Prosinec 2009

Rok s blogem

31. prosince 2009 v 14:58 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Poslední článek. V tomhle roce.
Není mi příslušno hodnotit, jak se tenhle rok povedl. Já jenom vím, že jsem si to pro sebe všechno zdokumentoval. Dneska je Silvestr, všichni budou holdovat alkoholu, oslavám a všemu ostatnímu. Já ne. Budu doma. Jediný, čeho lituju je, že přišla zase obleva den předem... ale to už jsou bláboly. Takže letošní rok...
LEDEN...
V lednu jsme se přihlásili do soutěže s jedním portálem, která se ale už od začátku vymykala kontrole. Ve škole byla inspekce v čele s panem Igorem Masákem. A já byl u zubaře.
ÚNOR...
V únoru se Eliška D. a Eliška N. chtěly brát před naším domovníkem, Katka N. snědla žampiony. Byly jarní prázdniny, ale soutěž se Seznamem pokračovala, takže jsme vyplňovali otázky o půlnoci.
A takly jsme mohli koupit vysavač za patnáct tisíc.
BŘEZEN...
V březnu vyšlo video o Elišce N., měl jsem trochu problém se svými mimoškolními aktivitami (což se nakonec vyřešilo), trénink divadla také nebyl bez problémů, a na soutěži Komenský a my jsme přišli na to, že se klidně můžete zasunout a stejně vám to bude prd prtný.
DUBEN...
V dubnu jsme si ve třídě užili apríl, hráli jsme Palečka bez dvou hereček, předváděli jsme tibetskou mantru o oslovi, a šli na uklízecí exkurzi kolem školy.
KVĚTEN...
Květen jsme začali šlápotami, pak bylo další zvonění a natáčeli jsme taky šestou Sprudu.
ČERVEN...
V červnu mě a Jáchyma K. čekal při Palečkovi trapas. Celá třída jela na exkurzi na Kuks, zato Elena se proslavila výrokem "Nejsem!". A taky nám po celý výlet pršelo.
ZÁŘÍ...
Září začalo změnou všech a výrokem Lukáše J. "Slintnly". Zmínil jsem se, že nesnáším RRP a květen a k tomu všemu začala tzv. Bitva o scénář.
ŘÍJEN...
Říjen jsme začali svérázným anglickým divadlem. Divadlo se začalo nacvičovat, i když někteří herci nám dělali trochu problém, protože jsme potřebovali, aby byli vidět jenom někdy. Nicméně naše třída se potřebuje často hádat, tak jsme svedli válku o kostýmy. A na konci října se divadlo počalo silně vymykat z mých a Eleniných rukou.
LISTOPAD...
V listopadu jsem já, Elen a Katka N. nakupovali sádru. Přišla mánie s lístky, které byly o chvilku později neplatné. A pak už přišla premiéra divadla.
PROSINEC...
Na začátku prosince měl Lukáš referát, já všem popřál šťastné a... a taky jsem na poslední chvíli odjel nečekaně do Pardubic.
Do nového roku vám přeju to co chcete vy sami. Ať už je to co chce. A občas přijďte i v tom roce, kde bude zas po dlouhé době jednička.
Dr. Čoko

New Year is all around me

30. prosince 2009 v 22:22 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Dobry dééééén!
Zdravím všechny, kdož zavítali na můj pavučinami opředený blog. To je celkem dobré předsevzetí, psát sem trochu víc. Nevim jak vy, ale já pod stromkem našel všechno, co jsem hledal, a ještě něco navíc. Třeba opravdu speciální kalendáře. Dva.
Láďa ani Jáchym se nevloupali do našeho sklepa a nedodnesli mi křesílko. I přes to, že mi ho naši koupili, když jsem jim řekl, že se v něm bude dobře učit, ještě jsem tak neučinil. A to i přes to, že bych například měl dělat seminárku, sloh a takové ty věci. Jenomže já prostě musím vidět pohádky typu Byl jednou jeden král a samozřejmě Mrazík, i když jsem je viděl několikrát. To je prostě vánoční klišé klasika.
Ještě ani neodešly Vánoce a furt tady někdo cpe Silvestra a Nový rok. Přitom k nám ani nestihly zavítat všechny vánoční návštěvy. Letos se například poprvé nekonalo každoroční shormáždění celé rodiny z tátovy strany. To na dvě hodiny namačkáte skoro třicet lidí do místnosti deset krát dvacet metrů (přibližně :)) a říkáte tomu společné vánoce. Nehledě na vydýchaný vzduch (který samozřejmě můžete vyměnit tím, že za největších večerních mrazů otevřete dveře na balkón), křečovité úsměvy na všechny strany a přemáhání se k uctivému chování k ostatním to prostě už nefunguje. Z rodinného hnízda pomalu odlétají první vlaštovky, respektive spíš sokolové, a ta atmosféra už není jaká bývala, zvlášť, když je většině nad osmnáct let.
Na dnešek (středa třicátého) jsem si naplánoval jít do knihovny s taťkou, abych si vybral nějakou knížku od Shakespeara (kterou musíme povinně do konce ledna přečíst), dopsat seminárku a začít sloh. A k tomu si pustit nějaký dobrý seriál nebo film. A pak, po příchodu z knihovny my zavrčí telefon. Esemeska od Elišky N. Jestli bych nejel do Pardubic. První otázky: Co? Proč? Kdy?
I když na takovéhle akce nejsem, ve čtvrt na tři sedím v kupé a jedu. Přichází průvodčí.
"Dobry déééén, kontrola jidzenééék." "Ahááá, děkujůůů." A pak jsem já vyprsknul smíchy. Díkybohu už byla jinde. Přemýšleli jsme, jak by se zachovala Eliška D., kdyby ji viděla. Eliška, co jela se mnou se pochlubila novou mikinou se sovičkami, projeli jsme obcí... tedy vesnicí... tedy pár domky vedle sebe... ehhh prostě Sruby, a přišly Pardubice. K obřímu komplexu jsme dorazili chvilku poté. A pak už jenom dlouho koukali do různých obchodů. Když šla E. do obchodu, který měl v logu růžového králíka, čekal jsem venku. V patře pode mnou šla zrovna v tu chvíli nějaká nechutně pohatná ženská, tak 40 jí mohlo být. V každé ruce deset tašek z různých obchodů. Vlezla do dalšího, nic ji tam nezaujalo, tak šla ven. A samozřejmě, zabrkla o práh, a letmým pádem i s namalovaným obličejem skončila na zemi. Oprášila se, tašky, oblečení vypadané na zem a s pohledem "Vy špíno!" odkráčela směr Tesco.
Pak jsme šli na film (Mikulášovy patálie). I když jsem od toho nečekal kdo ví co, celkem mě to překvapilo, herci byli celkem skvělí a několik situací bylo opravdu povedených. Dokoupili jsme poslední oblečení (já mám triko, E. taky) a odešli jsme.
Teda, ještě bych zapomněl! Před filmem jsme se byli podívat do dvou hračkářství. V prvním byl stojan, který je normálně pokrytý plyšáky a věcmi ze seriálu Shaun the sheep (někdy mrkněte, v ČT pod názvem Ovečka Shaun - což je paskvil, protože Shaun je on, ne ona). Ale dneska tam byl jenom jakýsi pořadač na CD ve formě tlusté ovce Shirley. V druhém toho bylo o dost víc. Dokonce Shaun zpívající úvodní melodii, a Timmy. Malá ovečka, která má normálně furt dudlík. Tady měl zavírací oči a navíc, když mu zmáčknete packu, tak furt bečí. Tak jsem ji podle pokynů zmáčkl. Bečel. A furt. Obešli jsme hračkářství a furt bečel. A když už to vapadalo, že se vybila baterka, přiblížil jsem se a - bééé.
Eliška si nechala v kině rozrůst puchýř. Nemohla chodit, a že pojede na nádraží autobusem. Já jsem jí řekl, že se tam teda potkáme. Já šlápnul do kaluže, Eliška si koupila za patnáct korun jízdenku a jela. První zastávka - Autobusové nádraží. Eliška zazmatkuje a vystupuje. Slyší řev důchodkyně - "Patnáct koruna jedna zastávka - to bych se na to vykašlala." A zbytek cesty jde pěšky také.
Cesta zpátky. Zase jedeme vlakem, už je po sedmé hodině. Co čert nechtěl, zase přichází průvodčí.
"Dobry déééén, kontrola jizdenééék." "Jéé, vy už jste se mnou jeli i tam, co? Vás si pamatuju podle tý mikinýýýý a vy ste ten s pasééém. já tady mám hodně holééék, ale vás si pamatujůůů. tak děkujůůů, nashlééé!"
No to byl výbuch smíchu až do Chocně. Ani jsme se neodvážili pomyslet na to, co by v té situaci udělala Eliška D.
Zítra se snad ještě ozvu. Jinak - Happy new year!
Dr. Čoko

Šťastné a...

24. prosince 2009 v 13:17 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Tak jo. Žádný dlouhé článek. Jenom holá věta. Doplňte si co chcete. A k tomu nicneříkající PFka, bez jakéhokoliv smyslu. Prostě se mi líbila ta fotka. takže: Šťastné a (doplňte si co chcete) Vánoce!

Sláva už je sníh, nacpeme si břich

19. prosince 2009 v 21:17 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Dashing through the snow...
Dobrou chuť, pokud právě obědváte. Mě zase spadnul prohlížeč. Nicméně jsem měl dvě možnosti: buď naskenovat Lukášovi biologii, nebo napsat na blog. A teď, co je jednodušší.
Ve středu nám byl dramaťák přesunut na dvě. všichni jsme profesorce řekli, že se nám Šťastný princ nelíbí, a tak moc šťástná nebyla.
Ve čtvrtek jsem šel na poslední vánoční nákupy. Do Tesca. Docela vtipné je přijít do oddělení hraček, kde jsou obrovské krabice plné lega, aut a panenek, a všemu tomu vévodí nápis "Vánoce dělají maličkosti". Ale zase, smích prodlužuje život. Připadal jsem si docela divně, když jsem šel k pokladně a měl 7 kusů od toho a od toho. Ta prodavačka se na mě tak divně koukala, tak jsem jí řekl, že bude třídní vánoční besídka a společně jsme se zasmáli. Na kartičce měla jméno Alena a příště ji budu vyhledávat.
A teď už jenom odpočívám.Teda, dneska jsem zrovna balil dárky, vypaloval, zdobil stromeček, pracoval na cukroví a uklízel. A stihnul jsem si i zahrát The Sims.
My totiž museli nazdobit stromeček už dnes. Protože můj tatík přijede až ve středu pozdě večer a na Štědrý den bychom to nestihli, věšel jsem kolekci, ozdoby a řetězy dneska (sobota). Vztekal jsem se při zavěšování "Salonek", jakýchsi kokosových bonbonů v čokoládě (jejichž zbytky teď jím). Prostě tam vůbec nechtěl držet "Vánoční závěsný háček".
Taky jsem ještě upravil leták pro vznikající lékárnu (který, pokud bydlíte v Ústí n. O. dostanete o Vánocích do schránky), přičemž když jsem ho e-mailem odesílal, málem jsem k tomu napsal Dobrý den, posílám upravenou verzi letáku bez invalidů. Už mi to dneska nemyslí.
Pomáhal jsem u cukroví. Vyřezával jsem z piškotů kolečka pod "úlky". A zeptal jsem se, kam je mám dávat. Vtipný tatínek odpovědel, ať je třeba házím na podlahu. Tak jsem si vzal misku, snažil se roztrhnout pytlík s piškoty, což se mi sice povedlo, ale až moc, takže piškoty vyletěly na prohlídku podlahy. Takže jsem odkonce splnil všechny tatínkovy příkazy.
Je čas sekat dobrotu. Tak pořádně sekejte. Veselé Vánoce přeje
Dr. Čoko

Na dravých ptákách a na ptákách všeobecně

15. prosince 2009 v 20:29 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
And so the feeling grows.
Tak co Vánoce? Už máte dárky? Já mám pro rodinu všecko. Sice nic zabalenýho, ale všechno. Na vánoční besídku do školy, která zřejmě nebude tematická, už mám vybráno. Ale nějak se mi to nechce jít koupit těm sedmi lidičkám. Huh?
A jinak... dneska jsem si zase zahrál na kytaře. Prý že bude třídní besídka v lednu, což mi připomíná, že všichni povin(n)ě přijdete do ZUŠky jedenáctého ledna, protože jistá Zuzka Piškotková bude hrát skladbu, kterou z celého srdce nenávidí. Tak ji přijdem podpořit.
Mám pocit, že s chemií máme tak trochu zpoždění. Tak například, ta srážková reakce prý vůbec není v školním vzdělávací programu. To se člověk dozví, když má jeho milovaná matka chřipkové prázdniny.
Jo a pak jsem ještě způsobil biologickou katastrofu, když se na mě Verča D. rozzlobila, hodila starou flaškou, která byla naplněna vodou, starou vodou, přímo k Elenině lavici, kde se hrdlo jaksi rozhodlo nedržet dál pohromadě a prasklo. Plesnivá voda se rozlila po podlaze a my se tomu všichni smáli. Ani nás nenapadlo, jak to může proboha smrdět, natožpak když to vylejete do vcelku nového umyvadla.
Ale zase, když to tak vezmu, tak v chemii aspoň děláme ty prezentace na různý... jak se tomu nadává... ech nemáte někdo sešit? Prostě na takový divný látky, co některý smrděj a některý způsobují škody na dravých ptákách. Doteť.
Nějak na mě nedopadá vánoční nálada. Dřív každej rok jsem si zkoušel hrát koledy už od září a letos vůbec. Panebože, dyť já si budu muset za chvíli hledat brigádu, v době hospodářské krize!
...
Krize. Každý po mně něco chce. V jednom kuse. Tomáš, ať trochu propaguju jeho skupinu a slohy. Takže, tady je odkaz, všichni tam povin(n)ě půjdete, přidáte se, kliknete na "líbí se mi", pak si přečtete všechny Tomášovy slohy a běda jak něco vynecháte! A neděste se pravopisné chyby v názvu, psala to Elena. A pak furt někdo chce úkol, další leták, další PFku a pak někdo, abych jel oslavit jeho narozeniny.
Moje babička (ano, ta z Peru) každý týden přinese něco upečeného a k tomu dávku z Konzumu. Nakonec byla přesvědčena, že když její vnuk slaví patnáctiny, měla by tam dojet. Takže jsme si pěkně pokecali se všemi příbuznými, naprali se k prsknutí, naprali se dárky a hráli na bratrancově Wii. A babička dostala horu jídla. Takže se vzteká, protože tohle může dělat jedině ona.
Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí. Dejte si to do Googlu.
Třeba se do Vánoc ještě ozvu. Jianak se mějte jak chcete.
Dr. Čoko

Kde, jak, kdy a proč

8. prosince 2009 v 18:58 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
A kdo s kým.
Žiju. Podstatná informace. Vůbec celý tenhle týden, měsíc, či co to je je plný těhle informací. Tak například dneks jsem se nějak dozvděděl, že každá suprstár musí mít povin(n)ě blog na tomto servru. Taky, že snížené napětí je pro počítač horší, než úplný výpadek proudu. Taky, že se nakonec všichni s novým fejsbukem sžili a je jim to jedno. A taky, že nejsem sám. Dalších jedenáct tisíc lidí chce zpátky House místo (de)Mentalisty. Taky, že v mé klávesnici by se ještě nedávno daly najít zbytky od jogurtu. Taky, že Kup Mošt by se hodil do hororu Vlasy. Taky, že tím, jak jsem dlouho nepsal mi to teď vůbec nejde. A taky, že už jsem mockrát napsal taky.
Třídní schůzky jsem přežil v pohodě. Žádná chřipka mě neskolila. Dál chodím na kytaru.
Dál chodím na kytaru. Dneska jsem tam vešel znova. A musel jsem jít dřív, páč se hrála "komořinka". Teďka ze sídliště chodím kolem Kociánky. K tomu se váže historka, kdy jsme šli já a Pepa H. domů. Šli jsme klasicky kolem zdravky, kde byla páska. Chtěli jsme ji podlízt a nějaký dělník, kterej tam beztak seděl a hulil na nás zařval: "Kluci, nevidíte, že to je zapáskovaný?" "Vidíme." Panebože, ten by měl taky nosit triko "Měl jsem se líp učit."
Pepa. To mi připomíná, že se připojil na Facebook a v souvislosti s tím můžu zmínit dvě věci. Když jsme navrhovali Pepovi možné přátele, konverzace probíhala tímto stylem:
"Kočí. Toho znáš." "Ne." "Ále, každý ráno stojí na jedný straně chodby."--- "Petržílek, toho znáš." "Ne." "Ten stojí na druhý straně chodby." Tím jsem zmínil vztahy sousedek - Petrželovny a Kotchiovy. Vlastně ani nevim, jak se to píše.
Jo a pak se mi navíc rozbil počítač. Snížené napětí mi (přesně minulý týden, heh...) jaksi pošramotilo obvody a pevný disk, který musel na opravu. Ale zase jsem jako bonus dostal předvánoční dárek k Vánocům - další operační pamět.
A dneska jsme psali z biologie. A byl jsem zkoušen od Kaššeho. Což bylo zajímavé, protože jsem nevěděl o ničem nic a vytáh' jsem to na dva plus. A to je plus...
A zítra mě čeká dramaťák a dvanáct měsíčků. Máme si do zítra vymyslet ke každému měsíci slovo, zvuk a rekvizitu. A tu poslední jemnovanou si beru univerzální - kalendář.
Dobrou s kobrou. A Hitler na dobré spaní.
Dr. Čoko