Příště písem píšemku!

1. listopadu 2009 v 19:20 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
- No fůj, to je děsně nehumánní! - Vždyť jsou to ryby!
Byly prázdniny. To slovo je založeno na slovech prázdný a den. Což se v mém případě naprosto vyplnilo, protože jsem je strávil v odlehlém kousku galaxie, totiž na naší chalupě. tam se akorát v jednom kuse topí, abyste tam nemohli usnou, v dalším kuse se zase furt vaří, abyste měli co dělat a v třetím kuse nemáte vůbec co dělat, protože jste zatopili a měli asi deset chodů. A do toho všeho se vám ani nechce nic dělat. Takže jediná práce, kterou jsem stihnul bylo přečíst si v rychlosti Máj, napsat sloh a několik drobných úkolů a pak už jenom... nic nedělat. Neříkám, že kdybych byl doma, bylo by to lepší. Nicméně doma bych si alespoň mohl po celém dni říct, že jsem něco udělal, protože jsem napsal naprosto nepotřebný a nic neříkající článek na blog.
Ve středu to bylo pro mne trochu hektické. Ráno jsem doma uklidil a k poledni si ohřál večeři a při tom sledoval film. Kolem třetí hodiny se mi ozvala mamka, že už jedou zpátky, ať jsem za dvacet minut připravený odjet na chalupu. Já v tu chvíli nebyl umytý, osprchovaný ani zabalený, natožpak připravený na odjezd. Prostě zase naprostá pohoda!
Ve čtvrtek byla jediná velká událost - sklízeli jsme hrušky, což zabralo asi třicet minut. Ostatně, protože jsem měl s sebou notebook z mamčiny školy (který se neumí připojit na Internet), napsal jsem o tom takové krátké líčení, které je na konci článku.
Pokračovat budu za chvíli, jdu si dát večeři.
Tak jsem zpátky. V pátek se, mám takový pocit, nic významného nedělo. Zato v sobotu byl v Horní Čermné (nebo Dolní) výlov místního rybníka a my se jeli podívat a koupit si nějakou tu rybu. Byla děsná zima, tak jsme si dali grog, a furt byla zima a k tomu jsme se dívali na naprosto nehumánní výlov ryb, kde rybky jely po dopravníku, mrskaly se, byly naloženy do auta a to je pak přivezlo až do kádí. Tedy, zrovna to první ne, protože to zapadlo do škarpy a nemohlo vyjet. My jsme si koupili dvě rybky - kapra a ještě jednu, jejíž jméno si nepamatuju. Rodiče pak kolem nich skoro dvě hodiny lítali, aby z nich vybrali všechno maso a odstranili zbytky. Pak ještě přišla mladší sestra kamarádky sousedky a že si vezme nějaký zbytky pro kočku. Ani jeden jsme pořádně nevěděli, co by si taková kočka mohla vzít, tak jsem jí dal skoro všecko.
A dneska jsem dopoledne doháněl to, co jsem za celé prázdniny nestihnul. Takže jsem si napsal sloh, vypsal výpisky z Máje a navíc ještě zapnul počítač, rychle přelouskal všechno nového z mých RSSek a pak usednul sem a psal. A za chvíli už mě čeká večerní program :)
Mimo to všechno jsem také trochu zavzpomínal na minulost - respektive na lamy. Vzpomínáte? Je tam plno hezkých fotek z minulosti. Takže ho sem dávám ještě jednou a přeju pěkné podívání na vaše dřívější ksichty.
Zítra zase zkouška. Začínám být psychicky labilní. Dejte citróny do osušky a vlak odtlačí ministerstvo zemědělství.
Dr. Čoko
A ještě ta povídka :)
Jdeme na hrušky
Máme chalupu. Velkou chalupu. S velkou zahradou. Leží v takové malé obci, nedaleko jednoho z nejmenších měst, totiž Lanškrouna. Všude okolo jsou krávy (i na jedné vedlejší chalupě), roste tráva a lidé nosí montérky. Přes jakýkoliv můj odpor jsme se, o podzimních prázdninách, šikovně spojených se státním svátkem vydali do této malé obce. Internet sem zavedli teprve nedávno a nějaké Tesco by si mohli přeložit jako sprosté slovo.
Po příjezdu byla zima. Velká zima. Rodiče odešli kamsi na návštěvu. Mě bylo svěřeno topení a udržování ohně ve dvou pokojích. A pak bylo vedro. Velké vedro. A jediná věc, na kterou jsem mohl myslet byla, že další den se buckem muset vypravit a jít otrhat dva stromy od hrušek. Jaká to slast!
Další den odpoledne jsem se snažil ze všech sil usnout. To by byla jediná věc, která by je odradila - kdybych usnul. Určitě by mě přece nebudili. Ale nakonec jsem v jednom kuse čet' a díky tomu o pár hodin později i usnul. A o pár minut později mě mí vyspalí rodiče vzbudili s tím, že se už určitě těším na trhání a ať hned vstanu. Pomalu jsem se probudil, nohy ztěžklé, posadil jsem si na posteli a hlavou proběhly klasické myšlenky každého, kdo je násilně vzbuzen, nebo to den před tím trochu přehnal s pitím - jak se jmenuju, kde to jsem, jak se jmenujou ti okolo, mám něco na sobě a kde je něco k jídlu.
Moje boty vzaly týden před tím za své, když se jim utrhla půlka tkaničky. Byl jsem tedy nucen si vzít boty svého bratra. Ty byly již zdárně téměř zničeny - všude bylypotrhané, jeden prst jaksi chyběl a ještě ke všemu si je bratr o prázdninách šikovně polil barvou zrovna, když nám chyběla. Takže mu půlka pravé boty ztvrdla a k tomu také část tkaničky, která z toho důvodu nešla vůbec zavázat.
První strom byl v pohodě. Otrhali jsme hrušky a navíc jsem dostal výuku toho, co dělat při tom, když vás zasáhne hruška do hlavy. Padající hruška. Ze stromu. Nedělejte nic a snažte se na to nemyslet. Hlavně dál sbírejte hrušky. Druhý strom byl zase zajímavý v tom, že jsem se na něm rozhodl vyzkoušet si své trhací schopnosti. Přesvědčil jsem se o tom, že vlhký lišejník je vlhký, kluzký a studený a že hruška má vždy hrušky v takové pozici, abyste na ně nedosáhli. Na druhou stranu, když mě tam zasáhla hruška, rozhodně jsem věděl, co nemám dělat.
Nakonec jsem se nabídl, že odnesu žebřík. Pár krtinců vzalo za své, a navíc - ty dveře už stejně potřebovaly nový nátěr. Všechny hrušky byly v košících, měli jsme co jíst a čest našeho národa byla opět zachráněna. Chvíli po triumfální návratu jsem se dozvěděl, že k večeři budou papriky plněné tvarohem a česnekem. A další životní pravda se ověřila - že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama