Červenec 2010

Sebrané výpisky, část druhá

15. července 2010 v 8:00 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Notes (freedigitalphotos.net)
Sekunda. Hodně se změnilo.
Tak prvním překvapením po vstupu do školy byla výměna některých našich učitelů. Jmenovitě u hudebky, výtvarky, matematiky samozřejmě a občanky. Zavedli jsme chemii a informatiku. A tématem pro divadlo na sedmnáctý listopad byla Šípková růženka.
Získal jsem (nevděčnou) roli vypravěče. Ale, co se zatím hodnotí, tak to bylo prý nejpovedenější představení v naší historii. Já mám na to trochu jiný názor, který může být ovlivněn tím, že jsem hodně spolupracoval při režírování divadla v kvartě.
V matematice jsme pěkně sbírali kladné bodíky a záporné bodíky, nosili si do školy všechno možné od klouboukové nitě až po knoflíky. A na vánoční besídce začínala nálada skomírat.
To mi připomíná, že o prázdninách před sekundou jsem si rozmlátil koleno a nemohl jsem cvičit. Ještě na besídce jsem musel mít nohu nataženou. No a pokud se dobře pamatuju, někdy kolem března - dubna jsem si taky "poškodil růstovou chrupavku" v noze díky "špatně postavené noze během hraní fotbalu" a hodilo mi to "těžký prachy". Zjistil jsem, že naše školní pojistka je opravdu velmi velmi dobrá a velmi velmi výdělečná.
Abych jenom nežvástal - v březnu se udála věc, která změnila můj život. Jel jsem poprvé na celostátní soutěž Komenský a my. A to s E. S. Ta se později stala mou, dovolím si říci, velice dobrou kamarádkou. Jestli nesouhlasí, ať mě opraví. No, užili jsme si hodně zábavy i s paní Vosykovou a překvapením pro mě bylo, že jsem dostal zvláštní uznání. A jak to změnilo můj život? No, po rozdání diplomů jsme měli čas, než nám měl jet vlak, takže jsme zalezli do brandýské cukrárny. Tam se zrodila moje přezdívka a o pár dní později jsem si zaregistroval tuhle adresu na blog.cz.
Taky jsme hráli divadla v českém jazyce. Ještě na volné téma. Mimo pokračování Tří prasátek, které prý sponzorovala TV Spruda a také penzion Jitřenka - ubytování v soukromí, jež vlastní jistý profesor fyziky, jsme se dočkali též Romea a Julie, jinak formálně přezdívaného Romeo a Furie. A že se nám to povedlo svědčí i má poslední slova při hraní této hry, která jsem směřoval k L. J.: Tys nás polil, debile!
Do školy jsme dostali interaktivní tabuli. A kdo se do třídy nastěhoval - My. tabuli si oblíbil zejména náš profesor na biologii a pak také náš třídní - zeměpisář. A tohleto jsem k interaktivce našel v archívu obrázků:
Stop Adam
Zřejmě měl někdo na ovládání tabule přednostní právo.
V prosinci si také odbyla premiéru naše hra z dramaťáku - Brémští muzikanti. Tam jsem také získal jednu přezdívku, kterou nebudu zmiňovat :) A úspěch byl veliký, takže jsme se vydali na krajské kolo přehlídky dětských divadelních souborů - Dětská scéna. No a voilá! Zvítězili jsme. Byly nějaké drobné nedostatky, jako například oblečení, ale všechno se překonalo a zdárně jsme se chystali na celostátní kolo.
Tam jsme podle místního deníku šli až do Barmy, takže jsme se asi dost prošli. No, zahráli jsme to skvěle, pokud vím, tak se tam na umístění nehrálo, ale byli jsme na týden pryč ze školy, chodili jsme do kafírny na čokoládu ve které stála lžička a tak...
Jo a taky se někdy ke konci roku vydalo první číslo nového časopisu Bastich!, který už ale nebyl o třídě. Poslední Sprudou před prázdninami byla ta čtvrtá. A ta byla taky poslední natočená pomocí staré kamery na kazetky. Zbytek je už jenom digitálně.
A to bude asi všechno. Sekunda byla dlouhá. Ale na mně čeká vedle klávesnice 216 kuliček ze směsi neodymu, železa a boru.
Pokračování 1. srpna.
Děkuji za pozornost a přeji příjemný let...
Dr. Čoko

Sebrané výpisky

1. července 2010 v 8:00 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Pencil (freedigitalphotos.net)
Čtyři roky jsou čtyři roky. Je čas to trochu sesumírovat.
Napřed je dobré povědět si pár faktů do začátku. Ještě před příchodem na gympl jsem dobře znal další čtyři lidi: E. N., P. H., D. P. a V. B. Trochu méně, protože byli ze stejné školy, ale z jiné třídy jsem znal dalších pět: A. N., T. S., J. P., R. J. a K. K. Všichni jsme byli z čapkárny. Na gymplu se nás sešlo třicet a naším třídním se stal p. prof. Fa. 4. září 2006 pak všechno začalo.
Poprvé jsme se viděli. Pro mě dvacet nových tváří. Věci jako adaptační kurz byly hudbou příštího roku, takže jsme se museli navzájem oťuknout sami. Abych řekl pravdu, pár lidí si z primy vůbec nepamatuju - pro příklad E. S. A pár naopak výrazně.
Skříňku a lavici jsem zezačátku sdílel s J. P. Asi třetí den pak vtrhla do třídy naše budoucí učitelka chemie - Ja a řekla nám o tradici 17. listopadu na naší škole. A že každá třída hraje divadlo a že my si musíme vylosovat téma a nakonec se jím stal Školní výlet. Takže 30 lidí, co se navzájem skoro vůbec neznají mají za dva měsíce spolu nacvičit divadlo ve svém volném čase? Huh?
Scénář je hotov celkem rychle, dokonce už jsem obsazen do jedné role - zachránce učitelky před Yettim. Na konci října však chytnu zápal plic, se kterým jsem doma přes měsíc. Nedočkal jsem se ani jedné zkoušky. Podle reakcí a ohlasů mělo však divadlo celkem úspěch.
Přicházíme postupně na charakteristiky jednotlivých učitelů. Třeba já měl po příchodu po nemoci pocit, že jsou všichni kamarádi s Do, a já k ní nějak nemůžu najít cestu. A taky jsme si zvykli, že kdo chce zlepšit známku z fyziky, musí si zkopírovat text nějakého fyzikálního blábolu z wikipedie a i koktavě ho přednést. Jednička dotyčného nemine.
Pravděpodobně někdy na začátku ledna přichází třídní časopis - Kecálek. V prvním čísle se kupříkladu dozvíte, že J. P. v tehdejší době trávil u počítače "půl hodiny včetně všeho", najdete tam recept na jablečné čtverečky pana třídního a pobavíte se u Yettiho vtipníčku. Celé číslo je u nás na Spolužácích. Doporučit mohu též fotku měsíce, kde se poprvé hodně veřejně objevil L. J.
Kecálek
V druhém čísle, v únoru, jsme se dozvěděli, že B. D. má ráda angličtinu, přírodní řízek, Ewu farnou a chce být učitelkou ve školce. Jestlipak to platí i dnes? A co mě překvapilu u trojky - oblíbený zpěvák R. J. - Jarek Nohavica a občas Kabáti?
Kolem března - dubna si každý chlapec mohl vyzkoušet tancování s profesorkou češtiny - Do. Fotek se bohužel dochovalo málo. A v Kecálkovi jste se mohli dočíst, že Do učí češtinu proto, že má ráda lidi a že potkala v životě čtyři Karly. Rekordmanka paní Ho potkala prý v životě Karlů "takových padesát!"
Čtvrté číslo muselo vyjít někdy kolem konce května, protože je tu už zmínka o "vedlejším projektu" - o Sprudě. Ta se časem stala projektem hlavním... Z oficiálního blogu Sprudy si vypůjčím pár řádků z její historie: "TV Spruda začala nevinnou hrou na televizní vysílání o polední přestávce na ZŠ. V primě na gymnáziu nás napadlo, jak nudnou výuku oživit. Brzy se spolužákům dostalo DVD nadepsané TV SPRUDA 1." Takže takhle to všechno začalo.
Někdy v červnu jsme se taky vydali na první školní výlet. Pokud si to dobře pamatuju, bylo to někde do skal, a neustále jsme chodili nahoru a dolů, což vadilo zejména D. P. Poznali jsme, co to znamená sportovní den, zašli si do Černovíra na první a rozhodně ne poslední ukázku hasičského náčiní a po rozdání vysvědčení jsme se rozprchli do svých domovů, netušíc, co nás čeká.
Pokračování 15. července.
Jinak, pěkné prázdniny.
Dr. Čoko