Květen 2010

Je to parádní, nemám tam glutamát...

4. května 2010 v 19:03 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Soup (freedigitalphotos.net)
Jádydádydá.
Tož, zmáhá mě to. Už by to chtělo prázdniny. Ale ty dva jediný květnový svátky, co vždycky člověka držej nad vodou připadly na sobotu. Bože! Ještě ke všemu se blíží "Závěrečné testy". Začal jsem si číst zemák. To je vám taková nuda... Vůbec nevím, jak jsme to mohli v primě vydržet. Docela trefná mi tak přišla poznámka p. prof. F., když říkal: "Až budete maturovat ze zem- Teda, kdybyste náhodou někdo maturoval ze zeměpisu, ..."
Nicméně, tenhle týden je perfektní. Dvakrát nám odpadne francouzština, nemám kytaru, dramaťák, v pátek poslední zvonění a pak... chalupa. Sakra. Chalupa. Jediné, na co jsem zvědavý je to, jak babka pokročila s plotem. A dál už mě čeká jenom samé stěhování...
Jo, pak byly/měly být v sobotu Brontosauří šlápoty. Konečně jsme se nějak dostali přes celé město až k hospodě U Malinů, kde nám řekli, že živočichy, tj. stanoviště kde jsme měli být ani nebudou vytahovat, neboť pršelo a organizátoři se báli, aby zvířata nenavlhla. Tak jsme se sebrali a šli domů. I tak tam ale jedna část naší výpravy zůstala, od nichž jsem zjistil pouze to, že účast byla nižší, než obvykle a že odpady nebyly odpady, ale rozklady.
Další, co se rozkládá je naše třída před kompozicí. Jeden se nechá strefit golfovou holí, další si jde lehnout do nemocnice ke kapačkám. Kam ten svět spěje?
Dneska na výtvarce jsme dělali "bodyárt". Čili, pomalujte si kůži nekvalitní tužkou na oči. Část své ruky jsem svěřil jedině spolužačce L., která nakreslila krásnou rybku se zubama. ty se ale ukážou jenom když oddálím dva prsty od sebe. A protože ji měla ještě spolužačka K., dělali jsme, jakože chce jedna ryba druhou sežrat. Jaksi jsme zapomněli, že se tím obě rozmažou...
A tenhle týden je v našem městě Kociánka. Jeden týden bez kytary a mnoho cizích lidí ve městě. Což se hodí, protože aspoň můžou obdivovat vznikající žulové plíce města - aneb park Kociánku. Na tu nemám vyhraněný názor. Je pravda, že těch kruhů je tam trochu moc. A taky někdo říká, že si ten architekt navymýšlí všechno možné, co někdy ani nejde postavit. Jenže to Kaplický taky - a jeho budovy vznikají jak na běžícím páse.
Jediné co chci, je zbourat tu barabiznu dole, co se jí říká nové nádraží. Pak bych ještě chtěl houpací křeslo na kolečkách, stativ a zrovna teď kapesník.
Takže vás opouštím a jdu si pro něj.
Pro ten kapesník, ne pro ten stativ.
Dr. Čoko