Duben 2009

Jakým bych byl mučitelem

28. dubna 2009 v 20:58 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Strašným. Na tohle téma by se mi slohovka psala líp.
Naším pravým úkolem je napsat sloh (možná znákovaný) jakým bych byl učitelem. To je téma... Něco jsem si promýšlel dneska v bazénu, kde mě rušil postarší, téměř bezzubý pán, mnou pojmenovaný Broukal. V bazénu jsou na stěnách připevněny reproduktory a hraje tam rádio. Občas je slyšet i pod vodou :). Takže doplavu si takhle k okraji, započítám další padesátku a chvilku odpočívám. Zaposlouchám se do tónů písničky I will follow him, známé z filmu Sestra v akci s potrhlými jeptiškami. Na scénu (rozumějte do bazénu) přichází Broukal. Otřese se, přejde zhruba ke mně a už zdálky slyším pobrukování do písně. Mmm, mm mm m m mmmm. Away from his love. Horší je, že i toto je slyšet pod vodou. Díkybohu, že je nenapadlo vysílat do éteru bílou orchidej. To bychom tam měli orchestr důchodců a zvedaly by se nárazpvé vlny.
Jaro je v rozkvětu, a tak se na škole, kde učí moje mamka konalo školní kolo v poznávání rostlin a živočichů. Nejlepší jsou vždycky písemky na posledním místě. V tomto případě dívka získala 4,5 bodu ze 40-ti možných. Dvakrát zkusila Plyčnik Lekařský, ale ani jednou se netrefila.. Pak potřebuju vysvětlit, jaká rostlina je Jíl obecný (s čárkou nad oběma Í/Ý). Dodělala mě odpověd u čísla 15. Očekávaný výsledek by byl vrba jíva, tady převládl selský rozum; 15) Kočičky.
Mimochodem, teďka jsem psal jeden mail, a kvůli pozdravu (zdraví...) se mi něco připomnělo. U zubařky, kam chodím je to vlastně spojená ordinace. Je tam praktický, dětský a zubní lékař. Každý z nich má na stěně určité msíto pro svoji propagaci. Takové nástěnky. A právě dětský lékař vyrobil nadpis, který už má však svá nejlepší léta za sebou. Stojí tam totiž: DRAVÉ DĚTI.
Pěkný a dravý zbytek týdne Vám přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky commons.wikimedia.org)

Už ne Chargoggagoggmanchaoggagoggchaubunaguhgamaugg, ale Chargoggagoggmanchauggagoggchaubunagungamaugg

26. dubna 2009 v 16:50 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Další útok na nejdelší nadpis.
naprosto neočekávaně a oproti všem předchozím článkům začnu titulkem. Myslím, že z historického hlediska (a pro připomenutí) je dopbré popsat tu čtvrteční hodinu občanské výchovy s paní profesorkou Šmétkovou. Alespoň první část.
Vlastně skoro pokaždé začínáme novinkami. Opět proběhlo mnoho sportovních zpráv, domáciích i světových a vše zakončila bravůrně Lenka, která přinesla zprávu o změně názvu jednoho amerického jezera, které má nejdelší název. A že ho přečte. Salvy smíchu budu označovat: ' = apostrofem, čím víc, tím větší smích. Je to lepší, než všechno vypisovat. Takže: "Je to Chargoggagoggman-" ''' "-chaoggagoggchaubu-" '''''' "naguhga-" '''''' "ma-" ''''' "ugg." '''''''''''''''''' " A mění se to na Chargo-" '''''''''''''''''. Dál už nemá smysl popisovat. Vlastně po každé slabice následuje obrovský výtlem a občas se neudrží ani paní Šmétková. Potom dostane Lenka za úkol to zopakovat znovu a my se nesmát. No, to bylo horší. Naštěstí máme čtvrtek zdárně za sebou a můžeme se jít učit na písemky.
Učím se děják a biologii. Teda víc tu biologii, ale nemám na Pepu, který se o děják ani nezajímal. On totiž dějepis byl slíbený už dlouho, a z přírodopisu jsme měli psát ti, co tam nebyli. Ti ovšem měli psát ne první hodinu, která měla být ve středu, ale to se konala zmíněná exkurze kolem školy. Co jsme se dozvěděli až ráno a za co Elišku proklínáme je, že se byla už v ten čtvrtek zeptat, jestli tedy budeme z té biologie psát a on jí řekl, že ne. No, zvlášť Pepa měl touhu někoho uškrtit.
On Pepa je vůbec zajímavá osoba. Píše tu pod přezdívkou jizva (a jestli si ji změní, poznám to :) a v poslední době si oblíbil slovíčko "kouzelný". Asi by to tak často neopakoval, kdyby nepřišel na to, že já to přímo začnu nesnášet. Takže cesty a chvíle s ním jsou teďka prostě kouzelný.
A ještě se tu zmíním o jednom video; pravděpodobně jste ho viděli, ale jestli ne, tak doporučuju. Slečna (doufám) Kateřina Jacques navštívila pořad Jana Krause Uvolněte se prosím, ve kter¨ém dává zmiňovaný moderátor opravdu všem zabrat. Samotné členky Strany Zelených se zeptal na věc související s dotacemi od státu, které může dostat každý, totiž na kotle na biomasu. A zeptal se na otázku, co to vlastně taková biomasa je. Video je dlouhé skoro deset minut, ale stojí za zhlédnutí. Je pod článkem. Mimochodem, všechno mělo dohru v dnešní Nedělní Partii, kde byla Katka zase. A samozřejmě si moderátor rýpnul do jejícho vystoupení. Reagovala, že to byl pro ni tzv. "black out", černý pátek a že po vystoupení se chtěla jít zakopat do nějakého kanálu. Syn jí upozornil, že všechny kanály jsou hlídané, protože měl zrovna přijet Obama, a tak musela zůstat "na povrchu zemském". Škoda.
A ještě jedna zajímavost: jezero kanadské s nejdelším názvem se jmenuje Pekwachnamaykoskwaskwaypinwanik.

(obrázek je ze stránky destination360.com)

Den ze mě

22. dubna 2009 v 16:52 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Říká se, že za všechno může Prochy. Za něco ale může ministerstvo.
Včera, v úterý by se vlastně nedělo nic zvláštního. Až na to, že na změnách rozvrhu se objevilo, že první až šestou hodinu máme exkurzi. My už ale věděli, že to bude exkurze kolem školy a s ní spojená Honba za odpadky.
Dnes jsem tedy do školy (jako jeden z mála (nebo jediný?)) přišel ve starším tričku (ehm, po bráchovi :) a v teplákách. Všichni ostatní džíny a holky sukně (!). No budiž, však se to vypere. Začínáme, a už se někdo hrne k malování čar na naše asfaltové hřiště. Musím uznat, že za dvě hodiny toho moc nestihli. Ne, nebudu provokovat.
Já jsem nejdříve šel, ostatně jako všichni kluci s větvemi a o chvíli později s tůčkem. Prostě to drželo šest lidí a my ostatní šli jako doprovod. Holky, které hrabaly listí na nás jen obdivně koukaly, co to děláme. Nakonec se nás pár i svezlo a v tu chvíli měl pro mě pan Falta hnedka práci.
Jdu sbírat odpadky a mám s sebou vzít ještě další dva lidi. Honza Mareš a Tomáš si to vybírají jako první, o chvíli později se k nám přidá Lukáš, Petr, Katka Kubešová,další dva Honzové, a nakonec je nás tolik, že to už neregistruju. Našli jsme mrtvého ptáka, nůž, vidličku, několik cihel, kartičku s razítkem krávy, láhev od rumu, 2x od piva a jednou od čehosi, v čem cosi ještě bylo. Dále noviny, spoustu obalů od bon-parů a dokonce jeden extra šumivý bonbon, který byl ještě zabalený a nevycucaný. Okolí naší školy je téměř ráj pro bezdomovce.
Naštěstí se všecho ujímá p. prof. Kristen a jdeme hrát softball. Docela mě to štve, protože to vždyky odpálíma za chvíli mě (kdo jiný, než Jáchym) vyautuje. Ale ňákej ten bod jsem snad přidal...
Po hromadném propouštění, čili odchodu mnoha spolužáků na oběd ještě chvilku zůstávám, a jsem na hřiěti do doby, mnež zjistíme, že má někdo jiný tělocvik. Tak odejdu do jídelny, děsná fronta. Ale na konci je žemlovka. A pak se ještě dozvíme, že ty dívky tělocvik vůbec neměly!
Samozřejmě nezapomeneme ani na klasickou středeční zmrzlinu nás, co jdeme nahoru a pak mě čeká už jenom kytara.
Prostě mám poscit, že vždy, když je přede mnou "supernadaná Hedvika" má tendenci mě popohánět k lepším výkonům jako ji. Když vejdu do třídy, zrovna jí něco vysvětluje a pak se spustí něco tak úžasného, co jsem dlouho neslyšel. A zase má výtky...
No nic, užijte si zbytek dne Země a vykročte do druhé půlky týdne pravou nohou :)
Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky svetadily.cz)

Já jsem byl asi jodnej

20. dubna 2009 v 10:37 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
*hodnej.
Než začnu povídat o svých narozeninách, rád bych se zmínil o jednom hovoru přes síť ICQ. Možná si vzpomínáte na můj článek s názvem Klidně se zasuň, stejně ti to bude prd prtný. No, a tuhle hlášku jsem měl na takzvaném "statusu" v programu ICQ. Když se zase jednou připojila spolužačka Zdíša, spoluautorka tohoto výroku, chtěla, abych to vymazal. Já řekl, že ne, že na mě nebya hodná. O den později se ke mně chovala mile a ptala se, jestli ten výrok smažu. Že prý byla jodná. Tak jsem výrok smazal a napsal do statusu: Zdíša byla jodná, tak jsem to smazal.O pár vteřin zpráva, jestli chci facku. Tak jsem předchozí větu smazal také, a napsal jsem: Zdíša by mi dala facku, tak jsem to smazal. Ona zase, ať neprovokuju. A protože byla neděle a zítra jsme se měli potkat, tak jsem to po pár vteřinách smáznul taky a doživotně to bude strašit jen tady.
Moje narozeniny (už čtrnácté (!)) jsme oslavovali o pár dní později, tuhle sobotu. Vlastně jsem byl celkem nervózní, protože jsem vůbec, ale vůbec netušil, co se mi chystají rodiče dát. Jen jsem věděl, že okolo toho bylo mnoho tajností.
První jsme si přiťukli na zdraví (do první nohy), pak jsme snědli nějaký ten hermelín, pak znova přiťukli (do druhé nohy), a pak, že se půjdou rozdávt dárky. První tedy brácha, cosi zabaleného. Pak babička, s taškou plnou sladkostí, co jí zbyly od Velikonoc. A pak rodiče, cosi v bedně. Vyhrožovala mi mamka, že mám špatnou kondici (pravda), babička se mě hned zatala, že chodím plavat (pravda) a pak tedy přede mne dali tu krabici, ať si to složím. Že se na těch strojích budeme střídat (k jejím narozeninám dostala šlapací rotoped). Tak jsem se do toho vrhnul. Vypadla z toho kolečka, příslušenství k lustru a dva pláty čehosi větracího. Pak mi tatínek řekl, že šachy jsou také sport a já věděl, že mám novou (fakt hezkou) židli. Ještě jedno překvapení; víte, co mi dal brácha? Praktický dárek - sadu na holení (obličeje).
Pak jsme si daliposlední kapku (do třetí nohy) a šli jsme na oběd...
Pěkný týden přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky i.idnes.cz)

What-a-surprise

18. dubna 2009 v 21:02 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Jedno překvapení na jeden den. Dvakrát po sobě.
Je pátek, třičtvrtě na osm a mě je pěkně blbě od žaludku. Pomalu nás takhle odpadává víc. Jsme v autobuse směřujícím do Holic, s celým naším dramaťákem a kulisami. Prostě to chtělo větší mikrobus.
Navíc hrajeme po cestě švábí salát (děsně návykové), takže jsme rychle (aspoň já a Dáša) žaludkově mimo.
Když dojedeme do Holic, zjistíme, že tam nikdo není. Tak si vyložíme do šatny věci a jdeme se podívat na pódium, kde tři děcka tančí kolem bubnu. Ale dost dobře... Nicméně nám najdou překrásné židličky (s prachem) a krásný vrzající stůl, ze kterého Pepa málem spadl. Jó, to pude.
První je představení místních Holic. Když skončí naprostá nuda vyvrcholením a vybráním "anketních lístků", které dostala jen první řada citátem: "takže vrahem byla Laura" (aniž bych věděl, kdo byla Laura), jsem celkem rád. Druhé představení je Africká pohádka, což jsou ty tři děcka okolo bubnu. Přiznáváme, že jsou dobří. Pokračují roztomilá tři prasátka, ale tak trochu... nemastnáí neslaná, další je na řadě Kokomá komá, takové pásmo říkadel a všechno končí Krysařem. Tedy, tím končí sranda, protže na řadu přicházíme my.
Jsem děsně nervózní. Nepřijel osvětlovač a svítit nám bude paní Janyšová. Kontroluju tak desetkrát všechny věci. Nejvíc klobouk, jestli je pod stolem. Když si ho mám na začátku vzít, samozřejmě nejdřív shodím vše, co pod stolem bylo a pak mi klobouk přišlápne Bára. Uff, jsem za paravanem, nejhorší mám za sebou. Až teď si všímám, jak děsně povadlá je naše uvaděčka. Krásně živá na pódiu, znuděná v zákulisí. Rychle odehrávám další scény a jdu ladit kytaru, protože nová struna stále sjíždí dolů. Naštěstí vše stihnu, dokonce celkem vyjde i velemuž, všechno odzpíváme... a... už se jenom ukloníme. Hurray. Jdu se naobědvat.
Konečně přichází chvíle vyhlášení. Jsme nervózní, nejdříve má proslov předseda, potom se rozdávají další ceny. Druhé doporučení, čili třetí místo - Kokomá komá. No dobrá, další místa jsou pro nás. A připadne na nás první doporučení - druhé místo. Pro cenu si dojde sám Paleček - Péťa Janota. A první místo? Ty tři děcka tančící kolem bubnu - Africká pohádka.
Takže takový byl pátek. A protože se mi sobota už nechce psát, uvidíte ji v pondělí. What a surprise!
(obrázek je ze stránky pbrown16.files.wordpress.com)

Ó jaó selela stický

16. dubna 2009 v 16:49 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Víte, že škola je můj největší zdroj inspirace?
Včera jsme (už zase!) zkoušeli Palečka. Ne, že by mi to zkoušení vadilo, horší bylo, že mi před třetím představením praskla struna na kytaře. A bez ní moc nejde hrát. Naštěstí se přichomýtla paní Hájková z OS Malá Scéna a svolila půjčit si kytaru z jejich domu. Byly na ní děsné kovové struny, a byla šíleně rozladěná. Při mých vystoupeních si tak akorát všichni zacpávali uši. Horší bylo, že jsem si na ni připevnil popruh a abych zastihnul pana Tomáške v umělecké škole peřd jeho odjezdem, nezúčastnil jsem se hromadného úklidu a přenosu našich věcí do školy, ale utíkal jsem domů pro strunu a do hudebky pro nasazení. Všichni na mě civěli, protože tenhle týden je Heranova violloncellová soutěž a já tady jdu s kytarou.
Bohužel, zapomněl jsem si z kytary sundat popruh. Ten zůstal na té vypůjčené, a to jsem si uvědomil až doma. Volal jsem lidem z dramaťáku, ale nikdo nevěděl a Jáchym mě ještě utvrdil v přesvědčení, že ho nikdo nesundal. O polední přestávce jsme museli jít všechno oblečení poskládat, a při této akci byl popruh nalezen na dně igelitky nejmenované firmy. Nejmenované proto, že si její jméno nepamatuju.
Ale ve škole se dnes roznesla tibetská mantra, aneb opět provokujeme učitele. Když mi holky poprvé ukázali mantru ó jaó selůša tý, nemohl jsem ji pochopit. Až dlouho potom mi došlo, že správným poskládáním slov získáte - ó, já osel ušatý. Nicméně, my jsme od přírody provokatéři a tak jsme chtěli "Tibetskou mantru, která oživuje (d)uši" předvést našim profesorům. Paní Doležalové trvalo rozluštění problému více jak dvacet minut, kdežto paní Kollertové jen asi dvě a půl minuty.
Pan Kristen se nepřipoji, a když jsme chtěli ozdravit i paní Šmétkovou, zjistili jsme, že nese kytaru. Bohužel, s tím přišlo zpívání Palečka. Pravděpodobně nikdo nezapomene na hlasité připojení Honzy Procházky anebo na to, jak kdosi (nevím, pomozte, kdo jste to viděli) spadl ze židle. To je prostě... divné.
No, já zítra jedu s dramaťákem na přehlídku a už se hrozně těším. Tak si ten zítřek ve škole pěkně užijte.
Mimochodem, jetsli toto čtete, zdarvím paní Pávkovou a paní Hájkovou.
Pěkný víkend přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky levanger.kommune.no)

Seš tak nenápadnej, asi jako kdyby americký tanky přijely do Ruska

14. dubna 2009 v 16:57 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Nejnovější události posledních dnů, aneb trapárna číslo jedna za námi a mnoho dalších před námi.
Vlastně čtvrtek byl pohodový den. Zkoušeli jsme Palečka a měl dojet pan Osvětlovač (s velkým O, páč nevím jak se jmenuje). Ale nějak mu to nevyšlo, a tak jsme si to aspoň párkrát zahráli sami pro sebe. Vlastně už nám to celkem šlo. A doma jsem se začal připravovat na odjezd na chalupu, který se konal o den později. Samozřejmě jsme si museli u babičky vyzvednout balíčky, protože bychom k ní nestihli přijet, ale mamka tam s námi jít nechtěla, "aby se prý nerozčílila". Měla by proč, na každého dvě velikonoční taštičky je nezanedbatelná suma.
Takže jsme si v pátek odbyli zubaře (k němu se váže hezká historka; po plombování a dvou hodinách bez jídla mě mamka vzala na zmrzlinu. Dostal jsem ale umrtvovací injekci, a tak, když jsem chtěl ukousnou kopeček zezhora, nemohl jsem pusu vůbec zavřít. Málem mi to vypadlo z pusy. O tom je taky historka, ale o té až později ;), a odjeli na chalupu, čerstvě vysmýčenou z předminulého týdne. Docela jsem se těšil, protže tam všechno kvete a vůbec tam je úplně jiný vzduch, než tady v Ústí.
V sobotu se konala velká vodní bitva. Ze zlína totiž Pavlík dovezl balónky, do kterých se napustí voda (extrémně nelehce) a pak se roztříští jakmile o něco zavadí. Například o záda mladší setsry mé kamarádky. Když jsme byli všichni (a specielně já, že...) totálně mokří, zašli jsme si na sluníčko zahrát Monopoly. Takový oddech mezi schovkou a fotbalem. prostě sportovně nabito.
Neděle byla ve znamení velikonočních příprav. V rámci barvení vajíček z těsta, spojených krémem a politých čokoládou (výborné, barví se potravinářským barvivem) pronesl kamarád onu větu, která je v nadpisu. Holky (tedy mamky) oloupaly cibuli a nasbíraly nějaké lístky a nechaly obarvit vejce a uvařit natvrdo a já jsem dočetl knížku. Mimochodem, v ten den mi bylo čtrnáct.
A pondělí, jediný den v roce, kdy můžete zbít (nebo sbít? :) holky bez pokárání a ještě vám za to dají vejce. Pro holky už to asi tak příjemné není. Obešel jsem vesnici, vymlátil známé, do Ústí jsemletos dopoledne nejel, ale stejně jsem si Velikonoce užil. A taky jsem odjel z chalupy zase o rok starší...
P.S.: Dostal jsem od tetky webkameru, ale nějak nemůžu naistalovat ovladače. Je to Genius i-look 111. Kdybyste někdo něco našel, napište mi.
P.S.S.: Článek, který byl přednastaven na sobotu sice vyšel, ale neobjevil se na hlavní stránce. Naštěstí se mi ho tam nějak povedlo dodat, atak na něj taky mrkněte. Je tam pár hezkých obrázků ;)
(obrázek je ze stránky dexys.cz)

Veselé noce (a rána snad taky)

11. dubna 2009 v 7:59 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
INFO: Nějak nefungovalo přednastavování (článek tu byl, ale ne na hlavní stránce. Tak si aspoň rychle přelítněte text :)
A zase po roce jsou tu Velikonoce.
Asi bych Vám měl nějak rychle popřát jejich co nejlepší prožití a tak dále. Dnešní článek tedy bude krátký. Ale zato zveřejním pár veselonočních obrázků.
Takže, holkám přeju, aby neměly na zadku jeden velký flek (ale ony beztak odjedou a klukům, aby měli aspoň několik obětí. Já mám svoje zajištěné na chalupě, a to ještě nevím, jestli půjdu na slečnu Květákovou z Dobrouče. Uvidíme.
A teďka už k těm obrázkům.

Nedávno jsem potřeboval něco hledat přes Google. A jeden odkaz směřoval na stránky naší regionální televize OIK. Tam ale nechoďte, jsou nebezpečné!
Pak jsem zavítal na stránky obchodu pro levoruké (bůh ví proč, a možná ani ten ne).Docela mě překvapila sekce "Domácí zvířata":
A to nebyla reklama. Aa ještě k reklamám; ve středu přišel leták Lidlu s krásným nesmyslem: podívejte, co napsali o pumpičce na kolo:
Pravděpodobně odráží měsíční svit.
Mimochodem: koukal jsem na wikicitáty, abych se naučil nějakou novou velikonoční koledu; tahle je z Pradubicka, co na ni říkáte? Bum bum bum dejte vejce nebo rum!
Užijte si Velikonoční pondělí. Dr. Čoko
(obrázky jsou ze stránek: wikipedia.org, google.com, levaruka.cz, drcoko.blog.cz)

Tak nám změnili blog.cz, paní ševcová...

9. dubna 2009 v 20:03 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
No, mohlo to být horší.
Dneska byla další zkouška našeho divadla. Prý, že se z toho začíná něco "loupat". Můj osobní dojem z dnešní zkoušky je naprostá čichová abnormalita, protže jsme šli všichni na polívku. Všchni mimo mě a Dáši dali česnečku, my dva jsme měli cosi s rýží a uzeným. Dokážete si představit, jaké to bylo podalších dvou hodinách hraní v uzavřené Malé scéně? Jaké to asi bylo, hrát s někým z očí do očí?
Ale jo, celkem to začíná vypadat hezky. Máme všechny kostýmy, příští týden generálka a pak hurá na přehlídku. Co je ale horší jsou změny v blogu. Nejdřív jsem blog omlem otevřel v jiném prohlížeči, takže jsem si myslel, že to je nějaké špatně vykreslené. Pak jsem si přečetl článek na oficiálním blogu, a změny byly potvrzeny. Vzhledem k tomu, že byl náhle rozhozen celý design (a to jsem nedopadl nejhůř, mnoho sotatních blogů má například naprosto zmenšené písmo anebo stránku jinde než záhlaví ;) jsem se rychle přihlásil a viditelné změny rychle vrátil do pořádku. Bouhužel, změny nejsou volitelné, tj. je není možné (zatím) zakázat. Píšu zatím, protože se zvedla obrovská vlna nevole mezi blogaři, kteří projevili hlasitý nesouhlas se změnami. Na druhou stranu, lepší je teď galerie, takže se chystám nahrát sem fotky z třídního focení.
Také byly upraveny komentáře, takže teď můžete vkládat odkazy, které budou fungovat na kliknutí :) a navíc vám můžu povolit smajlíky. Tak aspoň něco.
Snad si časem na nové změny zvyknete. A já jdu nahrát ty obrázky.
mějte se hezky a užijte si Velikonoce. Dr. Čoko
P.S.: Jeden článek je přednastaven na sobotu.
(obrázek je ze stránky blog.cz)

Velká Malá scéna

7. dubna 2009 v 20:35 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Premiéra se blíží...
Podle paní Janyšové (jsem teďka nedávno zjistil, že je to Janyšová, ne Jányšová) to bude krásná kouzelná pohádka. Ale to asi ještě bude kus cesty. Dneska bylo první zkušební představení a neobešlo se samozřejmě bez komplikací.
Od včerejška bylo dohodnuto, že místo druhé chemie se půjde naše třída podívat na nejnovější počin hlavní režisérky našeho divadelního spolku Veseléé Zrcadlo, na Palečka. Ale ráno byl první problém - dvě herečky, Bára a Tereza musely odejít na nějakou soutěž v tancování a nebylo jasné, jestli se vrátí.
Třetí hodinu se o všem dozvěděla celá třída, která samozřejmě horlivě souhlasila. Navíc jsme dneska říkali referát z chemie, a tak jsem byl trochu vykolejený. Navíc po mně holky chtěly, abych zašel za "Madame Červ" a domluvil, abychom dnes nepsali. To jsem odmítnul, ale když jsem šel před francouzštinou pro klíče, stejně jsem se s ní potkal. Na klíčích má přívěsek, něco jako myší ocásek. Když jsem to zmáčknul, pískalo to. Ale zpátky k divadlu...
Zjišťujeme, že Bára a Tereza nepřijdou, protože tancování teprve začíná. Horší je, že bez nich je divadlo prakticky nehratelné. Něco tedy zaskočí nápověda Vája a něco Dáša. Čekáme v Malé scéně a já si čtvrt hodiny před představením vzpomenu, že mám převlek ve škole. Ale paní Janyšová už je tady a nedovolí mi jít zpět. Tak hraju v džinech a triku.
Druhá půlka první scény jede celkem v pohodě, druhou scénu nějak přejdeme. Horší je, že za paravany, za kterými se schováváme se zatím kupí hromady věcí, které nejsou na scéně. A tak, když skončím svou řeč ve třetí scéně a odbíhám, zakopávám o koloběžku a málem narazím do zdi. Naštěstí to nějak dobře dopadne a já stihnu vyrazit s kytarou na pódium, kde to trochu skomírá, protože paravany po přesunu padají. Odehraju sc¨voje a jdu si popovídat s Pepou. "Je to děsný, jako všechno tady padá a bez Báry a Terky to rpostě nejde. je to teďka úplně trapný."
Bohužel, já si už musím nasadit kytaru a jít hrát pro scénu s velemužem. Klepou se mi kolena, holky zpívají málo, velemuž zpívá málo a petr zpívá mimo rytmus. A to mám všechno nějak ukočírovat hraním na kytaru s děsným popruhem, který mě vzadu škrtí.
Na sedmou scénu mám přijít s Bárou, za kterou zaskočí Vája. Bohužel si sedne na mou židli, a tka hrajeme prakticky celou scénu obráceně. Nakonec Paleček málem zakopne o rychle odhozenou kytaru za paravanem.
A ještě bych měl zmínit jednu věc; na konci, když bylo odehráno přešel pódium vzadu Prochy a po jeho řeči ze mě vyšlo něco jako pch a hýknutí. Něco jako Pchhhuiíýy? A co že to tedy slavného řekl?
"No, nebylo to tak strašný!"
(obrázek je ze stránky blog.mlive.com)

Kráva paralympikem

5. dubna 2009 v 18:51 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
To jsem z toho velbloud!
Za poslední dny se toho mnoho stalo. Začnu tedy včerejším dnem, kdy jsmešli radostni ven. Tentokrát s Davidem a Šákulem (řekněte si Šákul pozpátku a máte jeho jméno ;), protože jsme museli natočit minutový šot, ve kterém účinkují jen naše ruce (a občas neplánovaně naše hlavy), do jednoho divadla, součástí kterého budou projekce. Premiéra bude 17. května, tak se můžete na moji ruku přijít podívat. Mimochodem, už jste někdy znázorňovali první setkání potencionálních kamarádů jen za pomoci rucí? Za hodinu bylo hotovo, akorát kolem nás tak chodili lidi a koukali, co se děje na veřejném pískovišti, kde dva čtrnáctiletí kluci leželi, nad nimi stál šestadvacetiletý, v jdnom kuse koukal na něco v písku a občas se dotknul svého notebooku, aby nám pustil zimu. To byla zábava pro celé sídliště.
No a po obědě jsme se již vydali na Moravu, respektive do Droždína, a cestou jsme vyzvedli ještě bráchu a jeho přítelkyni. A tak jela Kvasnicová do Droždína. Přijeli jsme celkem pozdě, ale stihli jsme se vynadívat na nový přírůstek do rodiny - malého Jeronýma. I když často brečel, a vůbec o sobě dával vědět, stejně jsme se kolem něho všichni točili a obdivovali ho. My, menší (tedy, já a děti mladší deseti let :) jsme hráli všechno možný (naprosto mě pohltilo Carcassonne) a nakonec jsem se přidal k dospělým dole, kde probíhala velice zajímavá debata o svatbách. horší už bylo, že něktšří z nich šli spát až o půl třetí a mezitím stihli v žaludku namíchat slivovici, pivo, víno, šampaňské a whiskey. Pro některé nebylo ranní probuzení příjemné.
Odpoledne, po příjezdu zpět do Ústí přišlo na řadu divadelní minisoustředění. Když jsem přišel, všechny scény už byly (aspoň u nich) nacvičené, a tak se zastavovala jenom moje scéna. Samozřejmě se přidávaly nějaké nové prvky a nás všechny nejvíce pobavila scénka u holiče, kam přijdou tři sousedky říct holiči, co se stalo. Nejdřív na něj jako vždy vychrlily všechnu možnou směsici informací, pak se vzduchem rozneslo Tomášovo "Popořadě, prosím," a děvčata začala "Mňauká" "štěká" "kokrhá!". Tomáš: "To jsem z toho jelen! Slyšel jste to? Štěká, mňouká, kokrhá! Kráva!"
Šťastné vybučení do nového týdne přeje Dr. Čoko.
(obrázek je ze stránky chummy.org)

Je libo bonbon?

2. dubna 2009 v 21:13 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Apríl, aneb svátek bláznů.
Letos se mi snad nepovedlo nachytat mnoho lidí. zato se třídou jsme si užili až až. Mimochodem, aby nebyl krátký první odstavec, přidám jednu vtipnou poznámku: spolužačka Elena chtěla říct své kamarádce, že musí do knihovny za paní Vosykovou, naší knihovnicí. Při této zanedbatelné činnosti ještě stihla vytvořit nové slovo; vyšlo z ní totiž: "Já musím do Vosykovny."
A ještě než přejdu ke školním výsledkům, zmíním se o vtípku, který vyzkoušel můj učitel na kytaru na svou ženu. Kolem poledne šel prý venčit psa, jejich fenku (velký plat = drahý pes). No a při procházce zavolal své manželce, že se fenka někam zaběhla. "No tak hledej a zavolej policii!" "Víš, dneska je prvního." "Ty grázle!"
No a škola. Zajímavý nápad byl vyměnit se s primou. Mělo to sice nějaké mouchy, ale budiž. Seděli jsme tedy v lavicích třídy 1.B, a konečně vstoupil profesor. Teda, dva profesoři, z nichž jeden byl o berlích, či co. "Kdo vy jste?" "Primáni." "Vy nejste primáni!" "Se podívejte na dveře, tam je to napsaný!". Pan Hoffmann se tedy poslušně podíval na dveře, kde se skvěl nápis "1.B". "A kde je prima?" "Nahoře.", přiznali jsme se. "No, tak podívejte, běžte nahoru vy, vidíte, že to budete mít snažší, než tady pan Marek." Tak jsme se sebrali a odešli.na chodbě ale potkáváme pana Kristena. "Kam jdete?" " Nahoru." "Ale tam je obsazeno!" "My je vyženem." No a vyhnali jsme je. Po kratší domluvě se pan Kristen dostal opět nahoru, a vyučování začalo. Každý z profesorů ještě dostal od nás superkyselý bonbon (z nichž zelené jablko mělo příchuť zvratek, sám jsem ho zkoušel), a po ochutnání pan Kristen prohlásil: "Není to nějaké ostré?"
A před paní Doležalovou jsme otočili lavice, přenesli katedru a hodiny. Vlastně jsme otočili třídu čelem vzad. Moc jí to nevadilo, ale kyselý bonbon nepřijala. " Až najdete v písemce chybu, vezmu si ho." ...uplynulo pět vteřin... "Ve větě číslo pět vám chybí čárka nad e." A následovala série šklebů.
Lavice jsme na konci neobrátili, ale neuvědomili jsme si, že po nás šla do třídy 1. A s paní Suchomelovou. A dokonce jsme tam nechali hasičské pláště. Takže jsme šli zaklepat a jít pro ně. Klep klep klep, vrrrrrrz dveře. "Dobrý den, my bychom si chtěli jenom vzít támhlety pláš-" "Ven a znova. Vlezli jste sem jak do chlíva!" Zavřeli jsme a chytl výtlem. Naštěstí, podruhé jsme se pro pláště dostali a mohli fotky nafotit. Vypadají velice zajímavě. Nedáte si bonbon?
(obrázek je ze stránky: caps.ucsd.edu)