Září 2010

Svatba: Únos

22. září 2010 v 17:00 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Lilies (freedigitalphotos.net)
Pokračování z minula.
Po příjezdu na hotel nás uvítá číšník s tím, že hcce novomanželům popřát všechno nejlepší za celý hotel a tak dál, a že má pro ně dva úkoly. Jestli prý jsou připraveni na první. Pokývání. Najednou od někud vytáhne krásný talíř a třískne s ním o zem. A novomanželé ho musí společně zamést. Pár lidí se taky prošlo tam a zpátky, a "omylem" nějaký kus rozdupli, nebo kopnuli do lopatky. Druhý úkol byly dvě sklenice, v níž v jedné byla voda a v druhé vodka. Kdo si prý vytáhne vodku, může celý rok strávit v hospodě. Kdo vodu, stráví rok doma. Vodku si vytáhl...a nevěsta.
Pak si jdeme sednout do nazdobeného sálu. Tam na nás čekají jmenovky (tu svoji jsem si odnes ;)) a všichni si tedy posedají podle pořádku. Čekáme, a zaznívá první proslov (mého vlastního táty). Říká mnoho krásných věcí o tom, jak budou spolu péct chleba a hlavně ať si nechodí stěžovat rodičům. Pak mluví svědek, otec nevěsty a to už se přináší předkrm - šunkové rolky s křenovou šlehačkou. Musím říct, že i když křen nemám prostě rád, tohle mi chutnalo. Polévka byla "s domácími nudlemi a játrovými knedlíčky". Tu museli novomanželé jíst svázaní dohromady, a navíc dostali jednu lžící, děravou jako cedník. Takže nakonec spíš upíjeli, než aby civilizovaně jedli.
No a nakonec byla svíčková s rovnou dvěma druhy knedlíků. Po obědě konečně odpadla Brzda a duo muzikantů, čili půlka IndiviDUA + zrzavý praktikant zasedli k nástrojům a hráli. Povídalo se, tancovalo, kolem sedmé hodiny přišla večeře - masa všech tvarů, chutí a vůní přímo z grilu, vtom ke mně přijde svědek. Že se mnou potřebuje mluvit. Dozvídám se, že už proběhl tradiční únos nevěsty, jenže si to nikdo nepamatuje. A tak si svědek uvolil sepsat scénář, podle nějž únos zrekonstruují. Já mám roli asistenta režiséra, tedy samotného svědka. V osm hodin začíná hra. Nevěsta je unesena zlými mafiány. Ženich chce za ní, ale nejdříve musí být konečně přeseknuta pupeční šňůra mezi ním a jeho matkou. Ženich vybíhá z hotelu, ale vidí pouze, jak auto mafiánů pomalu směřuje dolů z kopce, tak uhání za ním. Co se dělo dál pořádně nevím, protože když jsme byli v půli cestě z kopce tak si režisér vzpomněl, že nahoře nechali kytici, takže jsem se ještě proběhl. Mezitím dole pokračoval děj; ženich jel na kole k přehradě, kde už byli mafiáni. Převozník jej převeze až k molu, kde je nevěsta a mafiáni, holdující tvrdému alkoholu. Ženich nahází všechny mafiány do ledové vody (Perlička: jednoho z mafiánů hrál můj bratranec. Celé divadlo bylo plné přesunů, takže někteří docházeli se zpožděním - jako moje teta, jeho matka. Už jenom viděla, jak se bratranec svléká a halekala: Neházejte ho do vody! Marně.) a osvobodil něvěstu. Pak jsme se vydali vzhůru k hotelu, noc byla ještě před námi...
Pokračování příště.
Dr. Čoko

Svatba: Ano!

20. září 2010 v 20:57 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Rings (freedigitalphotos.net)
Když svatba, tak pořádná.
Minulou sobotu, 11. září můj bratr dobrovolně vstoupil do manželství. Do chomoutu. Pod pantofel?
Abych Vám trochu poreferoval, jak dobře jsme se měli, co jsme jedli, jak jsme blbli a jak jsem měl na sobě poprvé sako, vyhradil jsem si na to zvláštní články.
Celá svatba se odehrávala v okolí Brna. Ubytováni jsme byli v hotelu nedaleko Brněnské přehrady (je fakt velká), obřad se pak konal na Slavkovském zámku (tam, jak bojoval Napoleon).
Cesta do Brna trvá od nás asi dvě hodiny. Z toho mě hodinu a půl svědilo oko a čočka v něm štípala a štípala, jak kdybch ji dal na noc do kyseliny. Pak to nějakým zázrakem přestalo, a to jsme zrovna dojeli před náš hotel.
První věc co je potřeba udělat: nazdobit auta. Stuhy dopředu a dozadu, samozřejmě na anténku. Nemáte tušení, jak to bolí ty stuhy připíchávat špendlíkem do těch gum kolem oken; a přitom je to jednoduchá fyzika: malá plocha + velká síla = velký tlak. A aut se zdobil kolem dvanácti, takže propíchaných prstů byl dostatek.
Já jsem se pak šel převlíknout. Asi šestkrát jsem si převázal kravatu - koneckonců, budu ji mít na krku celý den, tak mi musí slušet. Ještě jsme dodělávali nějaké věci, já si například rozpáral kapsy (měl jsem nový oblek) a samozřejmě jsem se najedl. Počítalo se s tím, že když obřad začne o půl jedné, že oběd bude tak kolem čtvrté. Skoro přesně. Odjíždíme na obřad; já se dozvídám, že pojedu v autě se svými dvěma bratranci, jednou přítelkyní a jedním kamarádem. Na klín mi ještě naskládají pět tcáů plných jednohubek a vzhůru na třičtvrtě hodiny trvající cestu do Slavkova.
U zámku se naše auta naskládají hezky za sebe, beru kameru a jdeme vstříc historickému sálu. Nabíráme asi půlhodinové zpoždění, neboť předcházející obřad skončil o chvilku později. Nakonec nás ale pustí, kameramany samozřejmě napřed, takže vidím cvičící kytaristy, pianistku, a sál v celé jeho kráse. Asi po pěti minutách se začínají trousit svatebčané, do toho hraje Bartholdyho Wedding march a nakonec ženich... nevěsta... a zsátupce starosty.
Obřad probíhá v klidu, dlouhá řeč, pak ANO!, ano!, všichni pogratulují a vypochodují ven ze sálu. Nakonec běžím já, protože se jde na zaslouženou svačinku u fontánek. Tedy, nejdříve si poslechneme ještě jednou, tentokrát zpívaně Bartholdyho, s textem písně: Pojď Honzo do chomoutu. Zasloužená svačina, šťastný pár uteče se fotit. Přichází bratrancova přítelkyně.
S: Z., co to piješ?
Já: No tady ten Rajec.
S: Aha, a nechceš tady z lahvinky? Nikdo se nekouká.
(na láhvi nápis "Svatební slivovice")
Já: Ještě ne, až budem v hotelu.
A S. jde na dalšího nezletilce.
Kolem půl třetí se pak všichni rozhodnou, že pojedeme zpátky na Brněnskou přehradu. Vsoukáme se do aut a jedeme vstříc většímu dobrodružství...
To be continued.
Dr. Čoko

O zlaté rybce

8. září 2010 v 16:30 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Goldfish (freedigitalphotos.net)
Tak nám začau nový škouní rok. Pochopí jen ti se Skořápkou.
Učitelé se nám pomalu představují. Přicházíme na to, kdo bude nudný, kdo bude vtipný, kdo se bude snažit být vtipný, kdo pracoval v cihelně, kdo nesouhlasí s podmínkami založení účtu na Facebooku, kdo ví o Skořenicích a tak.
Nemáme scénář na 17. listopad. Ale třeba to letos nedopadne tak jako dřív, vždyť ho má pro nás napsat napůl Srb a napůl Američan, co se narodil na Floridě, ale žije v Praze. Doufám, že mě třeba něco napadne.
Projděte všechny vtipy co znáte. Když totiž nějaký řeknete L.N., je naprosto nezastavitelná. Zrudne v obličeji a směje se ještě další hodinu. Nemusí to být nic nového, já jí řekl vtip o zlaté rybce, co zadržovala ve svém těle to, co už mělo být venku na příkaz jednoho opilého muže, co ji shodil do vody.
Včera jsem byl letos poprvé na kytaře. Přišel jsem ve čtyři, podle domluvy, ale nikde nikdo. Tak jsem šel asi po deseti minutách dolů do ředitelny, a ptám se mého učitele-ředitele, jestli teda přijde. A on cosi že si není jistý od kdy tu kytaru mám a tak... no a nakonec zjistil, že ji mám v pět deset, že mi ji přesunul, ale zapomněl se zmínit. Ale přijít ještě jednou po páté se vyplatilo - mám doma nový noty na skladbu Tears in Heaven od Erica Claptona, ale v trochu jednodušší úpravě, než v jaké to hraje on.
Taky jsem včera (v úterý) dostal poštou stativ. Teda, samozřejmě se mi to snažili doručit o půl desáté a vsadím se, že byli překvapeni když v té době nebyl nikdo doma. Nicméně mám tripod doma a už se těším, až ho použiju v sobotu na svatbě.
Jo jo, blíží se to. Brácha si s vyvolenou řeknou "Ano", ona si vymění všechny doklady, aby měla nové příjmení, převezmou kopu darů, všichni se dobře najedí, napijí, ti dospělí se napijí ještě lépe, pak všichni přespí a pojede se domů, jakoby nic. Teda vlastně něco, protože mě čeká v neděli ještě první lekce v tanečních.
Mějte se co nejlépe, ale pouze jak vám to nový školní rok dovolí.
Dr. Čoko

Středoškolák

2. září 2010 v 15:00 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Watch out, school! (freedigitalphotos.net)
Kdyby nebe vyslyšelo dětské modlitby, nezůstal by naživu ani jeden učitel. Perské přísloví.
Já... jsem nevěděl jak začít, tak jsem si pomohl citátem. A nadpis taky nic moc. Nějak mě nebaví nic dělat, ale asi mě brzo něco bude muset začít bavit, protože jinak se do zítra, než uvidím tu spoutu nových učitelů unudím k smrti.
Kecám. Před šestou jdu ke kadeřnici, která mi jakože bude dělat účas na svatbu. Nic extra, žení se brácha :) Za to, co je fakt extra je to, že při svatbách je jistý zvyk, že se nesou ke všem známým a tak svatební koláčky a přitom se rozdává svatební oznámení. To má dvě plus: za prvé, babička teď musí péct tolik koláčků, že nás nějakou dobu nebude zásobovat vším možným pečeným. to může některým připadat nenormální, ale po devíti letech, co babička peče pravidelně každou neděli se toho prostě přejíte.
Za druhý, ty koláčky roznáším já. To není ten bonus. Bonus je to, že ti, kteří znají zvyky tak vědí, že za ohlášení takové dobré zprávy se něco dává za odměnu. Ještě mi nemůžou nalít alkohol, na čokoládu jsem starej, ale money se hodí vždycky, že? Mám rozdány asi dvě třetiny a 660 korun v kapse.
Co se týče školy, ta dneska začala. Zajímavě. Tak třeba spolužák šel po chodníku, pršelo, spadnul a zranil si koleno. Má berle. V naší škole není výtah. A naše nová třída je až v posledním patře, úplně vzadu. Nejhorší místo, vydupat tam dá dost práce. Co teprv, když máte berle. E.N. mě donutila ráno brzo vstávat, aby si zajistila dobré místo. Na(ne)štěstí se na našem zasedacím pořádku nic nezměnilo. Větší překvapení bylo, když místo očekávané nové třídní profesorky vstoupil náš dosavadní třídní.
Fa: Tak jsem se dozvěděl, že jsem zase váš třídní.
Třída: Hurá!
Fa: Ale jenom na tuhle hodinu.
Třída: Aha...
Nakonec jsme tam strávili asi deset minut, takže spolužák mohl zase v klidu odberlit dolů. Nicméně ti, kteří chtěli chodit na dramaťák, a koneckonců i ti, co už chodit nechtěli si museli počkat, až profesorka Ja dokončí svou třídnickou hodinu a uráčí se s námi domluvit kdy kde co.
Tedy domluvit, řekla nám, že dramaťák bude v pátek do dvou. Tečka. Jo, a kytaru mám v úterý, přesně od čtyř.
Co se týče rozvrhu, tak jsem spokojen s učitelem angličtiny, nespokojen s matikářkou, nespokojen s tím, že skupina a1, kde jsem já má dvakrát od sedmi, kdežto ádvojka jenom jednou a jsem spokojen s tím, že hudebkáři narozdíl od výtvarníků nemají v pátek sedm hodin v kuse. Hádáte správně, jsem hudebkář.
To bude asi všecko. Jestli někdo sleduje Talentmanii, tak u mě propadl. Když vydím zarostlého a okoukaného Mareše, chce se mi jít na záchod, a vrátit vrchem to, co už šlo jednou spodem. Mrkněte na Primu a na Česko Slovensko má talent. To je aspoň šou.
Zase někdy...
Dr. Čoko