Březen 2010

Komenský, ale hlavně my

28. března 2010 v 15:34 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Taška z pérovny (drcoko.blog.cz)
Do třetice všeho dobrého. I zlého.
Čtvrtek, šest hodin, deset minut středoevropského zimního času. Kdesi uprostřed sídliště okresního města zvoní budík. Probouzí se osoba. Nasadí si čočky. Nasnídá se. Zajde do koupelny - dožehlí vlasy, vyčistí si zuby a umyje se. vezme mobil, sluchátka, peněženku, sbalí si batoh. Otevře dveře...
Čtvrtek, sedm hodin, jedenáct minut. Tatáž osoba stojí před nádražím a povídá si s osobou E. a osobou H.
Neděle, panáct hodin a patnáct minut. Tutéž osobu přestává bavit psát takhle divně.
Nuže, skončili jsme tím, že jsme se za zvuků hudby dostali až k nádraží. Cestou míjím nábytek s nabídkou "Dvojlůžko Elena. Na výstavní kus sleva 2000 Kč. Odběr možný ihned.". Taky míjím u trafiky stojan hrdě hlásající: Ke kartonu cigaret bonbony Mentos zdarma. Pak mě míjí Pendolino, ve velké rychlosti projede kolem mne a já vidím rozmazaný žlutý obrázek. Á, říkám si, na Pendolinu mají reklamu Simpsonovi.
Na nádraží již čeká spolužačka E. a spolužák H. Spolužačka mě vítá, dále je tu i paní V. O chvíli později přijde i spolužačka Z. Ptáme se jí, jestli jde celou cestu až z obce Ř. Říká, že ne, že jí tatínek dovezl až k zatáčce, kde ji vyhodil. A pak už přijede náš vlak, směřující do Brandýsa. Po patnácti minutách cesty dojedeme až na místní nádraží a hned míříme ke škole, kde se musíme jít zapsat. Přijile jsme totiž na ústřední kolo celostátní soutěže "Komenský a my".
Už ve škole na nás čeká překvapení. Nejsou trička! Asi přišla krize, takže dostáváme jenom balónky. Tři z nás ho vyfoukneme, E. je však svá a s balónkem v klidu vyjde před školu. Tam si s ním chvilku hraje vítr, pak ale zapůsobí vnější tlak a balónek praskne. Tu du du dum.
Po osmé vyrážímě k panu starostovi. K našemu překvapení nemluví o cyklostezkách, ale spíše o historii Brandýsa. Ani si nevyslechne závěrečný potlesk a zavře se do kanceláře. My si tedy jdeme poslechnout do pamětní síně malou přednášku o Komenském. Pán je trochu nesympatický, ale nakonec prohlídku zdárně dokončíme a přesouváme se k další části programu. Jdeme opět pod pomník J. A. Komenského, kde se párkrát vyfotíme a tak, ale hlavně nás zaujme Labyrint. Ten je vysázen z 2003 habrů, které jsou sice teď téměř bez listů, ale protože je pěkné počasí, dovnitř nás pustí. Uprostřed labyrintu prý bude nějaké srdce. To tam ale zatím není. Dříve tam prý byly aspoň schůdky, abyste se mohli rozhlédnout po okolí. Ale ani ty tam nejsou. Ale zato tam je kámen.
A tak vcházíme železnou branou do labyrintu hledat. A o tom, jak jsme se tam ztráceli, jak jsme jeli do Kunvaldu, o řidiči autobusu, co se bez lidí neumí otočit, a co se dělo dál si povíme zase někdy příště.
Dr. Čoko

Táta bum

21. března 2010 v 21:02 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Víte, co nechápu? Proč jsem sem dal tu broskev.
Tak jo. Moh' bych se učit třeba biologii, dějepis nebo vlastně cokoliv, protože momentálně nevím o ničem nic. Ale nějak se mi nechce. Nechce se mi být na facebooku, vlastně nechci být ani na počítači. Nechce se mi číst a nechce se mi do večera jen tak nic nedělat. Tak napíšu sem.
Na kytaře mi pan učitel řekl, že to sice umím krásně zahrát, ale s rytmem jsem kdesi jinde. Takže se budu muset celou skladbu přeučit a furt dokola si k tomu říkat táta bum bum bum bum tá-á ta bum bum bum bum táta bum táta bum. Jak by řekla spoluzájezdnice - O la la.
Ohledně zájezdu. Tentokrát to bylo opravdu, opravdu těžké, ale nakonec do soutěže Komenský a my vybrali z 96 příchozích prací 3 (oprava: 4) z našeho gymnázia. Moji, pak také spolužačky Z., spolužačky E. a spolužáka H. Je čas dokončit kruh... Na to bych zapomněl, ještě bych se teoreticky mohl učit na tohle. A to bych měl, protože v pondělí máme schůzku, kde si bude paní D. prověřovat naše znalosti o panu K. To by k tomuhle bylo tak všechno V.
Blik blik. Nahoře svítí banner "Téma týdne jsou peníze." O pěnezích by se dalo napsat spousta slov, já o nich ale psát nebudu. Klišé článek na téma "Peníze nejsou v životě to nejdůležitější" si najděte kdekoliv."
No a proto, že tohle dopisuju tak po čtrnácti dnech, výše uvedené informace již téměř nejsou aktuální, přihodím ještě jednu historku. Byl jsem učit jednu starší maminčinu kamarádku s notebookem. Docela jí to šlo, akorát říkala, že myš ji stále neposlouchá, že jí podložka jezdí po škole a myš poskakuje a tak. Tak jsem na stůl chvíli koukal, pak vzal podložku do ruky, vešel do pokeje k mamce a říkám jí: "Víš proč tetě nefunguje ta myš? Protože si dala tu podložku na stůl obráceně!".
Mimo to jsem byl o víkendu vybourávat rouru od komína, který se již nebude používat, neboť se bude topit ústředním topením. A spoložačka E. (jiná) si mezitím hověla v Praze a dneska se mi celé odpoledne vysmívala. Ale mě to celkem na té chalupě bavilo...
... všichni lžou.
Příjemný týden (aspoň pro vás, já jedu ve čtvrtek na Komenského) přeje Dr. Čoko.
Video je z TV show "A bit of Fry and Laurie". Song se jmenuje "America".