Říjen 2009

Já jdu hrát golf, vážená dámo, ty krávo!

27. října 2009 v 20:02 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Les vacances et le théâtre.
Pondělní ráno. Opět vstávám na sedmou. Jdu zkoušet divadlo s různorodými kostými, nedořešenými rekvizitami a nejasným pocitem, co bych tak chtěl ten den stihnout. Ta zkouška od sedmi dopadla docela dobře. Ale pak přišly dvě hodiny věnované jen a jen nám.
První byla naprostá pohoda. Přítomnost p. prof. Janyšové byla výstražná pro všechny okolo, zkoušelo se bravurně, paní profesorka nám opravovala chyby a nasměrovala nás, aneb, jak s oblibou říká, "posunula to dál". Jáchym zpomalil mluvení, zlepšila se scéna s golfem a celkový příchod bytné. Padlo také určité množství hlášek, z nichž nejvýznamější je právě ta v nadpisu. Na konci první hodiny se paní Janyšová s námi rozloučila a zůstal jen pan Falta, který si celou dobu četl noviny.
Druhou hodinu jsme nenazkoušeli skoro nic. Napínání mých nervů ze strany Štěpána a Davida jsem prostě už na konci nevydržel a za to se nestydím :). Takže finální verdikt: Promrhali jsme celou vyhrazenou hodinu. Styl naší třídy.
Včera jsme si také mnozí na obědě uvědomili, že je na úterý speciální referát na biologii. Zajímavá byla zvlášť odpověd Pavly S.: "Já jsem si otevřele Microsoft Word, Wikipedia a kopírovala jsem." Zrovna od ní bych to nečekal.
Zato dnešní zkouška od sedmi byla celkem vzato dobrá. Už jsme skoro na konci divadla (v pondělí se zkouší poslední část), udělali jsme na výtvarce další část kulis, dnes se taky opět zkoušel tanec, pokračovala první světová, čeština byla v pohodě, na praktikách z chemie jsem se poleptal chlorovodíkem, na obědě byla naprosto divná rejže s oranžovou rajskou omáčkou a zkoušení z chemie byla kapitola sama pro sebe. Ale protože začínají prázdniny, já se v jednom kuse upisuju a brzo bude osm, tak končím.
Arivederči. Nebo jak se to píše.
Dr. Čoko

S trafem nejsou žerty

25. října 2009 v 18:02 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
A s Kristenem tak ne!
Je pozdní nedělní večer, 25. říjen. Uplynulých několik dnů bylo opět naplněno několika zajímavými událostmi. Vezměme si například hnedka pátek a hodinu fyziky, kde nám náš milovaný profesor dal za úkol zakreslit si dva obrázky. A následovaly dotazy:
"Pane profesore, a k čemu je to zapojení do hvězdice a zapojení do trojúhelníku, co to je?"
"Eh, to je zapojení vodičů (myslím) v různých spotřebičích."
"A jaký je v tom pane profesore rozdíl?"
"Tak zapojení do hvězdice má navíc jeden vodič, takzvanou pracovní nulu, kte-"
"A k čemu je to pracovní nula, co to je?"
"Tak například, když si vezmeme jednofázový (cosi), tak je to ta pravá zdířka."
"Aha. No tak tedy jinak, máte tam napsáno Uf a Us. Co to znamená?"
"To je napětí fázové a sdružené."
"A k čemu to je?"
"No tak napětí sdružené je větší, vypočítá se jako odmocnina ze tří krát Uf."
"Aha... (další otázky)"
"No a teď: jak se vypočítá proud z kapacity a času? No, Báro?
"Pane profesore, to jsme nebrali!"
"Ale ano, to jsme museli brát, i se rovná kvé lomeno té! To přeci musí každý vědět."
Dřív to bylo lepší. To zapomínal, co s námi dělal minulou hodinu a vzal to znova. Teďka to prostě přeskočí...
V sobotu jsme se chystali na velkou slávu. Babička slavila narozeniny. A bylo mnoho dárků, pití, písniček a zvláště v závěru, mnoho veselých a poddajných lidí. Například mi strýc nalil víno, a babička do něj hučela, proč mi to nalévá tak málo? Proč mi sakra nedá víc? Nebo zase strýc nemohl najít svou postel. tak se postavil ke kamnům a prostě čekal, až někdo otevřel dveře, aby viděl. A nakonec se na sebe všichni hromadně naštvali a šli spát.
Dneska, když návštěva odjížděla bylo další drama. Jeli do Kerhartic položit květiny na hrob, ale když jeli do kopce, všechno najednou zhaslo a auto zastavilo. My jsme hned byli zalarmovaní, co se to děje. Letěli jsme pro kanystr benzinu, který nakonec nepomohl, volali jsme všem, které známe, abychom nakonec našli příčinu - Prý se spálilo "trafo". Nějaká malá krabička, stojí to asi tísícovku, a kvůli tomu prostě nenastartovali. Díkybohu sehnali nějaký autoservis, který je otevřen nonstop, a který jim součástku vyměnil.
Já se už psychicky připravuji na zítřejší písemku od "fandy Harryho Pottera". nebo chcete-li česky, Jindry Hrnčíře. A taky na to, jak nás všechny dohromady seřve oblíbená p. prof. Janyšová. Prostě se je na co těšit.
Ou, tenhle článek je celej ňákej divnej. Asi je to tím, že mi zdivněl facebook.
Od klávesnice vás zdraví
Dr. Čoko

Anonymní dotazy

22. října 2009 v 15:50 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Jak jsem se těšil na středu a jak se mi to vymstilo.
Úterý měl být hodně zajímavý den. Už jenom kvůli praktikám z biologie, nové písničce na kytaru (od Beatles) a mnoha dalším skvělým věcem. Praktika z biologie nebyla žádná zábava, jenom samá práce, písnička na kytarů není od Beatles, ale od nějaké Zenamon s název Čínský květ a mnoho dalších skvělých věcí nebylo. Snad už jenom večerní Polhreich.
Zato středa byla prošpikovaná nečekanými zvraty jako špíz ze školní jídelny nechutnou paprikou. Hned ráno jsem samozřejmě zaspal a vzbudil se v době, kdy obvykle odcházím do školy. Ještě že šlo jenom o zkoušku na divadlo. Na té se ovšem děly různé zajímavé věci. Gymanstický sálek si obsadila prima, prý s paní profesorkou Janyšovou. Ty třídy, co mají trénink těch tanců (4.A a 8.B) tedy sháněly další volné prosotry. Ty však hledala i tercie. Ta si nakonec sehnala klíče a proběhla chlapeckou šatnou (kde jsme zkoušeli my) k prostoru před tělocvičnou, kde pravděpodobně chtěli zkoušet. O chvíli později se tam přihnaly rozzuřené čtvrťačky, s tím, že je tam odsud vyženou. O další chvíli později se vrátily, prošly kolem nás a za pár minut běžely znova nahoru. Tentokrát kolem nás pryč odbíhala tercie, která za sebou zamkla dveře k prostoru před tělocvičnou.
Poté se tam čtvrťačky chtěly dobýt, jenže jim to nešlo, protože bylo zamčeno. Jedna se tedy obrátila na nás s tím, že oni si potřebují něco nacvičit a tak, tak ať jim dáme klíče. Pohotově zareagovla Elena, která okamžitě upozornila dívku, že ta třída, kterou hledá je nyní ve třetím patře. To byl pro ni viditelně pocit úlevy.
Po škole jsem rozradostnělý přišel domů. Po druhé hodině se ukázala mamka, že mi už nikdy nekoupí žádný mobil, protože ho mám furt vypnutý. Což byla v tu chvíli pravda, protože ho ve škole vypínám. Zrovna ten den volala mamce paní Fialová, se kterou se trochu znám, že by pro mě měla na den brigádu, tak od dvou do půl šesté. Já jsem řekl, že mám dramaťák, ale že přijdu alespoň na chvíli. Dorazil jsem do obrovského věžáku, paní si mě zapsala jako návštěvu a já vyjel divným rozviklaným výtahem do šestého patra. Celá moje práce spočívala v tom, vložit tři papíry do obálky a odložit na kupičku. A tohle celou hodinu, pak přestávka na dramaťák a zase na hodinu a čtvrt. Až do půl sedmé. Potřeboval jsem si ještě napsat protokol do biologie, jehož dvě čtvrtiny jsem už měl a jednu další jsem si půjčil od Jáchyma. Až později jsem zjistil, že jsem od něj dostal kompletní znění praktik, ale úplně jiných.
Tak jsem do deseti psal a psal a a ni nestihnul na Farmville sklidit jahody, které mně mezitím shnily. A ještě teďka před chvílí (po osmé hodině ráno) jsem se dobře zasmál, když Pepa pojmenoval svou složku v opakovací písemce přesně jak bylo napsáno - OP_PRIJMENI_TRIDA. Je pravda, že na můj popud ji pak přejmenoval.
Událost dne: Doteď jsem si myslel, že hraju svou absolventskou skladbu na kytaru dobře. Do té doby, než jsem si na youtube našel, jak ji hraje malý desetiletý číňan. Podívejte se sami...
Příjemný zbytek týdne přeje
Dr. Čoko

Já se narodit v Prase, já žit v Prase a já umřit v Prase

19. října 2009 v 15:15 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
To jste milé děti přišly o hodně.
Je mi to divný, ale nějak si začínám prohazovat y/i. Například ještě před chvílí bylo v první větě napsáno "přyšly". Mimo to si během článku čtu novinky a narážím na takové skvosty jako "Panenka barbie má příliš tlusté kotníky. Musí zhubnout!". Jejich starosti na mou hlavu.
Divadlo se nám krásně zadrhlo na mrtvém bodě. Dnešní zkouška byla prakticky k ničemu (zvláště pak deset minut mezi 7:13 a 7:23), protože nikdo nepřišel. Skoro. Zase pár lidí se do ústavu dobelhalo. Jestli to takhle půjde dál, pak je naprosto zbytečné se bavit o kostýmech.Na zítra je tedy svolána další zkouška se stejnými (skoro) lidmi, abychom otestovali, jestli se v úterý vstává lépe.
Zmizel sníh a přišlo zase období, jak ho nazval Radek, sra*ek. Což pro mě znamená, že už nemusím chodit tak nabalenej a opět si můžu přeskládat bundy. Jaká radost!
Po delší době najednou nevím, co napsat do článku. Tak alespoň vystvětlím nadpis, aneb
Událost dne: Konečně známe pravý původ Lukáše. Ten dnes přečetl úryvek, pravděpodobně ze své biografie, v němž se skvěla věta: "Já se narodit v prase, já žit v prase, ja umřit v prase." To mnohé vysvětluje.
A aby tenhle článek alespoň za něco stál, přidávám video s upoutávkou na Sprudu 7, která sice přijde až před Vánocemi, ale já neměl včera co dělat.
Pěkný týden bez severozápadního proudění přeje
Dr. Čoko.

Ty moje selátko!

17. října 2009 v 10:45 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
A příště rozpoutáme první světovou...!
Na pátek jsem se docela těšil. Tak za prvé, po jeho skončení jsem měl mít za sebou referát z občanky. Za druhé, měli jsme dokončit zkoušení první poloviny divadla. A za třetí, měli jsme jít na divadlo. To jsme všechno splnili a ještě mnohem víc.
Referát z občanky na téma "Pro dobrotu na žebrotu" (nebo pro žebrotu na dobrotu, podle toho, jestli Lukáše J. berete jako spolehlivý zdroj informací). Byl jsem nervózní jak prvorodička před porodem a zápis na tabuli jsem psal do kopce. Když jsem referát říkal, myslel jsem si, že tam budde pár vtipných pasáží... A snad bylo. Třeba hnedka ta první.
Takový milý rozhovor mezi mnou a panem prof. Kaššem:
"Moje mamka k tomu dodává: S poctivostí nejdřív pojdeš a taťka zase říká, že naše Anča, když potkala myslivce nedošla s poctivostí ani na kraj lesa." Vypukl postupný smích (ne všichni to pochopili hned, jako například Katka N.). Kašše se taky smál.
"No to jsem teda nečekal."
"Ale pane profesore, vždyť vy naši rodinu znáte..."
"No právě." A věděli byste co v tu chvíli dělat?
Dokončili jsme zkoušení první poloviny divadla a v pondělí nás čeká spojování částí 1 - 5. A s divadlem souvisí další věc - návrhy kostýmů. Já jsem zastáncem jednoduchých věcí - červeno-černých čertic a bílo-modrých andělů, plus odlišit boha třeba tou svatozáří, a luciferku rohy. Nicméně se našli tací, ketří chtějí, aby všichni andělé měli svatozář, křídla a všechny čertice rohy. Já se na to všechno byl podívat s Katkou K. do zmíněného papírnictví a bylo to horší, než jsme čekali. Normální plastové rohy tam byly pouze třikrát, kdežto ty plyšové, s peříčky a svítidly asi desetkrát. Křídla jsou z velmi tenkého plastu a jsou opravdu velice malá, takže na andělích nejsou ani vidět. A svatozář je čelenka, ze které vedou nahoru dva silně viditelné dráty, které nahoře tvoří kruh, na němž je nalepen nastříhaný papír. Vypadal jsem v tom jako květináč.
Po tom, co jsem všechno tohle viděl, jsem dospěl k rozhodnutí: Jestli budou mít andělé na hlavě květináče, křídla z tenkého plastu, která nejsou vidět a čertice blikající plyšové rohy, pak pro mě nemá smysl něco takového zkoušet a vyřvávat si na zkouškách hlasivky, aby tam byl někdo zticha. To ať si to nazkouší třeba Eliška N. s Valentínou, mě je to celkem jedno. Můj taťka mi k tomu řekl, že jestliže chceme nějak prodat to, co říkáme, pak stačí obyčejné rozlišení pomocí různých barev. Jestli chceme, aby si lidé v sále šuškali, jak ten či ona bliká, svítí a vypadá jako květináč a nepotřebujeme, aby slyšeli, co říkáme, pak ať skoupíme temnto papírák a na patnáct minut vylezeme na scénu a šaškaříme tam. Ve druhém případě se toho nechci zúčastnit.
A další divadlo: Princ a chuďas. Koukal jsem se na stránky Klicperova divadla, kde byly na představení vcelku kladné reakce. To nezmnamená žádné zavazující prohlášení pro nás, i přes to, že herci hráli dobře (ale pro mě to bylo příliš nepřitozené, možná to tak mělo být, ale tohle bylo moc). Písničky celkový dojem nezlepšovaly a forma "divadlo na divadle" je ohranější neš Mrazík na silvestra. Divadlo mělo i světlé momenty (zvláště scéna se selátkem, kterou nám řada za námi neustále připomínala a nakonec i na facebooku). A tak.
Událost dne: Volejbalový zápas. Nehrál jsem, a díky tomu asi naše družstvo vyhrálo.
Událost dne číslo dvě: Aktualizováno z minula: Kromě fotbalového hřiště má brzy na zadní lavici u okna vyrůst mini-skatepark. Už se teším.
Ještě popřeju i tady Elfovi, kterému je dneska patnáct, všechno nejlepší s omluvou, že se na oslavu nedostavím, neboť momentálně nejsem v Ústí. Tak tedy Všechno nej!
Doufám, že jste si užili sněhu, páč v Ústí už není. Tak zdar jak sviňa.
Dr. Čoko

Facebookmania

15. října 2009 v 17:54 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Jdu z oběda, ze školní jídelny. Mířím do knihovny, protože potřebuji nutně zajít k počítači. V hlavě mám jedinou myšlenku. MUSÍM SKLIDIT MRKEV!
Dříve se lidé dorozumívali face to face. Dneska tomu je facebook to facebook. Tahleta síť už pohltila i mě, a zrovna nedávno jsem začal některé jeho anglické fráze překládat. To může každý - stačí v dolním panelu kliknout na zeměkouli, nebo co to je a objeví se mu několik vět, které může přeložit. Dále můžete pro překlady hlasovat a ten, který má najvíce hlasů je zrovna použit.
Docela zajímavé je třeba hlasování a anglickém slůvku like - líbí se mi, které je pod každým příspěkem. Ano, najdete tu i normální překlad jako Líbí se mi, Toto se mi líbí, ale i trochu neobvyklé příklady - Vojel bych to, Páčí sa mi to, Lovískuju, Tak z toho bych s*al, Mathes je boží, Kladná erekce nebo Z toho ležím pod stolem. Nedávno bylo kvůli tomuto slůvku dokonce založeno nové téma - neboť několik vtípkařů se shodlo a hlasovali pro verzi: "Tak z toho bych stříkal jak švestkovej knedlík." To si skoro nedokážu představit, jak kliknu na Líbí se mi, a objeví se mi: "Z toho byste stříkal jako švestkový knedlík." Nebo: "Z toho by jako švestkový knedlík stříkal Dave, Elena a vy." To by bylo přinejmenším zajímavé.
Zdá se, že se globální oteplování zaseklo někde u rovníku, a u nás probíhá globální ozimování. Sakra, kdo kdy viděl sníh v půlce října? V Ústí nesněží většinou ani na Martina na bílém koni, tak co je todle? Když jdu ráno na sedmou do školy, samozřejmě fouká protivítr, a do školy přijdu jako sněhulák. To ještě ale není nic proti včerejšku, kdy jsem nutně potřeboval do Tesca, a samozřejmě sněžilo. Takže jsem tam přišel, protože mám brýle, tak jsem měl všechno pěkně rozmazaný a čtvrt hodiny jsem si teda sušil brýle. Když jsem se vracel, sněžilo dál a v nepravidelných intervalech se zvedl vítr, spadlo dvojnásobné množství sněhu a já se naštval. Jednou mě to tak dožralo, že jsem dal hlavu nahoru směrem k bohovi, nebo kdo to tam sedí a polozařval: "To ses snad po*ral!". Naproti mě šel nějaký dědek... hmmm, tedy starší občan města Ústí nad Orlicí, který byl poměrně překvapen. A já... mno... jsem se mu tak nějak vysmál.
Událost dne: Nový automat na jídlo, pití, bonbóny a další nepotřebné věci, který se během prvního dne provozu stihnul dvakrát porouchat, z čehož jednou jsem byl u toho. Ne že bych to zavinil, ale nějaký holky to zkoušely otevřít násilím, tak se to asi zablokovalo, nebo co. Jestli to takhle půjde dál, tak gympl tomu opraváři pravděpodobně přidělí kabinet.
Událost dne číslo dvě: papírové fotbalové hřiště pro fotbal s golfovým míčkem a hráči - prsty. Zjevně se poslední lavice u okna nudila, a nyní je tam nově i výsledková tabulka.
Užívejte si sníh. Postavte sněhuláka. Ignorujte vánoční blouznění Katky N. A vůbec se mějte dobře.
Dr. Čoko

To bude rychlovka!

13. října 2009 v 21:02 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Tvýmu tátovi chceme dát tvou ledvinu. Sice má dvě, ale bylo by hustý, kdyby měl tři.
Já mám dneska tak dobrou náladu. A že mám proč. Nejdřív sem i ráno zdálo, že naše sousedka se rozvedla a vzala si našeho souseda... a pak jsem zjistil, že mi sice zazvonil budík, ale já nějk zapomněl vstát. Už mě to vstávání na sedmou zmáhá.
Během chvilky jsem se teda jako nějak ustrojil a vypravil. Před gymplem jsem si uvědomil: Sakra, dneska tam je zase v sálku takový to předtančení nebo co, tak já je ještě budu hledat, kde jsou... Ale v tu chvíli jsem v okně viděl Jáchymovu hlavu (jo, fakt jsem to poznal podle něj.. vlastně ještě podle něčeho nízkého ve fialové, což nebyla aktovka, ale, jak jsem později zjistil, Elena...) a bylo mi to všechno jasný. Ostatně zkouška taky stojí za zmínku.
S Elenou jsme vymýšleli, jak to vyřešit s neviditelností a viditelností andělů a čertů, na což jsme nakonec přišli. Pak se řešilo, kde, jak, s kým a čím bude postel. Napadla mě tam jedna věc, tak jsem ji řekl fialové bundě: "Hele, tak co kdyby vona jako vodešla na záchod, ta bytná, Jáchym mezitím vleze do postele, usne, ona se vrátí, připlíží se a skočí na něj. On se lekne, a než stihne něco říct, tak se přesvítí, ti andělé řeknou ty svoje tři věty a pak zase střih naně, jak už spěj... Ty vole, to bude rychlovka!" A fialová bunda začala vydávat smích.
Dneska mám dobrou náladu. Nepsalo se z biologie, a ze zkoušení mám za jedna. A to samé z dějáku. Prostě dneska lítám hlavou v oblacích. Krutý pád na zem mi způsobil až Adam N., když jsem ho potkal na schodech do hudebky a on na mě vykřikl: "Máš kytaru s Charousovou."
Abych Vám to trošku přiblížil; Charousová je nejneoblíbenější učitelka kytary na škole. Její oblíbená věta je: Nó, tak se na to podíváme znova, rytmus je špatně, dynamika žádná a chyb mraky. Prostě umí potěšit. Navíc má v jednom kuse blbou náladu a nasazen výraz zachmuřeného tchoře. Takže asi chápete, proč jsem se vyděsil.
Šok mě teprv čekal. Paní uč. Charousová se po mém vstupu usmívala s tím, že "se na mě už těší, jak si spolu zahrajem". Tak jako na rozehrání, nějakou etudu, tam mě opravila všecko co bylo blbě, chvilku to se mnou trénovala, zjistila, že to nemá cenu, tak přestala. A že si zahrajeme nějaké duo nebo trio. Tak jsme hráli, celkem spíše jaké noty se nám zrovna hodily, páč já jsem dua necvičil a ona je viděla poprvé. A vůbec jsme se tomu pak nějak tak tlemili, ale mě to bylo celkem jedno, protože mi dla jedničku.
A dnešní aféra nakonec: Katka vylila Verčin Ka(ka)fet. Zkoušeli jsme odpal golfových míčků za pomoci PET lahve. Docela nám to šlo, než Verča D. po mě hodila malou petku. Ta byla Katky K., která se naštvala a třískla s petkou Verči D. o stůl, aby se víčko promáčklo dovnitř. Tím ovšem rozviklala hrnek, ten se převážil na stranu k Verčiným sešitům, které vzorně polil Kakafem. To se mezitím nařinulo i do aktovky a na podlahu.
A když jsme společnými silami nějaké kafe zachránili z lavice, Verča ho vylila s tím, že to pít nebude. A tím mě teda na konec pěkného dne rozčílila.
Pěkný zítřejší den s velkmi malým počtem žížal v křeči přeje
Dr. Čoko

Spruda! Kolaudace u vysokého ořešáku! A INDIVIDUO!

10. října 2009 v 23:44 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Pavouk dělá mrtvého brouka. Z berušky.
Domů jsem přišel pozdě. To proto, že dnešek a včerejšek byly jedněmi z nejnabitějších dnů letošního roku. A abych to celé nezvoral, tak začnu pěkně od začátku.
Do Kerhartic, k domku tety O. se jede poměrně dlouho. Těsně před jakousi zastávkou je odbočka do kopce do ulice Lesní. Tu jsme my samozřejmě napoprvé přejeli. A když vyjedete až nahoru a u posledního baráku zabočíte doprava, překonáte asi 30 metrů bahnité příjezdové cesty, dojedete k nově opravenému domku tety O. Tedy, včera tam ještě bahno nebylo, ale včera byl ještě suchý teplý den...
Všude kolem baráku jsou hromady suti, kterou teta nenechala odvézt. Prý "si z toho nechají dobré cihly a zbytek nahází na příjezdovou cestu a na stání pro auto". Když se projdete venkem, uvidíte rozsáhlou, neposekanou zahradu. A taky betonovou skruž, která je nezasypaná hlínou, protože ta je hnedka vedle. Po prvním zaházení se totiž utrhla trubka, která vedla cosi z baráku do této skruže. Tak se bude zahazovat znovu. Posledním venkovním bodem je velký ořešák, na jehož vršku je stále spousta ořechů. A teta se nás zeptala, jestli náhodou nevíme, jestli ty ořechy nahoře jsou černé...
Uvnitř je propojena kuchyně a obývák. A nutno říci, že tam je krásná dlažba a stínidla lamp. Jinak jsou tam zaoblené skříně, mohutná rohová skříň s kloubem a skříň, u které se už stihnul urvat pant. Dole je ještě zajímavá koupelná, (prý - podle mamky) s hezkou vanou a sprcháčem, ale vyblitou barvou obkladů.
A po schodech nahoru. Nad točitými schody je střešní okno, na jehož otevření se používá teleskopická tyč a nejde ani otevřít, ani umýt. Hned vedle schodů je pokoj sestřenky propojený (bez stěny) s mini-koupelnou (záchod + umývadlo). A také dveře do pokojů dvou synů mé tety.
Názor si udělejte sami. Mě se líbil ořešák, plastová okna, dlažba obýváku, koupelna a bratrancův nový, levný počítač.
A dnešek byl dopoledne ve znamení Sprudy. Část jakéhosi tvůrčího týmu se sešla a spáchala nové Televizní stařiny. I když vypadají hrozně a skoro všechny reportáže se točili v Eliščině bytě (s tím, že se něco příští týden jinde přetočí), aspoň byla sranda. Myslím. Mimochodem, pod článkem je video staré asi tři měsíce, kde vystupují obě Elišky jako skupina Župaňáci. Doporučuji shlédnout a ocenit tím mé střihačské umění.
A ještě, proč dneska píšu tak pozdě? Byl jsem v Malé scéně. Sice jsem nejdřív na kapelu mého souseda nemohl sehnat lístky, ale protekčně jsme je dostali a vychutnali si kvalitní hudební zážitek. V rámci mezí. Opět jsem potkal veškerou svou rodinu, kterou jsem viděl den předem na kolaudační večeři v zátopové oblasti Kerhartice. A to byla taky docela sranda. Například dítě pana prof. Holáska neustále vyjadřovalo řevem nesouhlas s mluveným slovem, ale při zpěvu bylo zticha. Mimo to, tam byla i p. prof Kuběnková. A mnoho dalších, které vy možná neznáte, ale já tak trochu ano. Jestli si chcete poslechnout to, na co jsem se byl podívat, mrkněte na individuo.cz.
A ještě jedna hláška z páteční školy.
- "A uzavřeli pakt ve Vídni."
- "Jak se to píše?"
- "Vídeň? S velkým V a měkkým i."
Pavouk do všech koutů, volá v síti ou tů.
Bodoru noc.
Dr. Čoko

Killing me softly with her dance

8. října 2009 v 17:21 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Něžně mě zabíjí svým tancem.
Ve středu nám odpadla angličtina. To jsem byl rád, protože jsem mohl být dřív doma a pracovat na webstránkách pro bráchu. HOUBY! Hrál jsem si na kytaru a málem jsem zapomněl na dramaťák. Což by byla škoda...
Normální hra, kdy se dají za čáru určité předměty, a my máme za úkol se k nim dostat a všechny je přenést na druhou stranu. Jeden člověk, co stojí u nich se otáčí a nesmí nás vidět se hýbat, jinak jakože zkameníme. A to všechno má šílený název Kouzelník.
Prvním byl Honza P. Naprosto nepochopitelně mě zkaměněl za pohyb oka, a pak mě teda jako napomenul, abych se nedíval na něj :). Ehm. Mno a pak mě jako každou chvíli zase zastavil, díkybohu za Jáchyma, a já si teda jako odnes tu svou věc. Když jsem se pozpátku vracel zpátky, Honza se najednou otočil. Všichni se zastavili a Honza najednou otevřel pusu a přivřel oči, jako by se smál, ale v hlasivkách měl knedlík. Nějak nevycházel zvuk. Jako občas na AXN.
Za chvíli se teda jako vytlemil a pak my všichni znova. Všichni chápou? A pak jakože teda někho stopnul, no prostě úža hra. A jako druhý "kouzelník" byla zvolená Evelína M., která se otočila pokaždé tak na půl sekundy. Během toho jste se nestihli ani poškrábat na obočí.
Zítra se vydávám (a dalších asi 15 členů mé blízké i vzdálené rodiny) na kolaudační večeři do zátopové oblasti Kerhartice k chytré tetě O. Největší problém - kolaudační dárek. Nakonec mamka vybrala jakési frťanové skleničky (těm se u nás říká "skleničky na kapku") a přinesla je už zabalené, takže jsem nemohl posoudit, jak hodně (ne)vkusné jsou. Jediné co vím je, že nebyly drahé.
A ještě zpátky k dramaťáku (vzpomněl jsem si na to až teďka, když jsem viděl nadpis a obrázek). Na konec hodiny jsme tančili. Bushdance z Austrálie. My starší jsme to zkoušeli (ne moc úspěšně) už loni, a ti co nebyli minulý týden nemocní i minulý týden. Ještě ke všemu, mě, který byl nemocný a který má pamět jako kohout po mozkové mrtvici poslala p. prof. Janyšová během opakování pro kazeťák. Takže už jsem nevěděl vůbec nic, nakonec to se mnou rychle probrala a bylo to.
Základem tohoto tance jsou dva kruhy: vnitřní a vnější. Tancuje se ve dvojicích, které se proměňují, s tím pravidlem, že vyždycky jste nakonec v kruhu, ve kterém jste začali. Samozřejmě, hnedka po první písničce jsem byl z vnitřního kruhu ve vnějším. Neustále jsem si přehazoval nohy, nebo chodil krok-sun-krok na druhou stranu, takže to prostě nevycházelo. Do toho bylo stále slyšet pokřikování Honzy P. "RAZ DVA TŘI ČTYŘI!" a byl to zmatek na entou. Nicméně se mi to moc líbilo.
Nechť se Vám podaří písemka z dějáku. Zítra má přijít Lukáš J., tak snad bude všechno v pohodě. Nicméně mi stejně držte palce, protože mám číst referát z občanky. A to bude teprve hrůza/sado maso/příšernost/nepopsatelná kravina.
Mějte se famfárově!
Dr. Čoko

Puf

6. října 2009 v 15:17 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Já že nepíšu, jo?!
OK, tak sem na tenhle blog málem zapomněl. Včera jsem si celý den říkal: "Hele, ale stálo by za to, tam zas vylejt všechno, co si myslíš." Ale nakonec zvítězil nový díl Dr. House. Tudíž píšu až dneska.
V pátek byla poslední angličtina s paní prof. Kollertovou. A tak nám ji nadělili hned dvakrát. Nacvičovali jsme známé divadlo sedmi trpaslíků (i když se Radek dost vymykal) a jedné sněhurky. Tak jsme se trochu snažili, ale nakonec jsme se stejně nejvíc vytlemili (i s paní profesorkou) u poslední věty, která říká, že královně explodovalo srdce. Nazkoušeli jsme si to s Eliškou D., mezitím stála paní Kollertová na chodbě. Kolem prý zrovna šel pan Borovička. Ten se tak trochu udiveně podíval a odpověď byla: "Já učim, jenom jsem za dveřma!". Taky bych byl zmatený. Nicméně jsme tedy předvedli všechno správně ("And her hert explodes. Puf. And she dies..." - vždyť si to pamatujete :) a odměnou nám bylo posledních deset minut nicnedělání.
Další, kdo si (alespoň na chvíli) obnovuje blog je Elf. Jestli mi zbyde čas, tak ho dám zpátky do oblíbenců. Nenechte se odradit designem ve stylu brčálník, občas se tam dá něco přečíst.
A teď ke smyslu obrázku. Ten u mě má většinou smysl skrytý, ale tentokrát ho prozradím. Před sedmi lety mi zemřel děda. Po dědictví nám připadla chalupa, druhou rodinu jsme vyplatili. Mé tetě připadl barák, s tím, že tam nechá do smrti bydlet babičku. Nicméně, babička se před dvěma lety odstěhovala a Teta O. si řekla, že už tedy nemusí tento barák vlastnit dál a že si koupí menší byt. Říkali jsme si, že by měla dát půlku pěnez z prodeje čtvrté rodině, kterou po dědictví vyplatila. Nicméně, ta se žádných peněz nedočkala, ačkoliv byl barák v centru města prodán za více jak dva a třičtvrtě miliónu.
Teta O. si nakonec koupila nový barák v zátopové oblasti Kerhartice. Prý, aby to měla blíž do práce (pracuje v Nemocnici UO). A k tomu má 1000m2 zahrady. Ani u starého baráku, kde byla zahrada ani ne desetinová nikdo nesekal trávu. Nicméně holky z práce jí poradily, aby se s tím netrápila. Její barák tedy poznáte podle hustého křoví na zahradě, protože se s tím netrápí :). A když jsme se ptali, proč si koupila větší barák než měla a přitom chtěla menší byt, odpověděla: "No, kdyby někdo z mých dětí (3) chtěl bydlet se mnou, tak teď může". Jako by ve starém dvoupodlažním domě nemohli.
A ještě k Honzovi P. a Elfům: Honza je v Mense. Událost pátka. Ale jenom já vím proč. A objasnila mi to kniha Dámy a pánové, kterou teď čtu. tam se doslova píše:
"A tahle toulající mysl... ta pronikala do ostatních vědomí jako řetězová pila a brala, brala, brala. Cítila její tvar, tvar dravce prosycený krutostí a chladnou neláskou, mozek plný inteligence, která využívala jiné myslící bytosti a zraňovala je, protože to bylo zábavné. Dokázala podobné vědomí pojmenovat. Byl to elf."
Honzo, nám, je to jasné. Ty nám prostě sprostě kradeš vědomosti.
Good bye (Lenin).
Dr. Čoko