Září 2009

Řekni PÉ, řekni Á, řekni PÉ, řekni É, řekni ŽET, áááááááá PAPÉÉÉÉŽ!

30. září 2009 v 10:14 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Hallelujah. Věřící, prosím, zavřete tuto stránku velkým obloukem. Vlastně nezavírejte, jenom překočte na další článek.
Byl tu papež. Jsem ateista, to zaprvé. Ano, dokážu pochopit, že pro někoho to může být obrovská pocta šáhnout si na bývalého nacistu, co po večerech ve Vatikánu luští křížovky. Nicméně, to bych si mohl sáhnout na svou babičku. Ikdyž vlastně ne, ona nebyla nacistka. Takže nic, příště až se tu ukáže, jedu taky!
Můj strejda tam byl též. Čekali u pražského hradu od jedenácti dopoledne, aby si papež přijel někdy kolem půl čtvrté. Úžasné. A to všechno zadarmo. Když jsem se zeptal, proč to sakra dělá, když za to ani nic nedostane, odpověď byla: Buďto půjdu ochraňovat papeže, nebo dostanu padáka. Tak to byla i na mě síla. No, když jsem viděl ty reportáže, jak se tam hrnou obrovské davy lidí, celé rodiny, 25 srdečních kolapsů jenom v Brně... prostě úplně supr víkend. Dobře, asi by se dalo říct, že jsem to přehnal. Ale ještě jedna otázka: Kdo to zaplatí?
Protože ležim doma s bolestmi hlavy a kašlem, venku prší a jinak se nic neděje, udělal jsem si čas a mrknul se na program nové stanice Disney Channel. Jo, není to nic moc. Když já jsem ale blázen do grafiky telvizních stanic a tak jsem se musel podívat na self-promo a na některé pořady. Zrovna teď tam je program pro děti do 6-ti (!) let, kde je jakýsi divný animovaný Mickey Mouse, kde má svůj klubík se strašným dabingem, kde Donald mluví jako kdyby ho někdo v jednom kuse škrtil (nebo jako Patty či Selma), a kde se v jednom kuse mluví o jakýchsi myškavěcích, co znamená, že tam přiletí jakési kolečko a to postupně dá Mickeymu různé věci. Dále jsem viděl seriál JONAS. Vydržel jsem pět minut. To je klišovatější než Milionář z chatrče. Jediné, co mě opravdu zaujalo je seriál Phineas a Ferb, o jakýsi dvou bratrech, kteří si furt něco vymýšlí. Lepší je ale jejich ptakopysk, ketrý je vlastně tajný agent a zlý vynálezce Dutoschwartz (bo jak se to píše). Mno, dokonce to má dobré hodnocení (v rámci programů Disneyho) i na kritické CSFD. Jo a to self-promo: Docela hezký.
Jinak jste asi všimli novýho designu. Tamten byl prostě... divnej. Můžete napsat, jestli je tenhleten hezčí.
Zítra už asi budu muset do školy. Takže v pátek (možná) už normální článek. Vlastně... nějak jsem zapomněl, co to je normální. Halelůja.
Dr. Čoko

Tak tys mě nechtěl?

28. září 2009 v 20:28 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Parádní prodloužený víkend.
Začínám nesnášet víkendy. Ne proto, že při nich není škola, že můžu být pořád doma... no, ta poslední věc tak moc neplatí. Já totiž musím každý čtvrtek uklidit a v pátek hned po škole odjet na chalupu. Tenhle týden jsem si říkal: Vyvolávám u Fotolabu babiččiny fotky, mají přijít až kolem patnácté, rodiče budou mít houbový absťák, pojedou na chalupu dřív, já až autobusem... HOUBY! Ti tupci z Fotolabu to tam měli už po škole, já se sbalil a jel. I když, pravda, tento víkend byl přinejmenším zajímavý.
K nám se chystalo mnoho návštěv. První z nich, Zlíňáci přijeli ještě v pátek večer. A celý zbytek toho dne jsme zpívali, povídali a bavili se. O všem možném. Například o Pavle, která si užívá v Americe...
Už jsem o ní jednou psal. Je to ta Pavla, která si odjela na rok do Ameriky. A právě nedávno zjistila šokující věc. Její náhradní matka Mary chtěla dlouho nějakou výměnnou studentku. Náhradní otec Wes už nikoho v domě nechtěl. Mary si našla přes internet Pavlu a chodila domem, brečela, až nakonec Wes řekl "No tak si ji proboha vezmi." Když se to dozvěděla rozčilovačná Pavla, přišla zaním a začala:
"Tak tys mě nechtěl?" "No to bylo předtím!" "Tys mě nechtěl?" "Ale teďka už tě chci!" No, Wes si zadělal na problém.
Druhý den přijela na návštěvu paní učitelka Kaššová, manželka našeho profesora dějepisu a občanky. A i o něm jsem se dozvěděl zajímavou věc: Nepřežije bez kšiltovky. Například jednou byli na chalupě a on si uvnitř zapomněl kšiltovku. Už nevím, z jakých důvodů se nemohli dostat dovnitř, nicméně to nešlo ani zadními dveřmi, ani verandou. Tak pan Kašše vytasil obrovský žebřík a do chaty se dobýval přes okénko ve štítu střechy. Rozbil ho a došel si pro kšiltovku. Zjevně pro něj nejdůležitější věc.
Večer jsme se sousedy a sousedkami blbli s balónky. Řeknete si normální, obyčejná věc, ale co všechno se s takovým balónkem dá provádět... například ho nechat vypustit a vyletět ke komínu. A pak ho sundávat trháčkem na jabka.
Dneska mi není dobře, škrábe mě v krku, bolí a motá se mi hlava a občas se mi obrací žaludek. Prostě jsem si skvěle užil prodloužený víkend. Přeji pěkný zkrácený školní týden.
Dr. Čoko

Bitva u gymnázia

23. září 2009 v 20:28 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Také se už neorientujete?
Tak denska jsme začali pracovat na prezentaci pro babičku. Ta se vrátila z Peru a má plno fotek. Maminka ke všemu vymýšlí vtipné popisky, já se nudím a babička moc neví, odkud ty fotky jsou. Prostě skvělá atmosféra pro výbornou práci.
Dneska jsem se rozhodl napsat speciální článek věnovaný Bitvě o scénář. Jsme ale u konce?
Všechno začalo na začátku konce loňského školního roku. Tenkrát probíhalo losování o téma. První vytažené bylo Svatební košile, to jsme zahodili a nakonec měli S čerty nejsou žerty. To samozřejmě maximálně odmítaly potencionální scénáristky. Dohodli jsme se, že na scénáři bude určitá parta pracovat už od prázdnin. Pokračujeme v novém školním roce...
V září jsme byli postaveni před téměř hotovou věc: Katka K. má scénář. Začaly se rozdělovat role a všechno se rozbíhalo. Den před oznámením rolí vbíhá do programu nová skutečnost - v půlce psaní scénáře jsou Lenka R. a Verča H. Nejdříve tvrdá rána - máme dva scénáře, naše třída se nikdy neshodne - co s tím? Naštěstí, oba scnáře mají zhruba podobný příběh - budeme tedy hlasovat.
Organizuje se první hlasování. Pátek, 11. září. V hodině pana prof. Kristena se dohodneme, že oba scénáře budou na serveru Spolužáci, kde si je každý přečte a hlasovat se bude v pondělí.
Pondělí - 14. září. První hlasování. Každá ze zástupců jedn. scénářů ještě jenou svůj příběh převypráví. Nakonec se odhlasuje sloučení scénářů s Katčiným základem. O pár dnů později je na světě první verze - spojený scénář Katky. Bez obalu, to byl její vlastní s přidanou první scénou Lenky. Bára Č. s námi mluví 16. září a říká nám, že napíše svůj vlastní scénář. O den později je na světě. V pátek se vynoří nová úprava Eleny...
V pondělí je tu souboj: Elena odchází pryč kvůli zánětu ledvin. Elenin scénář je vlastně začátek Lenčiného a zbytek Katky, Bářin je namíchán a přidává vlastní závěr. V pondělí se já dozvídám, že mám rozdělit role k Eleninému scénáři. V úterý 22. září se o polední přestávce snažím rozdělovat. Napadá nás například, že bytnou by hrál Honza P. a Karla Vája B., ale naše úvahy ukončí debata o dvou, nyní už velmi odlišných, scénářích. Každý z nich je namíchán z předchozích dvou, které si byly podobné. Ještě víte, o čem se mluví?
V úterý se tedy znovu hlasuje. Říkám si, že se do toho nebudu konečně montovat. Nakonec mi přijde, že se do toho Bára zapletla a jdu jí pomoct. Hlasování skončí výsledkem pro Báru. Takže je scénář vybraný?
Myslím, že to zdaleka není konec. Druhá polovina naší třídy se spolehlivě naštve, sloučí se scénář Báry se scénářem Eleny (ten by mohla sloučit třeba nějaká Tereza nebo Eliška, protože tohle jméno tu ještě nebylo) a nacvičovat se začne na konci října. Prostě klasický 17. listopad v podání naší třídy.
Málo hádek a dalších hlasování přeje naprosto vyčerpaný
Dr. Čoko

Error: Terror!

21. září 2009 v 20:31 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Já nesnáším květen!
---Část článku odstraněna.---
Dneska jsem šel shánět lístky na Individuo. Přeci jen, náš soused ho vede, a je to blízký přítel mého bratra a jeho přítelkyně. Samozřejmě jsem se podíval špatně podíval na program a nikdo tam nebyl. Takže lístky nejsou, a MS mě z celého srdce štve kvůli jejich systému předprodeje. Pravděpodobně do něj zapojím gympl a zeptám se paní Janyšové, jestli je schopná mi tyto lístky obstarat.
Jediné, za co jsem rád, že nejsem synem pana profesora Plocka. To bych se pravděpodobně oběsil, jako to udělá hlavní hrdina našeho nově přepracovaného, pravděpodobně už tak dvacátého scénáře. A pozor, to už ve druhé scéně!
Bývalá střecha naší chalupy je už konečně pod novou střechou. Za to jsem rád, páč náš tatínek si vždycky pohodově na cirkulárce hodinu řezal, a my to pak hoďku a půl skládali do kůlny.
A protože mi to dneska pořádně kecá, zítra píšem a vůbec už je tenhle článek moc dlouhej, tak končím.
Mirupafshim. (To je albánsky Na shledanou. Třikrát jsem to netrefil, když jsem do překladače zadal Naschledanou, Na schledanou a Nashledanou.)
Dr. Čoko

Sbohem, ušní bubínku...

17. září 2009 v 15:28 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Další změť blíbolů ode mě, plzeňská dvanáctka a lightbox!
Dneska nějak nemyslím. Příkladem budiž psaní tohoto článku, protože hned v první větě jsem napsal blíbolů. Nu což...
Nebylo to potřeba. Nechali jsme si totiž dobrovolně a za dvacku utrhnout ušní bubínky koncertem černého bandu, při kterém jsem koukal na dva pozouny, nebo co to bylo, které se vzadu kroutily a občas hráli. Za jedním z nich seděla naše nová profesorky hudebky, p. prof. Barvínková.
Což je za čtyři roky naše třetí učitelky hudebky. Má tu smůlu, že naše učitelky matiky jsou furt těhotné, mají mnoho úvazků, nebo jsou učitelé a tam se vystřídali čtyři. Zpátky k hudebce. Profesorka mele jak kafemlejnek a zjevně se jí moc nechce přestat. Taky jsme objevili, proč si pamatovala slova na tu písničku...
A včera dramaťák. Musím uznat, že jsem měl lepší tím než Samíha a Friče. O hodně lepší. Všichni my, kluci z kvarty a Žáčkova báseň Jak se staví dům. Nakonec jsme ho stavěli z mých mincí. Ani jedna se neztratila - tomu se dá říct poctivost, o které bych měl začít psát referát...
Nicméně, při stavbě domu byla zajímavá ještě jedna skupina, a to celá sekunda. Ti se domlouvali na tom, jak budou tancovat nebo co to bylo pekelně dlouho, a nakonec z toho vzniklo šest lidí v kruhu kteří posmalu vstávali, uprotřed Petr J., který zpívalo-mluvil: Prvnípatroprvnípatroprvnípatroprvnípatro HM HM HM. A tak dál, až do osmého. Od Jáchyma se vžilo pro ně pojmenování Folklórní kroužek Srdíčko.
Mimochodem, včera jsem konečně přišel na to, jak na bratrovy webovky dát lightbox. To je takový propracovaný prohlížeč fotografií, při kterém stránka ztmavne a v bílém čtverečku se rozsvítí fotka. Jsem šťastnej jako blecha.
No a co mě dneska dodělalo byl Tomášův sloh. To byla úplná pecka na závěr totálně volného a super dne. Až na to, že při infomatice jsem nemohl na internet, teďka musim uklízet a dělat si úkoly, pak jedeme pro taťku, sbalíme se a zítra tradá na chalupu byl dnešek opravdu trés jolie den.
Nechte si to přeložit. Báj.
Dr. Čoko

Jéžiši Kriste, Superstar!

14. září 2009 v 20:48 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
U každé vesnice - raketová odpalovací základna. U každého města - dvě.
Vlastně bych potřeboval nějaký prášky. Něco na mozek. Vždycky den předem si toho vymyslím tolik, co bych sem napsal, a když se prokoušu administrací, tak nevím vůbec nic. Ve škole chybí trpaslice a karatista. S další karatistkou a dcerou trpaslice jsme spáchali hlasování o scénář na 17. listopad a jediné, co mě tenhle víkend zaujalo byla reklama na jakýsi lepidlo na protézu.
Corega se to jmenovalo. První spot vypadal normálně a zněl celkem inteligentně. S druhým si pohráli ve střižně a zbylo toto:
Herečka: Víte, že více než milión lidí má stejnou protézu jako já?
Doktor: To pomůže vyřešit nový krém Corega.
A další doktor se svíjel smíchy.
Dneska jsem šel za mamkou do školy, že půjdeme na nákup, abychom nakoupili mlíko. Vlezli jsme do Konzumu, nakoupili spoustu dalších zbytečností a doma jsme si vzpomněli, že jsme nekoupili mlíko.
Zítra mám další kytaru. Což je celkem problém, protože jsem přehrával jenom jednu skladbu ze tří. Ale je začátek roku, tak doufám, že bude mírnější.
A naprosto mě štve Facebook, když v naprosto nepodstatné chvíli nahodí hlášku Ouha, něco se porouchalo, nebo nějakou jinou změt blábolů. Popřípadě mi ukáže dvanáct nových příspěvků na zdi a ukáže jenom jeden, nebo jindy neukáže fotku a místo ní drze nastrčí název Obsah nenalezen. U fotky bych to toleroval, ale u fotky s komentářem?
Jinak Vám chci ještě říct, že jsem dneska slušně pokročil s nahráváním Sprudy na "Júťůb", jak říká Václav Moravec v České televizi a jestli se na videa chtěte mrknout, navštivte náš inovovaný kanál: youtube.com/user/tvspruda.
A k nadpisu: Naprosto mě překvapilo, jak je ten blbec Habera sprostej. Chápu, že někdo nezpívá moc dobře, ale to neznamená mo nadávat, že zpívá jak ho*no. Ikdyž, někdy mě opravdu překvapí, jak je tam někdo schopný vůbec přijít. Zvlášť padesátiletý chlap, který říká, že je mu třicet. No, občas na to mrkněte. Třeba se aspoň zasmějete.
Už mě nic nenapadá. Takže to tady balím a jdu se naučit pár další sprostých slov.
Oy caramba!
Dr. Čoko

Slintnly, aneb Hola hola, škola bouchla...

11. září 2009 v 9:00 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
... pod přívalem žáků.
Všichni. Malí i vlecí, širocí i úzcí se prvního nahrnuli do ústavu. Dalo by se to komentovat tím, co řekla slečna Kačís N.:
"Mno já jsem jako přišla do třídy a tam má Jáchym brejle, ty ne, Bára jiný vlasy, Martina úplně načerno, Katka nový vlasy, Elena nový vlasy a Lukin se Štěpánem sou taky takový jetý..." A obrázek si už udělejte sami.
S novým školním rokem přišel nový zástupce ředitele, s ním barevné (!) rozvrhy a tuna nových učitelů, kterých se jedna třída neměla vůbec dočkat. Jediní matadoři, kteří stále zůstávají jsou kupříkladu Lordi. Já mám na mysli jednoho, a to Dollymorta. Nicméně špatně vytvořený rozvrh při našem příchodu do primy si vyžádal rychlou výměnu. Tudíž už máme čtrvrtou učitelku na matiku, a plno druhých na cokoliv. Já začnu někým, o kom se už dlouho hovořilo ve smyslu komolení jeho jména a tím je p. prof. Kumpošt.
Já nevím, jestli jsem sám, ale mám tu smůlu, že mu prostě automaticky neřeknu jinak než Kumpost nebo Kompušt. Bývalý biolog, kterého jsem potkal u kopírky, kde se vztekal, že mu knihovnice nabila málo peněz mí řekl, že se bude pan Kumpošt připravovat lépe než on a že to bude takové přísnější. A taky že jo! Pan Kumpošt si připravil i to, na co byl připraven jenom jeden žák ve třídě. Honzík Procházků.
V souvislosti s ním mě napadá ještě jedna věc: TV Spruda bude mít svůj první film. Název znáte a obsazení možná taky. Poslední informace, kterou vím je, že scénář je naprostá kravina a že bude ještě předělán. A v souvislosti se Sprudou mám na její členy dotaz: Můj brácha si nechal udělat web stránky své filmové společnosti (Áčkyfilm), které čirou náhodou píšu a navrhuju já a řekl mi, že jestli chceme, může být jedna rubrika pro Sprudu. Takže: Chcete ji?
A dost už odbočování. Protože už nemám mnoho času, napíšu ještě něco o smyslu nadpisu, který neměl mít žádný smysl, avšak jedno slova tam není smyšlené, a to slintnly. Náš kamarád Lukáš J. si před hodinou angličtiny opakoval fráze, které jsme se měli naučit. Náš rozhovor:
Lukáš: Jak se čte to Certainly?
Já: Srtnly.
Lukáš: Jak? Slintnly?
Já: (výtlem)
Kdybyste někdo na ulici našel čirou náhodou mozek, zkusím mu ho, jako zkušený doktor transplantovat.
Ou rezervoár.
Dr. Čoko
(obrázek je ze stránky freedigitalphotos.net)

Je to zdarma. Tfuj.

9. září 2009 v 9:00 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Poslední tóny zní a pro mě končí období přednastavených článků.
V posledním týdnu jsem se vydal do Olomouce, kde jsem se potkal se svým bratránkem a babičkou. První den jsme si to namířili do zbrusu nového aquaparku. Autobus nás po hodině
(!) dovezl na místo určení a my stáli před obrovskou budovou. Zaplatili jsme si vstup, nabili si čipy a vzhůru za dobrodružstvím. Aquapark má dvě části: vnitřní a venkovní. Ve venkovní je jeden tobogán (modrý), který je jednoduchý a pomalý. Vedle je malá skluzavka, kam se může vejít více lidí zároveň a vzájemně se postříkat. Zajímavější je to uvnitř, kde najdete jeden žlutý tobogán, který se sjíždí na jakýchsi pneumatikách. Ty se normálním lidem točí kolem dokola a máte tak ztratit orientaci. Mě se pneu vysmekla a jel jsem skoro bez ní. Bratranec se dle svých slov netočil.
Další atrakcí je vodní mlýnek. Vlezete do malého okruhu, kde se točí voda a lidi. Proud vás unáší a občas je celkem problém vystoupit. Já sám jsem se vždy aspoň dvakrát obtočil, než jsem se dostal ven. Posledním bodem programu byl červenobílý tobogán, aquabowl. To sjedete devadesáti stupni (skoro) dolů a vjedete do kotle. Tam se nekolikrát obtočíte, a buď máte to štěstí, že vás to vyplivne ven, anebo, jako já, tam trčíte, nohy z kotle venku a hlava v kotli.
Mimoto všechno jsem měl problémy s čipem, který mě nechtěl pustit zpět ven, na "letním koupališti" byla ke všemu vodní trampolína, kde jsme vytvořili takový klub a všechny ostatní tam odsaď vyhazovali, nicméně nejlepší byla nějaká plavčice. Škoda, že jsem ji já nějak neviděl. Ta vždy po určité době řekla do amplionu, že se lidé mohou jít potápět s bombou. My jsme byli zrovna na souši, když se jí povedl následující výstup: "Zveme všechny návštěvníky na letní koupaliště, kde si můžete vyzkoušet potápění s bombu. (to není překlep) (uchechtnutí) Ehm, hm. Je to zdarma. Tfuj." (poslední uchechtnutí a dívka se znovu pohodlně usadila do křesla...)
Vlastně jsem měl, když na to tak koukám, perfektní prázdniny.
Veselý školní rok přeje Dr. Čoko.
(obrázek je ze stránky freedigitalphotos.net)

Slunce v duši a vánek ve střevech

7. září 2009 v 9:00 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Finále prázdnin, aneb: Já nekoktám!
Už od začátku srpna nás Elča začala bombardovat zprávami o chystaném třídním srazu v Cakli. Nemožné se stalo skutečností, po mnoha odhláškách se nás v restauraci sešlo 12(!), což je více než třetina a to nepočitám spolužáka, který už odešel. Elča se pochlubila novými rovnátky, Bára zase novým účesem, všichni jsme se pochválili jak nám to sluší a začali si povídat...
Náš vedlejší stůl se bavil o jménech vesnic a měst, o slůvku pr*el, které je výborné na rozcvičení úst, protože tam je všechno, co potřebujete a nakonec jsme se rozhoupali a rozhodli se, že se půjdeme mrknout na mini skálu - miniboulderingovou stěnu.
Láďa nám ukázal, jak tam vylézt a pak jsme se o to všichni pokusili. A když se tam vydrápal i Pepa, rozhodl jsem se, že to taky zkusím. Hop a hop a visel jsem nahoře za prsty. Zezdola někdo něco řval, nahoře mě chtěl Láďa vytáhnout nahoru, místo toho jsem však málem spadnul dolů. Nakonec mi někdo poradil kam dát nohu a byl jsem tam. Super, ale jak teďka slézt dolů? Nakonec jsem jako švestka spadnul a překroutil si šlachy či co to tam je na své levé noze. Najednou jsme se přesunuli zase nahoru, dali si trochu občerstvení a zase seběhli dolů, že si uděláme skupinovou fotku. Tak jsme hledali místo, Honza M. si dojedl své bramboráčky a nějaká hodná paní nás vyfotila. Skamarádili jsme se s kozou a vyblbli se na klouzačce, houpačce a Elen v řece.
Okolo šesté jsme odcházeli a nahoru na sídliště jsme šli já, Dave P., Pepa H. a Katka K. A začali jsme se bavit o brigádách v příštím roce. Katka říkala, že jí mamka možná sežene něco na úřadě a že třeba bude dělat (p. prof.) Jányšové kafe. A já na to: Tak to jí tam můžeš dát projímadlo. Dave se ujmul nápadu a vymyslel KaKafe(t). A pak už jsme se celou dobu nebavili o ničem jiném.
Přepadla vás zácpa? Tak to se vám nestane, pokud budete mít po ruce KaKafe(t)! Náš nový výrobek je složen z kafete a tajné přísady. Veřte mi, uzácpa odejde sama. Ostatně, přivítejte našeho hostitele, Horsta Kukse! Ahoj Horste, tak co nám dneska ukážeš? - No, já bych Vám toho ukázal... - Ehm. - Jo. Dneska tu pro vás mám KaKafe, úžasný to výrobek. Štve vás váš šéf? Máte v bybtě neodbytnou návštěvu? Nechte přihopsat našeho maskota, hnědého králíčka Kakáčka k Vám domů, aby Vám přinesl několik balení KaKafete až domů...
KaKafe vám přinesla společnost Oh, Shit!
Jak už řekl Dr. House: "Hledejte toxiny. Nic nenajdete, ale já budu mít pracovnu pro sebe. Na internetu se hromadí porna, samo se to nestáhne." Takže čau.
Dr. Čoko
(obrázek je ze stránek freedigitalphotos.net)

Stříbrný slon v bazénu

5. září 2009 v 9:00 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Do USA a zpět na průkazku Českých drah.
Dneska je pondělí, 3. srpna a já se vrátil z cest po Jihomoravském kraji, kde jsem byl v Břeclavi na týden u bratrance. Moraváci, to je kapitola sama pro sebe. A je pravda, že já u nich začal velice dobře, ale vykročil jsem levou nohou.
Vlastně to nějak nedokážu furt pochopit. V neděli jsme jeli na tůru, prý že přejdeme aspoň půlku Pálavy. Dle strýcových vlastních slov je to "Ten nejvyšší prd, který tady je". Jejich jediné horo-pohoří. Když jsem se o Pálavě zmínil v tomto smyslu já, byl jsem napaden, proč že napadám jejich nejvyšší prd. Když jsem vystoupil z auta, před sebou jsem ml dlouhou rozkopanou cestu do kopce. Tak jsme tedy šli, když vtom vedle mě zakejhaly husy. Já, slavný biolog jsem se zeptal: "Co to bylo?" "Snad husy...". Tak jsem se otočil, udělal krok vpřed a bratránkovi, který se na mě díval jsem zmizel ze zorného pole, neboť jsem jednou nohou zapadnul do kanálu. Levačkou.
Výpravu jsme zakončili v Mikulově, odkud jsem málem spadnul z vyhlídkové věže, a tak jsem byl vcelku rád, že jsme byli doma. A tady se hodí malá historka pro odlehčení. Pan Sedláček je strýcovů kamarád. Pracuje jako řidič premiéra a vozí některé významné osobnosti. Například prince jakési zvláštní země, něco ve smyslu Tádžikistánu. V té zemi je každý člověk maličký (princ = 150cm) a každého, kdo je vysoký oni uctívají. Pan Sedláček má přes dva metry. Pokaždé, když vystoupil z auta vystoupil princ i jeho početná družina (30 - 40 lidí) a začali se mu klanět. Kam šel, tam šli za ním a jak se na chvíli zastavil, tak se klaněli. Před odletem mu princ té divné země daroval ručně tepaného stříbrného slona, který má v naší republice jenom jedinou kopii, kterou vlastní náš pan prezident. Dvoumetrový Sedláček a Klaus.
Pokračujme. Pan Sedláček nám v zakouřené hospůdce "RYO" doporučil tzv. "komorní" koupaliště, tři vesnice za rakousko-českými hranicemi, malé, asi pro sto lidí a že se nám tam bude líbit. Strýc všechno odkýval a nedbal na moje varování, že nemám s sebou pas.
Další den jsme odjeli. Strýc mě odbyl tím, že má služební průkaz a že to nějak zamluví. Takže jsem si vzal svou průkazku na vlak a jelo se. V autě jsme zjistili, že strýc si nevzal služebák, bratranec si nevzal pas, já nemám pas a nemáme s sebou technický průkaz od auta. Naproti nám tankovalo auto celní služby.
Voda byla průzračná a čistá. Tobogán a skluzavka. Jeďte do Rabensburgu.
Blah blah. Dr. Čoko

Dolar, komín, věž (na to by se něco rýmovalo, ale určitě je před 22. hodinou)

3. září 2009 v 9:00 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Co má společného turistická známka, 1/16 zámku a nepřizpůsobivý občan? Hodně.
Škola už určitě některým začíná lézt krkem, ale já si v této chvíli ještě užívám prázdnin. Je 25.7. a já právě skončil své dvoutýdenní období pobytu na chalupě. Za tu chvíli jsme toho stihli dost. Například zbourat a znova postavit komín. Takhle blbě napsaný to sice nedává smysl, ale mě teďka nic jinýho nenapadá. Beztak nejzajímavější byl poslední den: návštěva Nového zámku u Lanškrouna.
Ehm, mimochodem: Všimli jste si, že ve všech filmech jsou dolarové bankovky zeleené? To ale není pravda! Desetidolarovka je žlutá. Viděl jsem jki na vlastní čtyři oči!
Ti, kdož očekávají velkolepé barokní, secesní či jakékoli jiné dílo budou zklamáni. Ze zámku zbyla jen jeho 1/16 - malá zámecká věž. Ta v současné době prochází rekonstrukcí a její současný majitel by chtěl někdy do budoucna zámek dostavět do původní podoby. Takže, kdyby jste někdo mohl postrádat jednu miliardu, dám Vám adresu. Zámek byl podle kastelánky Krasavy dříve obrovský ve tvaru písmene H. Když byl celý dostavěn, uhodil do něj blesk a půlka shořela. Tak se ho rozhodli opravit, tentokrát se z nevysvětlených příčin podpálil a vyhořel. Nejdříve chvilku chátral, pak přišel jakýsi Lichtenštejn Johan a nechal zámek znovu dostavět. Výjimka potvrzuje pravidlo, do zámku uhodil blesk znova a zůstala z něj jenom věž. Tak se na něj vy***li a používali rozsáhlá sklepení jako skladiště piva a vína. Po roce 1950 byl zámek státem zabaven.
Nastěhovali se do něj lanškrounští skautíci. Vyrobili si vlastní nábytek a místnosti opravili na klubovny, ale radnice je o tři roky později vystěhovala a nábytek zabavila. Naštvaná skautská organizace se do stavby vloupala a nábytek vyházela okny. Zavřenými. Pak město do budovy nastěhovalo nepřizpůsobivé občany. Ty si uvnitř udržovali ohníček za pomoci rámů oken, dveří, zbytků skautského nábytku a všeho ostatního, co našli. Když věž málem zbourali, Lanškroun stavbu ponechal bez využití.
No a dneska tam provází kastelánka Krasava, která toto všechno stihne barvitě vylíčit za nějakou hodinu. Nicméně, mrknout se tam můžete. Je to od Lanče kousek a vedle je malá hospoda pro občerstvení.
Pro fajnšmekry: toto místo má i svou vlastní turistickou známku. Na první verzi byl ovšem špatně vytištěn nápis; místo Nový zámek u Lanškrouna to byl zámek u Rudoltic. Kdo ze sběratelů chce mít tuto raritu, ať tam rychle skočí, protože těchto speciálních známek mnoho nezbývá.
Abych vás nalákal, příště budeme mluvit o kanálech, Iron Maiden a o průkazu na zvláštní jízdné Českých drah.
Viva la musica. Dr. Čoko

Lord Dollymort se vrací...

1. září 2009 v 7:00 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Veselé historky cukrářské.
Tak jsme se vrátili zpátky, do školních lavic. Tedy já ještě ne, tento článek píšu desátého července. V prvních dnech mých prázdnin tu bylo mnoho zážitků, hlavně z hlavního města Zlínského kraje - ano, uhodli jste, byl jsem ve Zlíně. Bydlí tam mamčina kamarádka z vysoké školy, která má dvě dospělé dcery a jednoho desetiletého syna. Ten poslední nebyl přítomen. První dcera je starší a právě dokončila své magisterské a bakalářské studium. Druhá je ve chvíli, kdy tento článek vyjde, na ročním pobytu v Americe.
Když jsme do Zlína přijeli, mladší, Pavla, byla zrovna na brigádě ve zdejší cukrárně, ve Zlíňance. A protože cukrářské historky, které nám po skončení směn povídala jsou nejzajímavější, o některé se s vámi podělím.
Ale ještě před tím: nějaké novinky na blogu. Asi jste si všimli nového designu, ale něco pro vás. nyní můžete, když si kliknete na celý článek, článek ohodnotit. Máte tam k tomu hvězdičky, hodnotí se po půl hvězdičce. A jestli se mi to někdy povede, tak vám dám do menu anketu. A teď už...
Přímo vedle Zlíňanky je cukrárna Dino. Obě dvě cukrárny mají svou vlastní zahrádku. Ta Zlíňanky má takové nehezké zelené deštníky, Dino má barvy sjednocené. Není tedy divu, že zákazníci Zlíňanky si sednou pod deštníky Dina. V tom by nebyl takový problém, jenže Dino jim pak sebere všechno nádobí, které tam hosti nechají. Do Zlíňanky také pravidelně chodí tzv. Rakvičkář, který si pokaždé dá rakvičky si šlehačkou a sám se sebou si povídá. Občas jen tak zbůhdarma vykřine na celou kavárnu, někdy je úplně v klidu. V pondělí přišla k okénku jedna mladší slečna a jaké štěstí neměla, u okýnka seděla Pavla. "Dobrý den, jaké máte příchutě?" "Jako vždy, vanilku a čokoládu." "Aha, tak mi dejte od každé jeden kopeček." "Slečno, tady se prodává točená zmrzlina." "Aha, tak mi dejte malou višňovou." Z toho by člověk zblbnul.
Ještě dříve pracovaly obě dcery - Bára i Pavla - u pojízdného vozíku s kopečkovou zmrzlinou. přišla paní s dítětem a řekla jim. "Dobrý den, já bych si dala napůl vanilkovou a napů citrónovou." "A jak to mám prosímvás udělat?" "No, tak nejdřív to trochu namočíte do vanilky a pak to doděláte citrónem!" "Aha, tož to by mě nenapadlo..." Až na to, že u kopečků se protě příchuť namíchat nedá.
Poslední příhoda je také z doby kopečků. To ke stánku přišel takový muž, oblek, kravata, kufřík, jako agent CIA prý vypadal. Omrknul okolí, podíval se na dostupné příchutě. Aha, dneska novinka - Straciatella. Samozřejmě, podnikatel ji pravděpodobně znal, a hlasem, ledovým a klidným řekl: "Tak jednu tu strakatou." Obě dvě málem vyprskly smíchy, ale nakonec mu zmrzlinu se smíchem podaly.
Nadcházelo úterý, den odjezdu. Sbalili jsme se a šli se podívat do centra Zlína a dát si něco u Pavly. Samozřejmě jsem si dal pohár "Čokoláda" a šli jsme si sednout pod zahrádku Dina s tím, že sklo musíme přinést zpátky.
Na vlakové nádraží jsme dorazili s předstihem. Bohužel, na naší cestě se musí jednou přestoupit, a to v Otrokovicích. Tentokrát jsme na přestup měli sedm minut. To je v pohodě, to stihnem. Motoráček na cestě Zlín střed - Otrokovice projíždí několika městskými zastávkami, až dorazí na konečnou. Ten náš ale tvrdošíjně odmítal přijet. Mamka byla nervní. Co když to nestihnem! Dokonce začala vyhrožovat výpravčímu, že jestli ho rychle nedopraví na nástupiště tak... a vtom okamžiku jí došly slova. Vlak sice po chvíli dojel, ale na jedné z malých zastáveček jsme se zasekli a museli čekat na průjezd jiného spoje. V Otrokovicích jsme potřebovali být v 16:24, což právě ukazovaly hodiny na informační tabuli, když jsme dorazili. Okamžitě jsme utíkali podchodem, kde jsme v poslední vteřině zachytili náš rychlík a odjeli do Ústí.
Utíkejte před učiteli. A ať je tenhle ško.lní rok ještě lepší než ten předchozí. A domyslete si další věci, který se na začátku školnmího roku říkají.
Aloha. Dr. Čoko