho Dramaťáku, speciálně Jáchym. No, ale byly i světlé chvilky. Když už jsme asi po padesáté zkoušeli první obraz, kde hraji delší chvíli, jáchym najednou začal mluvit o OBYLE, místo KOBYLE. Horší bylo, že on sám si to neuvědomil. Prostě mluvil dál a já se tam potichu tlemil, protože stál naproti mně.
V zákulisí jsme si postavili pět židlí za sebe, abychom si všichni měli kam sednout. Měli sjme tam plno věcí, a říkali jsme tomu multikino. No a když se zasunuly paravany, všechny židle se nádherně odkryly a naše věci koukaly na udivenou profesorku. Když ještě mluvím od ivadle, zmíním se o kostýmech. o tom svém jsem již něco řekl, dívky dostaly velmi hezké sukně ;) ale ajímavě si vybral Paleček. O to zajímavější je, že si všechno vybral sám. pamatujete, jak před rokem, před Vánocemi bylo krásně představení ve "slušivých elastických kostýmcích"? No, tak náš Petr Paleček si vybral svítivě žluté triko, právě z onoho elastického přilnavého materiálu. Když paní Jányšová vytáhla kalhoty "tělové barvy", které mu byly trochu menší, viděl sjem před sebou oslíka přebarveného na hnědo-žluto.
naštěstí, kalhoty odložil a má místo nich podobné bílé kraťasy. Nejzajímavější bylo, když se ptal, jestli někdo nechce půjčit kraťasy, že má zásobu a jediný, kdo se ozval byl kdo jiný, než iniciátor rozbíjení naší třídy na maděru - Honza Procházka.
Když jsme odcházeli, mluvili jsme o mnoha věcech, pršelo a bylo málo deštníků. I přes to došlo na jazykolama a když David řekl Šel pštros s hrošicí, msíto s pštorosicí, hned jsem se ozval, že mám nadpis na článek. Ještě musím nějak odbýt ten středeční, ale v pátek se těšte na vyčerpávající reportáž o kunvaldské pérovně a Brandýse. A taky o místní cukrárně.
Mimochodem, když jsem hledal obrázek palce přes strýčka Googla, víte, jaký obrázek na mě vyskočil jako první? Jestli máte silný žaludek, klikněte sem.
Pěkné vykročení do 13. týdne roku přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky delcam.cz)

To není popelnice, ale ešus

20. března 2009 v 16:45 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Další pátek a další pohroma.
Ve středu jsem stále ještě nešel na kytaru, a tak jsem mamce "opravoval" počítač. Jednoduše už měla ve složce "Dokumenty" takový binec, že se v tom nevyznala ani ona sama. Málem jsme skončili tím, že bychom pro každý dokument udělali zvlášť složku. Ne, trochu přehlednější to je.
Ve čtvrtek jsme psali Klokana. Dobře, nějak jsem to napsal, něco jsem vynechal a něco budu mít špatně. Při následném půlhodinovém hraní Macháčka se diskuse stočila na téme: Měly se v jednom z příkladů počítak bílé čtverečky, nebo šedivé? Já a Zdíša jsme byli pro bílé, Láďa pro černé a ostatní pro šedivé. Kdo měl pravdu jsme se nějak nedozvěděli.
Taky jsme chtěli jet pro taťku na nádraží. Čekám u sloupu, jako vždy a čekám až auto vyjede. Ono ale vždy asi tak čtyřikrát škytlo a nic. Prý baterka. No, a dnešek byl super naplněnej den. V sedm hodin jsem musel být poprvé ve škole, jenom s dokumenty na Komenského. Paní profesorka Doležalová nás z něj chtěla vyzkoušet. "takže na začátek: Co víte o Baroku?" "Eeeem" "Hmm, ehm" "Ech, uch". Byli jsme tam tři. No, moc slavně to nedopadlo, ale paní profesorka se nerozčílila. Já sjem byl trochu nervózní, protože jsem věděl, co mě čeká.
O půl hodiny později sedím v autě a kodrcám k Bystřeci. Jedu k zubařce, na vrtání. Dojedeme, vstoupíme do ordinace a tři čtvrtě hodiny čekáme. Pak nás rychle vezmou, posadí mě na křeslo a šikovně mi nechají ztrvdnout pravou dolní čelist. Taťka mi začal vypravovat známý příběh o lahvi od octa; kdo chce, namluvil ho Jan Werich a někde na internetu bude ;). Paní doktorka zareagovala" My bchom si Vás tady nechali na uklidňování...". Vrtala, vrtala, plombovala a plombovala. No, za těch třičtvrtě hodiny jsem vylezl s trochu oteklou pusou a dvěma novými zuby.
Dneska jsme taky šli domů z dramaťáku. 3li jsme s jedním primánem, kterého možná znáte - Petrem Janotou. Ve škola nás sstrašně zaujal jeho hopík, který málem rozbil paravan, pak spadl paní uklizečce do kýblu s vodou, a nakonec jsme ho chytali dole po šatnách. No, a potom mi Péťa řek', jestli si myslím, že jsme normální. Koupil jsem si hopík taky a už se vyjímá na krásném místě. Dlouho jsme povídali, přišli jsme na to, že dnešní mladší děti už nechodí po schodech, neznají klasické ručičkové hodiny a kdybyste po nich chtěli značky, odpoví vám, že stojí u takové červeno-modré. Ať mi nikdo neříká, že nejsou líné.
A nakonec: z čeho by zešílela paní prof. Doležalová?
Ještěže nejste mrtví. A ještě jeden chytáček:
No, užijte si víkend. Toť vše :) Dr. Čoko
(Obrázek je ze stránky: zubniordinace-draskovicova.cz, a češtinářeké nesmysly ze stránek pavel.jarkad.cz)

Rebelující České dráhy

17. března 2009 v 19:50 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Celkové shrnutí posledních dní a Titanik na závěr.
Dneska jsme se vypravili do divadla. Celá škola. Horší bylo, že sraz byl před divadlem, v jednom kuse pršelo a pod střechu jsem se dostal díky "protekci" :). No, představení začalo o deset minut později, paní profesorka roztřeseným hlasem uvedla následující hru a začali. Znal jsem tam hodně lidí. Některé od pohledu, ale většinu z dramaťáku a naštěstí byla zastoupena i naše třída houslistkou Zdíšou. To je ta, která o přestávkách hraje Macháčka.
Mám dojem, že nervozita naštěstí nebyla moc vidět, představení se povedlo a všichni tleskali. O polední přestávce (během níž se hodně stalo, například změna obrázku - zasvěcení vědí) jsem se od Ágnes dozvěděl, že paní profesorka nebyla v zákulisí po prvním představení zrovna nadšená a některé tam dost "spráskala". Pak přišla chemie - laborky, kde jsme se zase dozvěděli, že jsme vůbec nereagovali a nesmáli se vtipům, které Lence přišly vtipné i teď, ačkoli je sama vymýšlela. Někdo podotkl, že jsme se smáli potichu, abychom nznervózňovali herce. No, takhle schovívaví an nás na přehlídce v trutnově nebyli.
Tělocvik tady nebudu moc popisovat, i když s Elenou taky byla sranda:
"Kolik měříš?" ptám se já.
"Nevim... asi 156 cen-"
"Ježiši, volejte policii!"
Ani nevím, proč se začala slečna Houbařka Otrávenkyně Novotná s Herbertou (pro vysvětlení mrkněte do kalendáře) tak smát. Mně to vůbec nepřišlo vtipné.
V televizních novinách jsem slyšel, že České dráhy se chystají zavést speciální autobusovou divizi a pokrýt tak místa, kam nedosahuje železnice. S krátkou poznámkou "To už budou mít zpoždění i autobusy" jsem odešel z pokoje. Vím, že autobusy mají zpoždění, ale ne 120 minut jako vlaky. Jednou jsme jeli náhradním, kvůli tomuto zpoždění, a když jsem dojeli do Zlína, tak náš původní vlak podle informací "ještě nevyjel".
A jak jsem slíbil: nakonec Titanik. V rubrice "Nejnovější články" se objevila exotí stránka s informacemi o Titaniku. Víte, že to tady furt píšu blbě?
Ještě mě na té stránce zaujala "Bleskajda": Otázka číslo jedna: Titanick byl za a) loď b) parník.
Prosím, vysvětlete mi někdo rozdíl mezi lodí a parníkem. Není loď nadmnožina a parník podmnožina? Nebo parník typ lodě?
(Obrázky jsou ze stránek: www.gymuo.cz, avrillavinge-pink.blog.cz, a zajímavosti o Titanicku najdete na stránce avrillavinge-pink.blog.cz)

Můj špatný výběr

15. března 2009 v 17:30 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Ze seriálu plynule do jiného a potíže s tím spojené. A ještě něco navíc.
Před týdnem jsem dokoukal jeden sreriál, a to Krok za krokem. Přešel jsem tedy na Dr. House, který je dvojnásob tak dlouhý. Což je jeden problém, protože za ten čas bych se stihnul dvakrát navečeřet.
Teď byl pátek a sobota, to bývám dlouho vzhůru, a tak těsně před půlnocí v pátek jsem si pustil díl desátý. Abch měl příjemnější noc, tak to byl díl o bezdomovkyni, která dostala vzteklinu, a nějak se moc neovládala. No a vs obotu zase díl třináctý, který byl o dvanáctiletém chlapci, který byl údajně prokletý. Naskočila mu pěkně hnusná vyrážka a kamera na ni samozřejmě nechutně dlouho zabírala. Aby toho nebylo málo, kluk mi připomínal někoho z naší třídy - obrázek dám pod článek, schválně jestli budme mít stejný tip (napište mi ;)).
Taťka se rozhodl, že spraví maminčin dárek k narozeninám - Orbitrek. Fakt se to tak píše. Už asi dva týdny nějak divně řachtal. Tak ho celý rozdělal, něco utáhl a přišrouboval, já mezitím zmačkal čerstvě vyžehlenou košili tím, že jsem se o ni opřel a když dal vše dohromady, zůstal tam pěkný bordel. A já, že můžu zase vysávat. Vytáhnul jsem vysavač a stoupnul na kolo, abych ho vyzkoušel. Vrum vrum vrum LUP vrum vrum LUP vrum vrum LUP!. Bylo mi to takové divně, protože to rachtalo ještě víc. tak to taťka zase rozdělal, spravil, ale rachtá to pořád. Akorát to vydává zvuky typu: Vrum vrum pk LUP vrum vrum pk LUP... Takže, jediný způsob, jak může mamka jet je pozpátku.
V sobotu jsme šli s Eliškou do Plusu, který se u nás zavírá, prý že tam je výprodej a nanuky za tři koruny. Nanuky už nebyly žádně a vůbec to tam vypadalo jak u vyjezeného krámu. A to doslova. Aspoň jsem si koupil dvě výborné čokolády :)
A už je tu zase pondělí. Mě se tam tak nechce, ještě k tomu na sedmou,na zádech batoh, jeden prst chromej a v druhý ruce kytaru. Budu vypadat jak Charlie Chaplin.
No, vraťme se k tipovací soutěži: nevypadá následující člověk jako někdo z naší třídy? Anebo už jsem tak zdegenerován z toho, že s ním hraju v divadle?
A blíží se narozeniny. A to dvojí: Jak mého blogu, tak moje. Jak by řekl Dr. House: Normálně bych si navodil sváteční náladu a slavil fakt, že Země zase oběhla kolem Slunce. Nemyslel jsem, že to letos zvládne, ale ať se propadnu, jestli to ta malá planeta nedokáže vždycky.
(Obrázek je ze stránky upload.wikimedia.org, snímek je z dílu 13 - Prokletý, Dr. House - House M.D., 1. série)

Léto je tady a přichází Baba Právnička

13. března 2009 v 17:29 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Nic morálaně poučného. Ani právně.
Venku je (teďka) sychravo, a navíc s tím prstem moc věcí dělat nemůžu. Ale nedávno jsme na cestě ze školy vzpomínali a moji spolucestovatelé mě nabádali ke zveřejnění tohoto příběhu. Nuže, ponořme se do loňského léta, na naši chalupu (kam jedu příští týden. Juchů! Ale jedeme uklízet...). Máme hodně sousedy Lešikarovy nad námi, a Matyášovy pod námi. Ale náš soused nalevo, nebo spíš sousedka, to je samý děs. Neznám její jméno, ale u nás v rodine se jí říká Baba Právnička, a její matce Posluhovačka. je to už starší paní, ale se zahrádkou pomáhá.
Není to dlouho, co s námi vysoudila, že kus pozemku, o který jsme se starali je její. No budiž, nám to až tak nevadí. Jestliže my už ale nesmíme na její pozemek ani bosou nohou, měli bychom se dohodnout ohledně padajícího listí z obrovské dvosetlet staré lípy, která je nešťastně zasazena na jejím pozemku. A kořeny má až pod naší kuchyní.
Když jsem u kořenů, zmíním se o příhodě z trochu dřívějška, kdy jsme kopali vodovodní přívod. Byla skoro tma, pršelo, ale chlapi pracovali s pláštěnkami. Vedli jsme přívod polem, které je pod Baboúzemím. No, a kdo jiný by mohl přijít, než Právnička. "Heleďte, vždyť vy tý lípě přetrháte kořeny, a co já pak s tím budu dělat?" Přítel mých rodičů, zmáchaný až na kost jí odpověděl: "Paní, víte co? Běžte do ******." Domyslete si.
Loni se Baba rozhodla ohraničit si svůj pozemek. Vedle lípy nasázela plané růže. netušila, že v letních vedrech si lípa odebere veškerou vodu pro sebe, a i přes marné zalévání Posluhovačkou růže po pár týdnech uschly. To byla velká zábava pro nás, i pro naše sousedy. Schválně jsme jí, po těch růžích když zrovna nebyla dom, šlapali.
No, ale to nebylo všechno. V rámci úsporných opatření se rozhodla chovat husy a kachny. Postavila pro ně chatrný plot a boudu. No, v půlce července začaly husy mávat křídly a přelétávat na naše pozemky. My jsme se nedali a s Hedou (sousedka zezdola) jsme je rádi kameny vyprovodili zpět.
Jeden den jsme se vydali přes silnici jít pro další kamarádky. Vracíme se a je nás šest. Já a pět holek (nezávidíte?). Stojíme na cestě a hledíme na scénu jako z grotesky: Posluhovačka honila všechny husy okolo jejich ohrady. Husám se moc domů nechtělo, takže stará paní s koštětem běhala kolem dokola a občas kolem lípy. S Hedou jsme uvažovali: Pomůžeme jí, nepomůžeme jí? Nepomůžeme!. Bohužel, naše úmysly zhatily pozvané kamarádky, které paní pomohly. No tak nám to bylo blbý, pomohli jsme taky a dočkali jsme se odseknutého "Dík".
Takže proto se už na chalupu tak těším :)
(obrázek je ze stránky howtodrawcartooncharacters.co.uk)

Zmatek, trapas a spojování

11. března 2009 v 20:57 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Občas se musím vyřvat a paroduji sám sebe.
Takže... v asi předminulém článku jsem mluvil o tom, že mám dvě soutěže v jeden den. Ouuuh. Ani nápad. Ráno jsem přišel do školy. Šel jsem po třídě a vtom ke mně přišel Honza. Oznámil mi, že potkal paní profesorku divadelnici a ta mu řekla, že přehlídka se nekoná 26. března, ale 17. dubna. Nevím, co jsem v té chvíli zařval, kam jsem se hnal, ale pamatuju si, že Lukáš zase zařval na mě, ať mu neřvu do ucha (Whoa, už třikrát za sebou řvát. Čtyřikrát!), a pak, že jsem skončil pod radiátorem a byl naprosto mimo. No, aspoň mi to ulehčuje práci a Elena mi nemusí shánět tričko a tašku z Kunvaldské pérovny.
Dneska byl výjimečný den. Zase jednou jsem nehráli v tělocviku "sportovně soutěživě hry", ale tentokrát jsme bylli rozdělení na družstva. Prakticky nejběžnější basketbalové zranění je natažení případně podvrtnutí prstu na ruce. To se mi povede prakticky pokaždé. Jsem prostě sportovně založený typ. Většinou bolest po chvílí odezní, ale to se nestalo, a vzhledem k tomu, že hraju na kytaru a levá ruka je poměrně potřebná, šli jsem na rentgen. No - a diagnostikovali mi podvrtnutí a natažení prstu (respektive ukazováčku) ruky. Zrovna dneska jsem měli domluvené, že budeme hrát na kytaře tria. Dobrý den, pane řediteli, já se omlouvám... Dokonce mi ke zranění gratulovala jedna z nejlepších hráček na kytaru. Když jsem odcházel, slyšel jsem, jak pan Tomášek říká: "Basketbal..." Vím, jak ho nesnáší.
Taky se zítra měla zkoušet scéna z Palečka, a to šestá, při které se zpívá a hraje na kytaru. Takže, na kytaru nebudu hrát já, ale Adam. Těšte se!
Taky jsem přišel na nový trend u blogů: používání automatického překladače Google.Mimochodem, víte, co například vypíše při překladu životopisu Toma Cruise?
"Když Plavba bylo dvanáct, jeho matka vlevo jeho otce, přičemž Plavba a jeho sestru Lee Anne s ní. Po dlouhé době u-chudobě, ve které Tom noviny-dodávka zisku pomohl dát jídlem na stole, jeho matka vdaná plasty jeden prodavač názvem Jack Jih."
Nebo například něco o mistrovském výkonu Tigera Woodse:
"21-rok-starý hráč golfu tygr dřeva zvítězí v Mistři turnaji záznamem 12 mrtvic; slušivý nejmladší a první Američan z mnohonárodnostním původu vyhrát Mistři."
Nevím nevím, jestli je to dobrá cesta, jak svůj blog přiblížit cizkrajným návštěvníkům. Ale budíž.
A ještě něco z portálu lide.cz: ikdyž není žádný příspěvek, raději jich zobrazím pět:
Co kdyby se nějaký kouzelně objevil!
Zdraví Vás Dr. Čoko
(obrázky jsou ze stránek: deviantart.com, lide.cz a překladač nesmyslů si vyzkoušíte na této adrese: translate.google.com)

Bramboračka bez brambor a samovznícená kolaudace

9. března 2009 v 13:29 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Takový klasický sobotní oběd.
Víte, naše rodina prožívá spoustu společných chvil. Nejčastější záminkou jsou narozeniny. 6. března se naroidl můj táta, a tak jsme v sobotu jeho narozeniny oslavovali.
Pilo se, jedlo se, bůh ví, co ještě. Řešili jsme také problém s anténami. Babičce zkrátka nějak nemohlo dojít, že ikdyž jsou na jejich paneláku tři antény a nad jejím vchodem není, jí to nemusí trápit, protože má kabelovku. Také došlo na zpívání té písničky z Palečka, která mě už dohání k šílenství jenom když se o ní někdo zmíní. Pochválili, jako zatím všichni a rozpovídali se dál.
Abych tady aspoň něco zmínil, vybral jsem si dvě příhody, které vypravovala jedna moje babička. Nyní žije v Olomouci, kam se přestěhovala za mým strejdou, tetou, bratránkem, novým mimčem a sestřenkou. No, o zábavu tam má postaráno, napřiklad když si malý školáček hrál se svíčkou a novinami, které nedopatřenáím upustil na koberec, který chytil černou barvu. Den poté byl přihlášen do místního spolku malých hasičů.
Musím uznat, že spolubydlící mé babičky v Droždíně nejsou moc pozorní. Babička jim prý naservírovala polévku, a oni si ani nevšimli, že je to bramboračka. Babička do ní totiž zapomněla dát brambory.
Trochu starší přihoda vlastně souvisí ještě s mým tátou. Ten má vystudované dvě vysoké školy a v mládí byl zažraný do chemie. sestavoval si v domě třaskaviny a světlice a pak je chodil práskat na balkón.
Zrovna se stěhovali do nového domu (který je teď shodou okolností za předraženou cenu na prodej) a můj taťka si ve skříni skladoval jakousi směs s červeným fosforem. Nesměly se ale zavřít dveře od skříně. Hned vedle visela na věšáku bunda za šest stovek, což byly v té době celkem slušně peníze. Přišel kolaudační výbor a můj děda s chutí praštil do dveří skříně, která se s buchnutím zavřela. To, že se uvnitř samovznítil červený fosfor ještě nikdo nevěděl.
Dům byl zkolaudovaný, ikdyž na něm prakticky ni nebylo podle plánů. Babička si ale celou dobu říkala, co to tady smrdí. Když kolaudátoři odešli, šla se okamžitě podívat do kamrlíku mého táty. Když otevřela skřín, uviděla, že v ní už nevisí krásný hnědý kabát podšitý beránkem, ale spíš nějaké černé drobky. Taťka musel ihned přijet z Pardubic a vyslechnout si naštvaného dědu, který mu vzkazoval, že už mu další kabát nekoupí.
Tak nemějte doma fosfor a nezapalujte se. Vzkazuje naprosto nenaštvaný (a spíš veselý) Dr. Čoko

Zmatek, trapas a zdvojování

7. března 2009 v 9:59 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Pátek pro mě vůbec nebyl svátek.
Začalo to hezky. Zašel jsem si pro kytaru, kterou jsem si nechal přes noc v kabinetu paní Jányšové, a při té příležitosti se zeptal, jestli už ví, kdy je přehlídka dětského divadla, na kterou se chystáme. Řekla, že to právě hledá.
Taky jsme měli dnes předvést písničku do Palečka. ve čtvrtek byla píseň pochválena, ale dodána ke zpracování paní Šmétkové. Ale, zkusím to vzít popořádku. První hodina - pohoda. (No, měli jsme Kristena takže... :)) Pak že bude bižule. Budiž, scházíme dolů, ale odchytává nás Jányška. A že datum přehlídky je 26. března a že s tím teda musíme máknout a kdoví cosi dalšího. Přešla tedy hodina, a na konci mi Lenka řekla: Ty prej máš dramaťák ve stejnou dobu jako Komenskýho. Mozek šrotoval. Tramtadadá! Má pravdu Soutěž Komenský a my se koná 26. - 27. března, dramaťák 26. března a na 27. března jsem objednán k zubařce!
Co teď? Za kterou učitelkou dřív. Sháním Doležalovou, najdu ji na chodbě. Chvilku se mnou mluví, jako že to chápe a že se domluví s paní Jányšovou. S tou mluvím o pár minut později. vysvětluji ji problém a ona na to, že zavolá do Holic (toť místo soutěže s dramaťákem), abychom hráli jako první a já pak odjedu do Brandýsa na Komenského. Už se těším, jak to za ty tři týdny určitě všechno nevyjde.
Pak hudebka. Když jsem otevřel zpěvník, neudržel jsem se a začal jsem se smát. Otevřel jsem na stránce s písničkou Dolina, dolina. Čtu si slova: Dolina, dolina, aká si široká! Skladatel je z Ústí?
No, pak že zazpíváme tu písničku. Zpíval jsem sám. Nebo ne sám, ale nikdo jiný nebyl slyšet. No, pak jsem se ještě sešel se Šmétkovou, která mi poradila, abych se odprostil od tří tónu v refrénu. Co v té písničce považujete za refrén?
No prostě si užívám. Zítra slavím taťkovy narozky a furt musím do školy nosit kytaru. To je ten krásný březen, na který jsem se tak těšil?
Zdraví Vás zachmuřený Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky instrumento.cz)

Comeback of Comeback

5. března 2009 v 21:11 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Nejenom televizí živ je člověk.
Začínám mít dojem, že se snad neděje nic extra zajímavého. Eliška se mi za naposledy zveřejněné video chystá pomstít (tajně mě fotí během hodiny v různých pózách, a parvděpodobně to sestříhá v programu, kterému říkám "emostříhač" - windows movie maker). Nevím, co jí na tom vadí. Taky se objevil nový fotoblog, kde se jako na potvoru taky nic neděje.
Na obrazovky se vrátil Comeback. OK, seriál to není nic extra, ale abyste byli "CooL" a "In", musíte to sledovat. Je pravda, že dejme tomu takový Ozoměr byl celkem dobrý nápad.
Taky jsme rýmovali. Jányška si usmyslela, že se šestý obraz našeho divadla (které mimochodem ehm ehm trochu nestíháme, představení na konci března a ještě nám zbývají dvě scény :) ) se bude zpívat. Jsme přeci taková muzikální třída (kteří ldii to tam zpívali v tom minibusu ???) a tak že Pepa se podívá na slova a já se podívám na hudbu. Slova jsem dostal včera, tedy ve středu. Hudbu do čtvrtka, prosím!. Připojuji se na ICQ a čekám na Davida. Přerýmujeme část písničky a já do půl desátý vymýšlím hudbu, kterou nakonec nějak spatlám dohromady. Výsledkem bylo, že jsem neměl ani jeden úkol, a Radek mi pozdní dodělávání rozhodně klepáním s lavicí neulehčoval.
Dneska jsme předvedli písničku. Naž jsem ji dozpíval, byly to asi tři minuty, připadalo mi, jako kdyby byla celá hodina. nehledě na to, že ruce naprosto rezignovaly na signály mozku a občas nadhodily jiný akrord, jazyk jiná slova a vůbec mi přeskakoval hlas, na konci zazněl potlesk. V duchu jsem si oddechl, asi jako bych odtlačil šatní skříň módní návrhářky. Ještě k tomu zpěvu: Když jsem našemu Palečkovi oznámil, že bude zpívat, řekl jenom Jéžišmarjá. Vzpomněl jsem si na Suchomelovou, na její výroky typu: nedovolávej se pána Boha, má jiný starosti. A to jsem nemylsel na "tady máš Kolumbus velký jak KRÁVA!"
Naštěstí se aspoň vrátila Elena, aneb iniciátorka tohoto blogu. Po roce se vracíme na místo činu, aneb do brandýské cukrárny, protože se opět zúčastníme soutěže Komenský a my. Zajedeme i do Kunvaldu, do místního JZD a pravděpodobně dostaneme kalendář v tašce z místní pérovny a uvidíme Kralickou Bibli v plenkách.
To snad dostatečně vysvětluje slavnostní záhlaví. Mějte se, Dr. Čoko
(obrázek je ze stránek kakawachocolates.com)

Protože smích prodlužuje život

2. března 2009 v 17:11 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Dneska se na začátek nového týdne trochu zasmějeme. Konečně startuje březen, měsíc kdy si poprvé po dlouhé době dám vrtat zuby, konečně se vrátí jaro a bude trochu slušně.
Sice mě nahrání tohoto videda stojí zveřejnění mé fotky s cedulkou "IÁ IÁ IÁ" na Spolužácích, ale jsem ochoten se obětovat, tot ovideo za to stojí. nachystali jsme pro Vás do nové Sprudy sestřih všech výtlemů nejvytlemenějšího člena naší Sprudy, a to Elišky Nechvílové. Navíc uvidíte nejenom mě, ale i exkluzivního hosta nové talkshow - Oranžového koktejlu .
Užijte si jaro a měsíc rebelů. Kolem dvacátého se na ně jdeme podívat. Už se těším :)
A teď už slíbené video.

(obrázek je ze stránky kusma.cz)