Květen 2009

Baf! Lek! Bum!

30. května 2009 v 13:23 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Vlastně už jsem dlouho nenapsal. A že je celkem o čem.
Všechno to začalo už na začátku týdne - čerstvě sestříhaná Spruda ještě nebyla téměř nikým spatřena a už se na mě valila spousta dalších povinností. Jako například udělat dlouhou prezentaci pro svou mamku o její exkurzi do Toulovcových Maštalí (nebo maštalí?). celé to mělo neuvěřitelných třicet sedm stránek prezentace a fotek nespočet. Nakonec to byla prezentace "o celé ekologii a přírodopisu za rok 2009" na její základní škole. Měl jsem toho ve čtvrtek celkem dost.
Pak jsem musel napsat sloh. Navíc jsem byl šokován, protože původně jsme měli v nadcházející kompozici psát pouze úvahu. Naštěstí byla většina líčení tak dobrá, že jedno téma bude na tento jednodušší slohový útvar.
taky se mi povedl pěný kousek na Verču Dvořáčkovou: fotily si s Katkou Novotnou zrovna známou fotku Radka, de je celý úplně... no... řekněme tomu třeba vytlemený. Verča se skláněla k aktovce a já věděl, že přišla moje chvíle. Na Katku jsem gestem ukázal, ať je zticha, ale nejsem si jistý, jestli si mě vůbec všimla. Stoupl jsem si za Verču a následoalo hlasité BAF! Verča v prvním momentu na zlomek sekundy ztuhla, pak vymrštila hlavou dozadu tak, že málem praštila Katku. To se nestalo, ale vrchní část těla převzala úlohu těžiště a Verča s hlasitým LEK! a BUM! spadla na podlahu. Původně jsem jí chtěl pomoct vstát, ale chytli jsme s Katkou takový výtlem, že to prostě nešlo.
Taky se chystý a dodělávají přípravy na naše divadlo. O tom vám poreferuji v pondělním článku. Zkoušeli jsme v úterý, ve řtvrtek, v pátek a budeme zítra - v neděli. všechno zahájí Brémští muzikanti - osvědčená pohádka, která se dostala až na prkna celostátní přehlídky - dnes už bez elastických kostýmků. Pokračovat bude krátká Princeznička na bále,, kde hraje celý zbytek kroužku mimo nás, muzikantů. Uvidíte v jejich podání dokonce Macarenu (s tím je trochu problém, protože v celé Malé scéně pravděpodobně nefunguje jediná zásuvka, kam by se mohl zapojit přehrávač s písničkou). A zakončíme dlouhou pohádkou Paleček. A to už je kapitola sama o sobě, o tom už asi víte dost informací (doporučuji článek Ty jedna štětko!). takže, přijďte se podívat v pondělí v sedm hodin do Malé scény na to, jak trapčí první, třetí a čtvrtá bé.
A ještě dvě malé kuriozity z internetu: na facebooku se objevila nová aplikace "Pošli plzničku", kde pijete plzeňské pivo. A kdo že se nejvíce činí?

Druhá věc je z momentu, kdy jsem zakládal nový kanál tvspruda na serveru youtube.com. Bohužel to bylo něco, kvůli čemu se mi registrace ne a ne podařit. nakonec na mě vyskočilo okno s dlouhým textem plným znaků. V hlavičce bylo:
A za chvíli to šlo!
Pěkný zbytek víkendu přeje Dr. Čoko
(obrázky jsou ze stránek: guitar.songstuff.com, youtube.com a facebook.com)

Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí Sprudy

25. května 2009 v 21:09 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
... někdo to pomyšlení nesnese a někdo musí.
Pěkně popořádku. O víkendu jsem, jako obvykle, byl na chalupě. A už od pátku (kdy byla pěkná bouře :) fakt, málem se nám probořila úplně nová střecha) byla posekaná největší louka v naší malé vesničce. A přijeli hasiči i maringotkou a náklaďákem a začali tam něco stavět. Příbuzní nám řekli, že hasiči tu budou mít svou každoroční slavnost. Okamžitě jsem tedy volal naší vrchní hasičce Elče, co, kdy a jak a jestli jedou taky. K mému překvapení o ničem nevěděla a ani na slavnost nepřijeli.
Sešli jsme se tedy, všechny děcka (já a holky :) z vesnicec a šli se tam mrknout, co se tam děje. Zrovna tam bylo na stratu družstvo malých capartů. Měli za úkol připojit svou hadici na něco, co přečerpalo vodu z nádrže, pak s hadicemi doběhnout na čáru a z ní za pomocí natlakované vody sundat z tyče plechovku. Zrovna prvnímu družstvu se nějak nepodařilo připojit hadice k "rozbočce", a kluka, který u ní stál, úplně celého promáchala voda. Měli jsme z tohodocela srandu.
Po dlouhé době jsme se rozhodli, že si půjdeme sednout na balíky sena, které byly zabalené v takové plastické pásce a tam jsme poslouchali písničky a házeli si s hopíkem (to byste nevěřili, jaká je s ním sranda). Pak se k nám přifařili dva kluci. ten první byl z, jak sám řekl, "Dolní pr**le" (Dolní Čermná), a ten druhý z Petrovic. I to se mu povedlo nahradit jedním výrazem, který byste s hvězdami nepochopili. Nakonec se jim povedlo získat telefonní číslo všech holek (já jsem jim ho ani za nic nedal) a dodnes je prý prozvánějí...
V neděli jsem přijel domů o půl třetí a ve tři jsem sednul na Sprudu. Stříhal jsem usilovně a téměř bez přestávek (až na to, když mě někdo na Facebooku vyrušil kvůli domácímu úkolu a tak dál) pokračoval. Když jsem po jedenácté hodině skončil, slepil jsem narychlo všechno dohromady a přes noc nechal počítač běžet a všechno uložit. Když jsem se ráno probudil, samozřejmě Spruda uložená nebyla a zasekla se už přes čtyři hodiny na 82%.
Naštěstí se to dnes pře školu povedlo a zítra začína distribuce Sprudy do našich školních lavic. Pokud máte svou, více-než-dovu-gigabajtovou flešku, tak vám na ni Sprudu ochotně natáhnu. A můžete ji klidně půjčit i dalším spolužíků. Čím víc flešek bude, tím líp.
A poslední zpráva: už byl založen nový účet na YouTube s názvem tvspruda, kam pro vás Dave (možná) nahraje poslední díl Sprudy postupně popořadě. A abych tento článek trochu prodloužil, ukážu vám ještě novější, prostě tu nejnovější znělku seriálu Story of Mirek se záběry od Fontány.
A to by bylo pro dnešek snad všechno. Pěkný týden!
Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky files.kladrubaci.webnode.cz)

TV Spruda, aneb cesta na poštu a zpátky

21. května 2009 v 22:25 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
A TV Spruda se opět hlásí o slovo.
Dnešní den jsem měl opravdu napraný vším možným. Včera si totiž naše vedoucí dramaťáku usmyslela, že yb bylo dobré, abychom ve čtvrtek zkoušeli. To ale pro doktora dobré nebylo, protože už měl něco naplánovaného a nakonec si prosadil svou a zkoušela se Princeznička. Tím něčím byla - TV Spruda.
I když se málem nekonala, protože se rozdávaly čtvrtletní práce z matematiky. Někteří reportéři nedopadli příliš dobře, a proto jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli se točit bude, nebo ne. Naštěstí převážila druhá varianta a já byl s kamerou, Davidem, Elenou a Eliškou u Elišky. Druhé. Dědkové. Nezapomenu jak Elena telefonovala mamince a do telefonu řekla: "No mami, my jdeme teďka k dědkům, a pak..."
U Elišky se natočil nový pořad vaříme s Eliškami a všem známý Dance. Ukázky z obou dvou naleznete v upoutávce, která je vložena pod článkem.Trvalo nám to celkem dlouho, ale přesunuli jsme se provizorního sídla české pošty (ke mně domů) přímo k přepážce číslo sedm. Máte se na co těšit.
Když už jsme měli téměř dotočeno, rozhodli jsme se předělat znělku našeho seriálu - Story of Mirek. A protože jím chceme parodovat přátele, hledali jsme funkční fontánu. A ta byla - u gymnázia. Sice voda trochu zapáchala, ale já jsem si říkal - budeme po sobě trochu cákat, tak se doma převlíknu a bude to. Ano, cákali jsme po sobě a ano, hodně. Všechno je natočené a je pravda, že nejvíc to schytala Eliška, která, když šla domů, neměla suchý snad ani jeden kus oblečení. Dle jejích slov: "Ani podprdu."
Taky se zmíním o třídní show, kterou si přichystala 4. B a na které se nás z naší třídy sešlo (myslím) třináct. A to je dost. Čekal nás zajímavě moderovaný program, několik našich profesorů a dokonce i moje třídní paní učitelka z první až čtvrté třídy. Svět je hold malý.
Mimochodem, víte, že paní profesorka Jányšová pojmenovala naše hraní prvního června pro veřejnost jako pásmo divadla: "Hra a komunikace"? To byste asi nevymysleli, co?
A ještě slibované video:
Toť vše. Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky bloger.cz)

Von chce, abychom si všichni dobrovolně zas***i mikrovlnku!

19. května 2009 v 14:39 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Maminka se dočkala...
Když už se Váš oblíbený šílenec vypraví do divadla, tak už to musí stát za to. Tentokrát napsal scénář sám kamarád mého bratra, a tak jsme se všichni vypravili do Malé scény (kam se všichni úžasně vešli ehm ehm) a zhlédli něco úžasného. Všechno propracované do detailu, velmi vtipný příběh a vůbec (dneska jsme zkoušeli zase Brémské muzikanty :), přijďte se podívat na reprízu 27. nebo 28. června zase do Malé scény od sedmi večer. Uvidíte prý příběh o třech přátelích, kteří konečně dospěli. A konec konců, i Martina Mačku.
Tento týden by se měla podle plánu (no dobře, žádnej nebyl) dotočit šestá Spruda. Abychom Vám ji stihli do června dodat. V tom je ten průser. Tak zaprvý, nemám scénář. To je celkem byblý, ale ten snad stihnu napsat dneska. Za druhý, nemám ŽÁDNOU jednogigabajtovou flash disku. Flešku. Prostě se někam ztratily a já nevím kam. Už jsem na ně volal, vyzkoušel i Elišku (která měla jednou mou flešku skoro rok a pak ji, i když to nejdřív odmítala, našla), ale ta ji také nemá. Takže jestli ji někdo u sebe máte (jako že já to časem zjistím), tak mi ji prosím, prosím vraťte. A třetí důvod - buded nás hodně. Ve čtvrtek budu natáčet rovnou se dvěma Eliškami a ještě jednou slečnou, jejíž jméno Vám neřeknu a ona doufám taky ne. To bude takové malé překvapení.
Příjemná zpráva je, že jsme se rozhodli dávat celé Sprudy na Youtube, a tak si je tam budete moci pustit. Druhá dobrá zpráva je, že ve čtvrtek udělám druhou upoutávku, abyste si čekání na Sprudu zkrátili. A ta třetí, že se mi podařilo vyjednat u Pepy zamávání u slov Auf Fídrsen. Věřím, že už Vás se svým průzkumem lidu otravoval, ale stačilo pár pádný argumentů a jizva se nakonec poddal.
A tím bych dneska skončil. Mám toho ještě dost na práci (a to měl být toto ten nejhezčí týden, protože máme zkrácený vyučování) a ještě dodám, že víc se o představení dozvíte na stránkách maminkaceka.wz.cz, odkud je i dnešní obrázek.
Tak Auf Fídersen!
Dr. Čoko

Muzikál ze základní

17. května 2009 v 18:09 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Ať zadáte do Googlu muzikál, škola, základní nebo střední, stejně se časem objeví akorát High school musical.
Vlastně to všechno začalo celkem nevinně. Všichni se už těšíme na to, jak se ulijeme ze školy, uvidíme naše spolužačky zpívat, tančit a hrát - no prostě idylka. A když přicházíme do divadla, jsme celkem nešťastní, protože musíme na balkón.
Víte, já nevím, jestli jsem dobře rozuměl. Ono, když mluvili bez mikrofonu. tak jsem slyšel a rozuměl celkem dobře. Když do mikrofonu mluvili, tak jsem jim rozuměl (i když "moderátorka" superstár měla "rýbu"). Ale když zpívali... Musím říct, že to nebylo jimi. Opravdu, stát tam před čtyřmi sty lidmi a zpívat, to je pro někoho nepředstavitelné. Věřte mi, že o tom něco vím své. Stát před čtyřmi sty lidmi v elastickém kostýmku také není nejpohodlnější. Abych se vrátil k první větě: vše začalo výmluvnou písní: "Ha, ha, a co má být? My jsme ta porota co tu má být! Ha, ha, ..."
Písničky byly zajímavé. Byly podány návrhy na zlepšení, jako prosadit do muzikálu známější písničky. To ovšem nejde, protože takto je muzikál napsaný... Druhý návrh, ode mě: Vyhodit zvukaře. Musím uznat, že na to, že jeho jedinou prací je zkombinovat hudební podklad a zpívání živě z pódia, jeho výkon by zastal pětiletý. A to bych mu, tomu pětiletému, křivdil. Přes hudbu nebylo zpívající slyšet a zvláštní zaoblení hlasů, které tam zvukař dal, když zrovna pult ovládal nohou způsobilo to, že jsme celá jedna řada slepovali texty písní po slovech.
Ale... myslím, že muzikál to byl pěkný. Určitě na tom dost makali a já se po této zkušenosti netěším, až budu hrát na pódiu opět Brémské muzikanty, Palečka a cosi o toleranci. Přijďte do Malé scény 1. června v sedm hodin (večer). Ale pozor, je tam jenom 110 míst...
Také se dotáčí Spruda. Doufám, že nebude mnoho lidí proti a mohli bychom ji dotočit ve čtvrtek. Mimochodem, sháním holku, která by si zahrála v seriálu Story of Mirek, pro který dělám já s Eliškou scénář. A druhé mimochodem, s Pepou vedeme třídní válku o slovní spojení Auf Fídrsen. Více se dozvíte na konci května, ve Sprudě.
Mimochodem, určitě už víte, že Vladimír Železný kandiduje s dvojitou chybou na plakátech. Jeho zdůvodnění: "Aby jste jsme použili, protože je to tak gramaticky také správně. Tvar abyste se používá lidově jen posledních patnáct dvacet let." Paní Doležalová by ho hnala!
(obrázky jsou ze stránek: blogs.psychologytoday.com a radiotv.cz)

Kam se mnou?

13. května 2009 v 17:19 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
How many people wanna kick some ass?
Takže: Dlouho jsem nenapsal...jo, to by souhlasilo. A taky se toho dost událo. Tak si to pojďme shrnout do jednoho dlouhého článku.
První věta rozhodně nemá za cíl nikoho urazit. Naopak, chtěl jsem jenom poukázat, že se v pátek opět natáčela Spruda, takže bylo postaráno o dvě hodiny velké zábavy. Tentokrát se sešlo vcelku velké publikum, z nichž si někteří i zahráli (jako Honza Mareš, kterého jste viděli v ukázce v předchozím článku), objevilo se mnoho známých postav (například Láďa, který se v ukázce také objevil...) a vůbec si myslím, že ona upúoutávka toho hodně řekla. Teď už zbývá dotočit jenom dva pořady a Sprudu vypustíme do světa... někdy v červnu. Mezitím slibuju další upoutávku ;)
Ale co se tam vlastně dělo? Točila se hitparáda filek a my si užili s nádhernými texty písní od Davida a Štěpána. ten druhý jmenovaný měl den předtím začátek neštovic, což bylo nešťastné, protože bez něj tam bylo o jednoho člověka míň, který by mě mohl prudit. Já jsem totiž známý tím, že se celkem snažím celé natáčení nějak ukočírovat, abychom všechno stihli, kdežto ostatní blbnou, hrají na počítači WoWko a tak dál. A to tam nebylo Samoel!
U nás se ale člověk ani ve škole nenudí. Nehledě na slavné hlášky pana Kristena (Smažte službu, dneska to bude ještě kolečko, ale příště to už bude trojúhelníček, máš tady trochu střídavě oblačno a tak dále...) tu máme samopřiznávací se Zdíšu. Před týdnem, když se jí záhadným způsobem nepovedlo doplnit členy ve Francouzštině (ostatně ani Honza nevyvázl s čistým štítem) dokonce sama o sobě řekla, že ví, že je úplně blbá. A o týden později se přiznala, že neumí číst. Tentokrát před paní profesorkou Janyšovou. Nakonec se přiznala, že mohla jednu třídu přeskočit, kdyby číst uměla. Ale to by nebyla ve třídě se mnou, a to by jí určitě mrzelo. Všechno mělo dohru na následující výstavě, kde jsme zmíněnou profesorku patřičně zdrbali.
Abyste měli představu, uvedu jeden příklad z "praxe". Paní profesorka si ráda bere mikrofon. Hrozně moc ráda. Takže když se zkouší divadelní představení, tak sedí v hledišti a s mikrofonem u pusy Vám do toho mluví. To ale není vše. Horší je, když si vezme před tím žvýkačku a mikrofon nechá zapnutý. To je to potom zhruba takovéto "Dlouhá -ťam ťam- léta jsem pá -mlask- novi -ťum- sloužil, pytle -mfuu ťam- s obilím -kloumpťam- ..." A to ještě stále není všechno. Když jenom sedí v hledišti, tak je to v pohodě. Ovšem po hcvíli přijde i s mikrofonem těsně před Vás a mluví. Takže ji slyšíte nejdřív mluvit, pak z reproduktoru, do toho mlask a ťam, to stejné pak i z reproduktoru a nakonec jste rádi, když odejde, aniž byste věděli co mlask ťum řekla.
Dněšní den byl také zajímavý. Po panu Holáskovi, který "pokračoval v močení" nastoupila paní Dolěžalová, která má ambice stát se novou ředitelkou, a ta zase dneska řvala-neřvala (byla učesaná-neučesaná... ne, to ne :), stala se taková malá afera s lakem na vlasy, který nakonec skončil na úplně jiné hlavě, než bylo původně plánováno, taky jsem si zaběhl svůj osbní rekord (60 metrů za 9,13 vteřin... to je 10 metrů za 1,5 vteřiny :) a nakonec zmíním svou hezkou příhodu z kytary.
Přijdu do hudebky, tam na mě čeká lísteček: Zdeňku, hlas se v učebně č. 318. Modlím se za to, aby "osmnáctka" nebyla paní Chraousová. Nevím, co sjem komu udělal, ale osud mi nějak nepřeje. I tak klepu na dveře a otevírá mi zančně nervózní učitelka. Jde pro klíče k mé učebne k zástupci ředitele. Můj učitel-ředitel totiž musel někam narychlo odjet. Naneštěstí pro ni se pan Poslušný nenajde a já musím počkat, než ona skončí vlastní hodinu. Prostě neví, kam se mnou. Pak se pouští na mě. Přehraju stupnice, pohoda, přehraju dvě skladby, pohoda. A pak přijde ta třetí, kterou hraju ve třech (!) různých tempech (což je špatně) s naprosto jiným rytmem (taky špatně) a vůbec děsně rychle. Tak hrajeme čtvrt hodiny toto a nakonec se rozhodne, že mě dál nebude trápit. Jdeme na duo. Ačkoliv si můžu vybírat z více kusů, zvítězí ta špatná, zlá část mého těla a odplatím se jí třístránkovým duem, který hraju s Nikolou Šestákovou. Nasadím trochu rychlejší tempo a ona má hrát vcelku rychle v různých polohách na kytaře. Koukám na ni, svou část celkem umím, ale ona trošku blázní. Když chvíli čekáme, ozvu se: "Teď začínáte vy..." "Ježišmarjá!" A jede dál. Po zdolání pětiminutového přednesu si odfoukne a řekne: "To jsme si pěkně zahráli!"
Mám toho celkem dost a navíc, toto už píšu třičtvrtě hodiny. Takže Vám sem hodím slíbené video z posledního zvonění, které natočila Elena a snad napíšu zase v pátek... ale nic neslibuju :)
(obrázek je ze stránky treehugger.com)

Poslední vonění

7. května 2009 v 20:11 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Hello, Dolly!
Víte, dnešní den byl podle mého rozvrhu pekelně napěchovaný. Prostě toho bylo mnoho najednou. Takže si to aspoň teď večer vynahradím, protože mě čeká další práce - střih pořadů do nové Sprudy. Osatně malá ochutnávka leží přímo pod článkem.
Začínáme. Dneska se opět před mým barákem schází parta nás sedmi z horního sídliště. Možná, že se na větší cíl líp střílí, ale my chodímě vždycky celkem pozdě a doufáme, že na nás toho moc nezbyde. Musíme ještě projít kolem zdravotní školy. Jdeme tajně okolo, aby nás neviděli a nezačali nás parfumérovat. Díkybohu a díky našim superšpiónským schopnostem se celý tento kolos dostane na druhou stranu a na té se k nám přidají další tři členové. Hurray, už nás je deset. Horší je, že Eliška Dědková si s sebou nese i referát na krásné čtvrtce. Jak ta asi dopadne?
Vcházíme do prostoru školy silně popoháněni zezadu bičem. Trochu jsme zmalovaní (někteří víc) trochu jsme zmáchaní (někteří víc, že jo Katko Novotná), ale přežili jsme. Ve škole nám unesou jednu spolužačku. Nehledě na to, že sprostě buší na dveře si vzali někoho, o kom ani nevíme, jestli vůbec stojí za to ho vysvobozovat. Ale při pozdější soutěži se nakonec musím zapojit i já. Navíc, jeden zajatec neustále utíká od svého mučednického kůlu a tak ho nakonec nechají být. Ano, ymslím Lukášová vymáchaného bratra. Během dne také pár lidí skončí ve studánce, pár profesorů dostane na frak a mnoho žáků místní školy poskytne dobrovolně oblečení na soutěž o co nejdelšího hada z oblečení. Ačkoliv jsem svou bundu předal třídě béček, nakonec jsem ji objevil úplně jinde. A já jsem si také užíval, bez toho věčného shazování sama sebe, Katky a Eleny by to prostě nebylo ono. Totiž, kladina je dosti úzká a když na ní poskakujete jako o život, může se stát, že se Vám podsmekne noha.
Ta horší část dne měla teprve přijít. Od jedné hodiny se měla natáčet Spruda...
Abych videa pěkně prostřídal: dneska Vám nabídnu slíbenou ochutnávku z chystané TV Sprudy 6 a v sobotním (nebo nedělním) článku uvidíte spolu s reportáží o natáčení Sprudy i video od Eleny - souboj 4. B a profesorů na letošním posledním zvonění.
Pěkný prodloužený víkend přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky tomexo.cz)

A Karel vyndá jednu značku ze svého kouzelného batohu...

5. května 2009 v 12:19 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
A nebo taky ne...
Ano, programování je jistě záslužná věc. S tím bych souhlasil. Bez programátorů bych neměl blog, aniprohlížeč, prostě nic. A věřím, že výuka programování je na škole důležitá. Proč ale proboha je ten robot Karel tak blbej!
Na začátek; v hodinách informatiky nyní probíráme učivo o programování a k tomuto účelu máme napsrosto stupidního robota, který umí udělat jen čtyři věci. Udělat krok, otočit se doleva, položit značku (rozumějte vyndat ze svého batohu...) a zvednout značku (dát zpět do kouzelného batohu...). A na základě těchto čtyř příkazů se tvoří další. Dnešní úkol byl: Nechť Karel posbírá všechny kuličky po celém městě (10x10 políček) ať je jich na políčku libovolný počet. Dobrá, to by nemělo být tak těžké, ne?
Už dlouho máme příkaz, díky kterému sebeere celou stranu, ať je tam jakýkoli počet kuliček. Tak jsem napsal opakuj 10-krát seber stranu. Sebral jednu a skončil. ne, toto jsem opravdu neudělal. Pvedlo se mi, že sebral osm řádků kuliček. A teď ty poslední dva.
První verze byla, že karel přešel na druhou stranu, sebral kuličky, otočil se a zamířil okamžitě dolů, místo aby sebral poslední stranu. Pak se zničehonic, po další úpravě začal točit kolem dokola. Dlouho jsme spolu bojovali, ale nakonec všechno posbíral a s úspěchem narazil do zdi.
Nicméně, jsou tu i lidé, které Karlík zásadně štve. Například sice město obejde, ale kuličky sebere jenom někdy. Tímto zdravím Katku Novotnou.
Další případ je, že si někdo, nebudu říkat Eliščino jméno, udělá program, který sebere kuličky jenom v případě, že je dáte vždy na stejné místo.
A do třetice, Pepík vytvořil neskutečně dlouhý program, asi tak na sto padesát řádků (průměr je tak dvacet), který nakonec nefungoval. Doufám, že se mu povedlo najít chybu.
Byl to pěkně zamotaný článek. Nicméně potřebný. A původní náztev byl také trochu jiný. Karel s*** zelené kuličky. Ano domini. Amen
Pěkný týden přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky data.superhry.cz)

Jsem agent 006. Víte, co to znamená? Ano, že Vám k dokonalosti chybí jedno číslo!

3. května 2009 v 16:09 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Nějak mě chytají dlouhé nadpisy...
Kvůli šlápotám a kvůli tomu, že moji rodiče nebyli přes víkend doma (zase jeli na svatbu ;) jsem byl nucen strávit páteční a sobotní noc u babičky. To je základní kámen úrazu. Babiččina postel totiž naprosto příšerně, ale fakt příšerně vrže. Takže spíte, teďkon se otočíte, přičemž o tom ani nevíte. Tedy, nevěděli byste za normálních okolností. Když spíte u mé babičky, pravděpodobně vás probudí nenadále vrrrrrRRRRRRRrrrz. A stačí se pohnout o centimetr...
Další problém je obecně to, že moje babča se vám stále snaží vnutit jídlo. "Mám tady pro tebe chlebíčky." "Pročs je proboha dělala? Vždyť víš, že je nesním! Teďka nechci, právě byla večeře." "Ale jsou dobrý, dneska dělaný!" "Ne, babi." "Je na nich krkonošská pomazánka. "Babičko, teďka si nic nevezmu." " Jsou se šunkou a okurkou!" "Fakt ne." "Ale mě tam ještě plka veky zbyla!" Z nedostatku slov, která by zdůvodnila mlj postoj se jdu koukat na televizi. Mimochodem, babiččina postel má úžasnou vlastnost - děsně uspává. Prostě tam hodinu večer ležíte a jste tuhý. Tedy, obrazně.
Naštěstí, včera jsem vydržel a dokoukal jsem aspoň jeden film - remake Růžového Pantera. Opravdu moc pěkný film, nejlepší samozřejmě hlášky inspktora Clouseaua (to mi připomíná francouzštinu, ve které budeme v úterý psát s madame Červ... Bojim, bojim...), z nmichž jedna je i vnadpisu a další jsou nezapomenutelné. Mám tu další sotázku, samzřetelně a damburgr. Cože? Amborter. Já vám nerozumím! Adorter!
navíc zítra se chci nechat vyzkoušet z dějepisu a asi budeme mít referáty na angličtině. Už se prostě těším na červen, až se všechno tak nějak zklidní.
Takže dneska konec. Už nevím o čem psát. Snad jenom to, že jsme dneska měli k obědu kačenu a shodou okolností se jedna Katka včera vdávala, a to byla ta svatba, kde byli moji rodiče. Prý, že když jsem byl malý tak mě rodiče přivedli domů, k rodině Kačenky a tam mě představili. To mi byly tak tři roky... "Zdendo, tak pojď, ukážu ti naši Kačenku (Katku)!" "Jé, ga ga ga!"
Úspěšný start nového týdne přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky wallpapers-extreme.webovastranka.cz)

Šlápoty for ever!

1. května 2009 v 17:09 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Víte, se šílencem se dá sranda zažít všude.
Původně tu měl být článek už včera (a ten se přesunuje na úterý), jenže já jsem na něj zapomněl. A tak začnu vyprávěním o dnešním pochodu, nazvaném Brontosauří šlápoty, vedoucím letos údolím sejfů. Dneska jsem vstával těsně po šesté hodině, abych stihnul všechno důležité před naším východem. A když jsem se okolo sedmé objevil ve dveřích našeho paneláku, uviděl jsem poloznuděnou Katku. Samozřejmě, že Pepa přišel opět pozdě (jako vždy), ale no co, jde se.
My, jako by pořadatelé, máme sraz v cíli, v Cakli. Potkáváme se tam s našimi bývalými spolužáky (a hrajeme, jak jsme šťastni, že je vidíme - Jé, ahój, já jsem tě už dlouho neviděla, to bylo takový šťastný období...). Nakonec se rozhodneme, že budeme mít hlídku u stanoviště s poznáváním dřeva a obrázků pro děti, taktéž namalovaných na dřevě.
Něco málo před půl devátou jsme na místě. Všechno si rozložíme, já si zaberu část stanoviště pro malé děti, Pepa stojí u poznávání dřeva, Eliška a Katka stojí u razítek a bonbónů a ještě je tu s námi jakási postarší paní, kterou všichni vnímáme tak trochu nelibě.
Ačkoliv registrace začaly o půl deváté, o hodinu později stále nikdo nejde. Ale pak přichází první, děsná vlna. Pepa nestíhá a vypomáhá mu stará paní, já nestíhám a vypomáhá mi Katka a Eliška nestíhá a má smůlu. Po půl hodině mi začíná lízt na mozek poslouchání sama sebe, jak furt říkám: A tot zvířátko žije ve vodě, a možná ho máte na Vánoce k večeři. JEŽEK! No, ježek to není, je to ryba a to... KAPR! Správně, a další zvířá-... furt dokola. Sešly se u rby návrhy jako ježek, štika a krtek, u pavouka se objevilo klíště, blecha a moucha, u kobylky v jednom kuse žába, u berušky vlastně nic jinýho, to poznal každý, u ledňáčka mi řekli prakticky všechny zvířata, co žijou u vody a krtečka na konci poznal také každý.
Nutno říci, že Pepa měl taky perno, a správně odpovědi neslyšel neustále. Ačkoli u jednotlivých výřezů ze kmenů byl i větvičky, jedle byla často označována jako borovice. Jeřáb, u nějž byla mladá větvička byl jmenován jako kapradí (pravděpodobně i s kmenem), ale nejlepší byl naprostý biolog-analfabet, který odhadnul, že olše lepkavá (i s větvičkou, na níž byly listy) je pro něj SMRK! "Ale tan má jehlice, pane," "No a jak já to mám vědět?"
A samozřejmě i holky si užily své. Z jejich říkání "No ty jsi šikulka, tak si vezmi bonbon a dám ti razítko, jo?" jim také přeskakovalo, ale v paměti jim utkvěl pán, který si povídal s kočárkem, v němž nikdo nebyl. Nezdálo se, že by mu to bavilo.
Taky jsme se na pochodu pozdravili s některými známými z naší třídy (Bára Čápová, Terka Lindenthalová a Honza Procházka) a navíc jsme na konci dostali odpověd na to, kdo byla ta záhadná paní, kerá nám pomáhala a dokázala do sebe otočit flašku piva. V cíli nám totiž Bára Čápová prozradila, že to byla její babička.
Mimochodem, zbylo nám plno bonbónů. Tak jsme dostali každý po jenom pytli.
Pěkný prodloužený víkend přeje Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky afrikaonline.cz)