Leden 2010

Rychlost v džungli

31. ledna 2010 v 15:00 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Dneska o tom, jak rozdělit druhy potlesků.
Pokračování z minula, předminula, předpředminula a předpředpředminula.
Tajenka je nicméně nedílnou součástí natahování vysílacího času, takže se luštilo. První nápověda - plus. Druhá nápověda - poštovní kočár. Ehm. To je to krásně poznat. Další nápovědy už byly více určité - například figurka ptáčka s křídly, nebo fotografie pana Marvana. A hádáte správně, pokud si myslíte, že je tajenkou anděl. Plus je jako že to je kladná bytost, poštovní kočár protože to byl takový "doručovatel" zpráv mezi nebem a zemí, ptáčka s křídly jste snad pochopili a fotka - film Anděl na horách.
Tajenku jsme uhodli taky, získali jsme dalších patnáct bodů, což dávalo dohromady úctyhodných 53 bodů - letošní rekord. Pokud jsme správně počítali. Nakonec se blížíme k naší oblíbené části - balancovníku. Podaří se nám umístit bílou kouli doprostřed, ke konci i červenou (myslím) do správného ďolíku, ale zbytek už jsme nestihli. Stačilo by možná dalších deset patnáct vteřin...
Je něco po dvanácté hodině, dávám si rychlý oběd. Ve tři čtvrtě na dvě musíme být připravení. V šatně se mezitím ujímá vedení trávení volného času hra Jungle speed, kterou přivezla náhradnice Zdíša. Pokládají se na stůl karty, a když máte stejný tvar s někým jiným, musíte chytnout totem, nebo co to je. A občas se i tohle pravidlo mění. Je to docela zápřah na mozek, sám jsem si jednou hru zkusil. Pak jsme ale museli jít zpět do studia. Dostáváme zprávy, že soupeř se úplně přesně hodí typově na nás. Jsou nám hodně podobní, akorát Jáchym se vymyká. Spatříme je ve studiu, prohodíme pár slov a jede se klasicky - Naďa vysvětlí, o co teď půjde, jsme zavedeni dozadu na startovní pozice. Čeho si všímáme je, že byl vystřídán střihač. Koukám, že jsem se o něm ještě nezmínil, takže...
... pan střihač byla osoba, která na začátku prvního dílu spala. Sedí vzadu a kontroluje a přepíná jednotlivé kamery. Před prvním dílem ho musel budit sám režisér. Pak, když se nás ptali při natáčení šotů o nás, co bychom chtěli v budoucnu dělat, odpověd byla jednoduchá: "My bychom chtěli dělat tu práci, kterou má ten pán vzadu co tam spí."
Trénuje se přibíhání ke stolkům, zvou se diváci, hodně se tleská za pomoci režisérových slov "velký potlesk", "velikánský potlesk" a "obrovský potlesk" a za chvíli už jdeme do prvního kola. Tentokrát ke zvonku vede cesta opět přes kůly, posíláme zkušeného Jáchyma, který opravdu rychle vyleze, napíná nás, když je vedle zvonku a pokračuje v lezení nahoru, ale nakonec přeci jen zazvoní. Jen první otázka byla trochu těžší: Jak se zpěvák, který používá umělecké jméno Sting jmenuje občanským jménem? Tak to jsme neuhodli. Máme mírnou ztrátu 6:3.
Pokračuje se natáčením divácké soutěže, kde se mohou konečně holky blýsknout, Bára D. dokonce může otázku přečíst, což mi připomíná, že...
... na začátku sháněli tři lidi z řad našich diváků, kteří se nebojí mluvit. Byl vybrán Adam, který si musel otočit tričko, aby nebyla vidět reklama a holka z kvinty, tuším Martina. Bláža, který byl třetí nakonec nebyl potřeba. Byli totiž naši "tiskoví mluvčí" a na začátku třetího dílu je uvidíte v krátké a vtipné scénce.
Po dotočení divácké otázky se chystáme na síť. Čeká nás opět jiná překážka, tentokrát kříž, který ovšem nikdo zřejmě nevyfotil. Jsou to dvě lana, která jsou tak ve dvou třetinách cesty překřížená. A vyvolený to musí přelézt. Opět vysíláme na boj ke zlatému bludišťákovi Terku, která ho opět získává. Já se mezitím rozhodnu, že Jáchyma pošlu až budeme mít více bludišťáků, protože je jasné, že druhou cestu nestihne. Má tedy 8 + zlatého a vystartovává na dráhu. Většinu z nich pak umístí do koše za jeden bod, do vzdálenějšího se mu nedaří trefit. Získáváme mírný náskok, za což jsme opravdu šťastní. Následují totiž vědomostní otázky a soupěři vypadají chytře...
Pokračování příště.
Fotka je od Valentíny Boňkové z alba na Facebooku.

Pro ně to bylo asi jednoduchý...

29. ledna 2010 v 15:31 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Rozhodně nejenom o mém přeřeku.
Pokračování z minula, předminula a předpředminula.
Vcházíme do studia a vidím naše soupeře. Jim nejdříve něco vysvětlují, my si urovnáváme souvislosti v hlavě. Kapitánem je kluk, řečený "Hagrid". Opět se zkouší příchody, tentokrát nemáváme při běhu, ale až po doběhu ke stolečku, což sice není tak trapné, ale než si na to zvyknete... Opět se pozve publikum, opět se to všechno točí několikrát, ze věty "Modří usmíváme se a máváme do kamery" mám husí kůži a Elena stále povzbuzuje tím, že ty prostě musíme porazit. Že je to celý "dream team".
První kolo, Jáchym se chystá na lezení. Co nevíme je, že se disciplína trochu změnila a Jáchym nyní poleze po kostkách, které si bude sám postupně na sebe skládat nahoru a tam zazvoní na zvonec. Musí na sebe postavit šest obrovských kostek. A to rozhodně nemůže přece zvládnout sám.
O několik okamžiků později stojím uprostřed studia i s Terkou, která bude kostky podávat. Já mám celou věž držet, aby s Jáchou nespadla. Říkám si panebože, zazní slovo START! a já podávám první kostku, načež běžím věž držet. Terka podává další, kolem páté se věž stává značně nestabilní. Tereza stojí opodál a čeká, já na ni řvu "Terezo pojď mi pomoct!" Věž se nebezpečně naklání a hrozí že spadne; v dramatickém finiši Jáchym vylézá na poslední kostku a o chvíli dříve než soupeřka zvoní na zvonec. A o chvíli později mi padá na hlavu. I s kostkami.
Můžeme si tedy opět vybírat téma na videoukázky, v této části získáme opět šest bodů. Zajímavostí je, že Terka S. by ráda do bramboráků - křapáčů dala kvasnice. Na výběr měla i okurky, cukr nebo rýži. A správně byla jenom sůl.
Dostali jsme se do vedení a po natočení rozhovoru s diváky o divácké otázke v tomto dílu následovala lanová dráha. Divácká soutěž, to bylo také zajímavé. Holky u nás si sesedly tak, aby byly dobře vidět na kameře a pak si Roman sednul k soupeřům.
Lanová dráha byla samozřejmě také jiná. Dvě lana nad sebou a mezi pevnou železnou konstrukcí byly ještě dva dřevěné sloupy. Uvidíte na obrázcích. Opět se startuje, Jáchym mi dává poslední instrukce, abych mu dnes bludišťáky věšel na druhou stranu (toho si můžete v televizi všimnout ;)) a Terka vystartovává vstříc zlatému bludišťákovi, kterého ukořistí. Věším Jáchymovi ještě další bludišťáky a nechávám ho jít na dráhu. Překvapivě rychle ji zdolává, do koše umístí zlatého bludišťáka a mnohokrát se strefí i do koše za dva bludišťáky. Nová asistentka Bára pak může říct do kamery, že "šikovní modří nasbírali čtrnáct bodů". A také, že teď vedou 20:5.
Pokračujeme přestávkou, během které se opět natáčejí rozovory, s námi na kožených sedčkách v chodbě. Tady máme problém, protože tyto spoty běží vlastně před začátkem celého programu. Takže když Terka řekne, že "včera se nám dařilo v těch vědomostních soutěžích, ale dneska se nám daří i ve sportu", režisér jí musí opravit. Včera bylo minulý týden a dneska ještě nebylo. Jak matoucí. A já už z toho pak taky zblbnu, když se mě moderátor ptá, jak mi jde lanová dráha a já mu jako podavač bludišťáků řeknu "No pro ně to je asi jednoduchý, ale já to mám těžký." A točí se to znova.
Vědomostní otázky nám jdou. Pokud správně počítám, měli jsme jich strefit osm z dvanácti. Následuje soutěž profesorů Ohledně ní to bylo také zajímavé, neboť původně měli házet šipky. Zkoušela to asistentka režie Naďa i mnoho jiných "televizáků", ale šipky se jaksi nezabodávaly do terče. Nakonec byly šipky odneseny a přišla disciplína házení kroužků. V šatně to šlo panu profesorovi Kaššemu velmi dobře, a jak jim to oběma půjde teď?
Začíná pan Falta. Hodí tři kroužky. Pokračuje blondýna - učitelka od soupěřů. Ani jeden. Dále pan Kašše, který podle svědků dá také tři kroužky. Vyhráli jsme. Navíc, učitel od soupeřů se též ani jednou netrefí. Je nám připsáno deset bodů (pět vsazených a pět za vítězství) a je jasné, že jsme opět vyhráli. Tajenka už bude takzvaně "jenom aby byla".
Pokračování příště.
Po kliknutí na "Celý článek" se zobrazí fotky.

Bezedný kelímek, co má dno

27. ledna 2010 v 15:00 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Povinný Avatar a co bylo dál.
Pokračování z minula a předminula.
Balancovník, to je taková hnusná věc tvaru kružnice, na níž je připevněna plastová obruč, a kolem prostředka jsou umístěny tři důlky. To všechno na čtyřech tyčích a zvednout. A dostat čtyři barevné koule, každou do správně barevné díry. Achich.
Jsitě, že se nám to nepovedlo. Ještě předtím jsem si zkoušel balancovník nadzdvihnout a v tuc hvíli mi zůstala koule, za kterou se ta věc drží v ruce. "To víš, musíte na to opatrně, už je to starší," upozorňuje mě hosteska. Já si všimnu ještě jedné maličkosti a odpovím jí: "No, já koukám, tady to slepujete žvejkačkou."
Nicméně jsme se radovali jako malé děti a šli jsme do ubytovny Pod Mostem. Která je opravdu pod mostem, avšak pokoje jsou nad mostem. Podařilo se mi záhadným způsobem získat pětilůžkový pokoj, tak jsem se já a další čtyři vyvolení nastěhovali. Hned o chvíli později byl sraz před ubytovnou a šlo se do nákupního centra Futurum. Chodníky jsou v ostravě extrémně neupravené, takže se nám všem šlo pěkně blbě.
Naštěstí to nebylo tak daleko, uvnitř bylo teplo a hned jsme zamířili k Cinestaru. Tam na mě čekala ženská příjemná jak osina v zadku. Už od pohledu. A zeptala se mě na jakési číslo registrace. Já, že nevím, že jsem registroval patnáct skupin a že jsem si nějaký čísla nezpaisoval. Co mohla dělat. Vydala mi ty blbý vstupenky a škrobeně popřála příjemný filmový zážitek.
Zašel jsem si do KFC na večeři. Připadal jsem si děsně blbě, protože jsem tam nikdy předtím nebyl a nevěděl jsem, co mám říct. Nakonec mi zkušené kvintánky poradily, takže jsem se dobře a levně navečeřel, s Elenou u stolu probral všechno důležité a vydal se do kina. Tam zase ženská, že mě nemůže s cizím nápojem do kina pustit. Ach, nesnáším ostravský Cinestar.
Nicméně Avatar byl úžasný, skvělý film, krásně fantazijní a ve 3D. Což je takové zvláštní; letí na vás lístek ze stromu a najednbou zmizí, protože zmizel z plátna. Velmi zajímavé. Také jsme měli přihodu s 3D brýlemi: před představením jsme si všichni čistili sklíčka, aby nebyly zapatlané; a pak před filmem běžel poutač, kde nás důrazně vyzývali, abychom si brýle nečistili sami. Sakra.
Když jsme se konečně všichni sešli, jak Avataři, tak Sherlockové, opět jsme skončili na ubytovně a já osobně usínal kolem jedné hodiny ráno.
, bé, bé bé bé bé b - klik klik. Můj budík. Klik klik byl můj prst, co ho vypínal. Je sedm ráno, jsem krásně vyspalý, nasazuju si čočky, snídám a tak dál. Nestíhám, málem mi ujede autobus, ale všechno je nakonec v pořádku a nic si v pokoji nenechávám. Ráno opět klasika - kostymérna, maskérna. A tentokrát mi Eliška N. vyžehlí vlasy, což v druhém díle bude vidět ;) Původně nám všichni říkají, ať už radši prohrajem, ať jsme dřív doma. Pak však třída vidí naše soupeře. Před vstupem do studia potkávám Elen, která mi říká: "Nad nima musíte vyhrát..."
Pokračování příště.

Modří a usmíváme se a máváme!

25. ledna 2010 v 15:00 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
A jdeme do prvního kola!
Pokračování z minula.
Soupeři vypadají tak... průměrně. Každý z týmů si vyzkouší přiběhnout ke stolkům, každý tým to několikrát opakuje, protože se nedostatečně smějeme, nedostatečně máváme a tak dál. Blbě se usmívá, když na vás všichni čumí a blbě se mává, když nevíte kam. Ale co, o chvíli později přizvali diváky a jedeme naostro!
Tato první scéna se točila desetkrát. A to kvůli Romanovi. Získali jsme trochu zpoždění vůči plánu, ale nikomu to zřejmě nevadilo. Tak maximálně divákům, kteří už skoro nebyli s to tleskat. Nakonec když jsme doběhli, domávali a tak dál, stopnul se záznam a my byli dále instruováni. V prvním kole je takzvaný "závod o to, kdo si vybere témata pro videoukázky". Zkráceně se musí ten vyvolený dotsat nějak ke zvonu, zatahat za šňůru a je to vaše. Napoprvé jsme chytli totemy; Do dvou obřích kůlů zabodával Jáchym zkušeně dva kolíky. Naše štěstí bylo, že soupeř jaksi zapomněl, že má kolíky celkem jenom tři a že když si dá jeden moc vysoko, už se nebude moci pro ten původní vrátit. Zbytek osazenstva u stolku byl předem instruován.
"Heleďte, hlavně nebouchejte do mikrofonu a netřískejte rukama do stolu." Jáchym zvoní na zvonec, já dvakrát rachotivě bouchnu do stolu a Terka mě krotí. Euforie z vítězství.
Po prvním napínavém kole získáváme vedení 6:3. Dále následuje nátáčení divácké soutěže (u níž se blýskne nejeden člověk z našeho publika - bohužel, nikdo moc nevěděl, kdo bude mít privilegium držet ty bichle encyklopedie, takže si nemohli správně posedat), a přitom se další dva účastníci (Terka a Bára) oblékají do postrojů pro lezení na síti. Opět jsou všichni instruováni, že musí slézt až na třetí příčku (což nakonec skoro nikdo nedodržuje), že bludišťáci tam drží jenom na suchých zipech a že jdou jednoduše dolů a mnoho dalších věcí. Pak Naďa odchází a jdeme točit.
Já jsem nervózní jako sáňky v létě. O chvíli později se vše odstartuje a já jako ve zpomaleném záběru sleduji, jak Terka šplhá nahoru a před nosem trhá soupeřce zlatého bludišťáka. Jakmile jich máme šest modrých a zlatého, všechno pečlivě mnou zavěšené na Jáchymovu karabinu, dávám mu povel ať leze. Dole pod článkem bude možná fotka překážky, jestli ji najdu. Jednoduché to nebylo, avšak alespoň se dostal na druhou stranu, narozdíl od červeného soupeře.
Sundávají se postroje a přichází naše (moc hezká ;)) asistentka Bára a říká do mikrofonu: "No modří byli velice šikovní a nasbírali tři body." Z režie se ozve: "Tři body? No to je strašný. Normálně se sbírá dvacet. To nemůžeš říct, že byli šikovní, když maj cenu útěchy, ty tři body." Tady má někdo rád oušťáky.
Á, náš slavný název, o němž bych se zapomněl zmínit. Pan moderátor Roman totiž vůbec nemohl pochopit náš název.
"Jakže se jmenujete? " "Oušťáci." "Jak? Já Vás neslyšim." "Oušťáci!" "Jakže? Houšťáci?" "Ne, bez H, jenom Oušťáci". "A proč?" "No podle města, odkud jsme!" "Vy jste z Ouští? "Ne, my jsme z Ústí nad Orlicí." "Aha, chápu, Oušťáci podle města Ústí nad Orlicí, je mi to naprosto jasný." *ironie*
Ale zase otázky, to byla naše silná část. Například Španělské přístavní město na čtyři políčka, které se jmenuje stejně jako čaroděj ze seriálu Arabela. Terka: "Rumburak." Roman: "No, ten by se nám do čtyř polí nevešel." Já: "Vigo." "Ano, to je správná odpověď."
Následuje soutěž profesorů, ve které vsázíme dostatečný počet bodů, abychom v případě jejcih výhry všechno vyhráli. V opačném případě víme, že bude rozhodovat tajenka. Naštěstí, přespávání rýže se nakonec povedlo (podle všeho je celý trik ve správném odstranění rukou z hrdla láhve; kdo toto udělá dříve, vyhrál) a my jsme si nakonec vyhutnali pocit vítězství, ikdyž ještě ne naplno, něco si musíme nechat až na konečné vyhlášení.
Přichází tajenka - uhodněte umělecké dílo. Rozbalujeme nápovědy - letopočet, filmová páska, žákovská kniha, pero, fotky Svěráka a Smoljaka - a vše je jasné. "Marečku podejte mi pero?" "A to se ptáš, nebo odpovídáš?" "Odpovídám." "No jasně, je to tak." Euforie. Ještě spolu probereme pro diváky význam nápověd a pak už...
Víte, co je úplně nejhorší? Radovat se na povel. To je prostě hrůza. Pocity štěstí a radosti se točí několikrát, než se všechno povede. Dále nás čeká poslední věc, nepovinná - Balancovník.
Pokračování příště.
Po kliknutí na "Celý článek" se zobrazí i několik doplňujících fotek.

Karle, není to kopnutý?

23. ledna 2010 v 15:26 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Já myslím, že ne!
Takže. Předpokládám, že se ode mne ani nečeká, že bych napsal o něčem jiném. Navíc, můj pohled na celý tenhle výlet je pohled z oka organizátora i člena družstva. Takže... dvakrát tak složitý.
Je pondělní ráno. Probudím se, nasadím si čočky, obleču se a tak dál. A přeskočíme na půl devátou, kdy odcházím já, Vája a Pepa od sídliště. Ti dva vesele, já trošku nervózně. Když jdeme kolem jídleny, potkáváme Báru D.
"Kde máte Elišku?"
"Nevíme, nešla, tak jsme odešli, abychom to stihli."
"No, my tady máme ve tři čtvrtě sraz... tak já jí zavolám."
O doběhnutí si pro boty do školy a jeden telefon později.
"Vona je doma. Jí volám, a proč ji budím. Eliško, vždyť je tři čtvrtě, máme tady sraz! - A sakra, já nemám nic sbalenýho, tak čau, já jdu balit."
"Celá Eliška." Tak, posíleni o jednoho člena jdeme na nádraží, kde mě ještě chce další část třídy zabít. A proč?
Protože jsem dostal od Eleny zprávu, že bychom se mohli jmenovat masařky. Tak jsem to zveřejnil do statusu. Mnoho lidí to vzalo jako hotovou věc, přepsalo to do svých statusů s poselstvím, že až mě ráno uvidí, tak že mě zabijí a s mnoha komentáři. Jako například ten od Ládi K. "To zařvem a soupeři zareagují: Vezmeme si plácačky a Masařky budou na sra*ky." Nicméně, pokračujme dál.
Všechny vlaky mají zpoždění. Rozhodneme se jet do ČT, že počkáme tam, neboť v naší zchátralé budově, kde musí každý vlak projíždět jako šnek, je tam zima a restaurace - mno o té se snad ani radši nezmiňovat, se nám rozhodně čekat nechtělo. Nechápu, jak několik poblouznilců může chtít tuhletu šváby prolezlou budovu prohlásit za kulturní památku. To už je lepší za ni prohlásit náš panelák, protže u něj aspoň nehrozí, že každou chvíli spadne.
Ve vlaku z České Třebové, který má opravdu nemístné zpoždění jdeme já a Elena počítat, jestli jsme všichni. To znamená 34. Při prvním počítání napočítáme 33, při druhém 32. "To je v pohodě...", říkáme si. Doufáme, že je někdo na záchodě.
V Ostravě jsme díkybohu na nádraží všichni. Přímou cestou jdeme a nasedáme do autobusu, který nás odváží do jakéhosi komplexu budov. Na to, že tam sídlí nějaká Česká Televize poukazují jenom dvě malé cedule. Vcházíme do budovy, kde se nakonec dozvíme, že budou nastupovat dvě úplně nová družstva a můžeme si navíc vybrat barvu dresů. Jednohlasně nakonec zvítězí modrá. Zajímavostí je, že "sportovní kostýmy" opravdu dokonale dřou na místech švů. Paní v kostymérně nám ještě popřála hodně štěstí a my se vrátili do šatny. Pak jsme ještě zašli na rychlý výlet do maskérny, kde nás jenom potřela pudrem, poprvé jsme poznali Romana, o němž jsme se dozvěděli, že má rád kočky, opět nám bylo popřáno hodně štěstí a hurá do studia. Tam si nás opět přebírá asistentka režie Naďa a vidíme své soupeře...
Pokračování příště.
Fotka je od Valentíny Boňkové a to z alba na Facebooku.

DVD pro Ostravu

11. ledna 2010 v 18:10 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
A Lukáš se vdává.
Konečně se můžu začít radovat ze sněhu. Skončila nám týdenní služba, zahrnující odklízení sněhu před vchodem. A teď přišel čas našeho souseda, se kterým neudržujeme moc dobré vztahy. Jeho manželka si myslí, že setřít chodbu jednou ročně stačí. A on si myslí, že když přijde v pět ráno domů a řve na chodbě, že ostatní obyvatelé domu zůstanou spát. Když jsem jednou odklízel sníh, přišel k vchodovým dveřím, po cestě mi zadupal co nejvíc sněhu, co jenom šlo, očistil si boty o schody, které jsem už sněhu zbavil a pak triumfálně vlezl dovnitř. Takže tenhle týden bude mít třicetiletý hošánek peklo. :)
Takže si užívám sněhu. Dneska, když jsme šli domů, jsme se každou chvíli pokoušeli shodit sníh ze stromu a zasypali jsme tím velkou část chodníků na naší cestě. A jako bonus jsem domů přišel jako sněhulák.
V České televizi je bordel. Vlastně vůbec nevím, kterými podmínkami se mám řídit. V prvních mi k videu napsali, že to na DVD nesmí být, v duhých zase že může. Navíc si musí vzít každý přezůvky a spát se bude v ubytovně s příznačným názvem - Pod Mostem. Co víc si můžete přát. Navíc, většina lidí z naší třídy vůbec, ale vůbec neví nic o tom, že vlastně za týden jedeme. Panika. Všechno zajišťujeme pár dnů předem. Nemáme název, slogan, video, souhlasy rodičů a ani maskota. Jsme na tom prostě bídně. Jediným adoptem na maskota je Lukáš, který neví, jestli se muž žení, nebo vdává. Naše vyhlídky jsou veliké.
A pak... v multikině Cinestar dávají v den, kdy jsme v Ostravě pět filmů. Z toho tři s titulkami. A mimo to jsem se také dostal do "širšího výběru paní Doležalové" na zasílané slohové práce do soutěže Komenský a my. Když postoupím do užšího výběru, dá mi vědět. Ze samotného slohu mám známku jejímu slovnímu hodnocení neodpovídající.
Ale alespoň jsem dočetl Shakespeara. Mám pocit, že ve hře Zkrocení zlé ženy se na to, že tam je tolik postav, nic nestalo. Vlastně tři svatby, které ale byly zmíněny jako "jen tak mimochodem, oni se taky vzali". A poslední scéna posledního jednání byla, jakby z jiného díla. Mám v tom trochu zmatek.
Užívejte si sněhu. Máte to povoleno.
Dr. Čoko
P.S.: Ještě jedno video. Zásady bezpečného... ale co, to poznáte. Jinak, Mr. "R" je Rowan Atkinson. Video je z charitativní akce proti AIDS z roku 1988.

Pavouk do všech koutů volá v síti ou tů

8. ledna 2010 v 18:27 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
A to i přesto, že nechce.
Vítejte v novém roce. Sněží. V jednom kuse to padá. A to se mi nelíbí. Sice je všechno pěkně bílé a příjemné na pohled, ale my máme tenhle týden službu. Takže sníh odhrnuje... .
Na Nový rok jsem, jako každý rok, musel vylézt na nejvyšší horu ústeckoorlicka (nebo orlickoústecka) - na Andrlák. Nahoře jsem potkal několik známých (například pana Novotného a paní Novotnou, kteří nemají nic co dočinění s naší Káčou, pana Sotonu a paní Sotonovou, které asi neznáte a pak Honzu M. z naší třídy), dal si kofolu a šli jsme zase zpátky dolů. Tři a půl hodiny v tahu a ještě jsem si nesrovnal záda.
Hrozně se na mě... dejme tomu valí povinnosti. Tak třeba jsem chtěl napsat scénář pro dramaťák. Pak je tu jedno tajemství, o kterém ví jenom Elena, já, Katka K. a Pavla. Huh, to mi taky dělá vrásky. A pak je tady Bludiště.
Elča přes Vánoce pro Bludiště... neudělala nic. Takže nám zbyly dva týdny, respektive teď už jen týden na přípravy. Třeba musíme rodiče těch, co pojedou požádat, jestli nám vůbec povolí vzít jejich děti do Ostravy bez toho, aniž bychom věděli, kdy se vrátíme. Přesné složení družstva budeme vědet den předem v šest večer. Nemáme video. O to se mám starat já, ale mám trochu problém, protože jsem se do toho až moc zamotal. Takže, když jsem se trochu zorientoval: KDO MÁ DIGITÁLNÍ KAMERU NA KAZETKY? Ať se přihlásí...
A pak je tady ještě jeden problém a to, že včera k mé babičce dorazili jistí muži a žena ze společnsoti JOBING s.r.o. Jakmile ji zadáte do Googlu, vyjedou hesla podvodníci a sekta. Ostatně o metodách brainwashingu (což je opravdu zajímavé téma) v této firmě si můžete přečíst třeba tady. Prakticky jí do ruky vnutili smlouvu od společnosti O2, takže jim ji babička podepsala. pak se stavila u nás a jakoby mimochodem se mě zeptala, co to podepsala. Podepsala převedení čísla od Vodafonu k O2, smlouvu na 24 měsíců na využívání jakéhosi tarifu (pro ni absolutně nevýhodného), ale díkybohu aspoň jenom na chodbě. Takže podle zákona běží čtrnáctidenní lhůta k odstoupení.
Kontaktoval jsem bratra - právníka a strýce. Matka vybuchla vzteky. Babičce je z toho špatně. naštěstí se ještě ten den usmíří. Od bráchy dostanu nějaké rady a zítra, tey dnes jsme domluveni jít na pobočku O2.
Mám s sebou mnoho papírů, potkávám Jáchyma a jeho ségru, vcházím do dveří O2. Přijme mě paní, pravděpodobně nepocházející z Česka. Paní už automaticky ví o co jde, když jí řeknu, že u babičky byla společnost Jobing a přinese si papíry na zrušení smlouvy. Všechno vyplní, babička podepíše a odfaxováváme vše do Prahy. A je to. Už jenom stačí za týden pro jistotu zavolat do O2, jestli je vše v pořádku a hotovo.
Dávejte si bacha, kdo u vás zvoní. A když se vám představí jako obchodní zástupce firmy Jobing, řekněte, že právě máte návštěvu, luxujete, nebo dáváte nažrat psovi. A ať Vás neotravuje.
Pěkný víkend a rok 2010 přeje
Dr. Čoko
P.S.: Jak se Vám líbí nové židle ve školní jídleně?
P.S.S.: Pro rozveselení přidám video z pořadu "A Bit of Fry and Laurie", kde Hugh zpívá píseň Hey Jude. Poslechněte si :) Jestli chcete zpívat taky, asi to bude chtít o pár tónů níž.