Prosinec 2010

Kdo se moc ptá

10. prosince 2010 v 21:09 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Question (freedigitalphotos.net)
A já se moc ptal.
Ehm. No tak končí taneční. Je to takový... zvláštní pocit. Asi mi něco bude tak nějak v ten nedělní večer chybět. Asi bych chtěl jít do pokračovacích. Asi se mi to nepovede. Asi...
... půjdu v neděli dokoupit další vánoční dárky. S E. N. Což mě těší, protože aspoň bude sranda. Jedině její králíčkopenál se umí přeměnit ve smradlavého sysla.
Hmm. Koukám na vyloupaná políčka v adventním kalendáři a nějako jich přibývá. Za čtrnáct dní touhle dobou už budou všechny dárky rozbalené (tedy fuj, Vánoce nejsou o dárcích), pohodová atmosféra, Donutil na Jedničce a Silvestr před námi. Takový komorní Silvestr. Musí se šetřit.
Po tom, co jsem se zeptal tak jsem byl mnohem klidnější. Tak nějak veselejší nálada. I když odpověď nebyla příznivá.
Už jste někdy byli takové záchranné lano? Druhá možnost?
No... tak. Nesnáším našeho fyzikáře. Neumí učit, blábolí při hodině, zkouší látku, kterou nevysvětlil... myslím, že když jsem se dneska ozval už já, třeba se v něm něco hnulo. I kdyby jenom na týden, je to přece jenom úspěch.
Už mě nic nenapadá. Tak aspoň písnička na závěr.
Zatancujte si jive :)
D. Č.
P.S.: Oficiální videoklip nejde vložit - pusťe si ho tady. Šílená ženská poskakuje na loďce :)

Logos

8. prosince 2010 v 15:58 | Dr.Čoko |  Doktorské postřehy
Peas (freedigitalphotos.net)
O smyslu života a o obědě.
Nesnáším, když mi někdo svěří tajemství. Nebo když musím být takový prostředník mezi jinými. Obě věci se mi teď dějí naráz. Vím o jednom tajemství, které nesmím nikomu říct do doby, než se něco vyřeší. A to bude nevím kdy, protože to tajemství se mě vůbec netýká. A i když by to někteří lidé chtěli moc a moc vědět, tak já jim to neřeknu, protože jsem to přece na facebooku přes chat tomu člověku slíbil. A možná, že když to sem napíšu, tak že... to po mě někdo bude chtít vědět?
Ne.
No, dneska jsme trochu dozdobili třídu. Už je poznat, že divadlo na 17. listopad bylo o šmoulech, protože jich tam pár máme.  No a mě napadly první typy na určité zástupce z naší třídy, kteří by se mohli podívat do té soutěže Za školu. Ježiši, to by bylo tak prima, kdyby nám to vyšlo...
Jo a mimochodem, už je stanoveno téma pro naši kategorii na soutěž, kvůli které tenhle celý blog (původně) byl - Komenský a my. Ale je to takový divný nehezký téma, a když se poprvý po čtyřech letech nezúčastním, tak to vadit nebude, no ne?
Jo a prej že jsme za ty čtyři měsíce s říďou zlenivěli.
Dnešní historka je z oběda, kdy si spolužačka po třiceti vteřinách nepamatovala, co si objednala za jídlo. Nám dvěma to přišlo z nějakého důvodu hrozně vtipný, ale ostatním asi ne... co se dá dělat.


D. Č.

Dva příběhy

7. prosince 2010 v 21:38 | Dr.Čoko |  Co vymyslí chorý mozek
Snowman (freedigitalphotos.net)
Každý je jiný a oba jsou o tom samém.
Často se stane, že člověk slyší od dvou různých lidí dva různé pohledy na věc. Pravda má ležet někde mezi. Tady, v případě, který se stal mně je však jen málo věcí společných, a to pár jmen.
Jinak jsou úplně diametrálně odlišné. Nedokážu vybrat správnou variantu. Celý život je vybírání z variant. A i když to vypadá, že jich máme hodně, jsou ve skutečnosti většinou jenom dvě.
Hezká myšlenka.
No, nicméně, událostí dne je to, že možná pojedeme do soutěže Za školu! Naše českoteleviznoprofláklá třída si po Bludišti vzala na bedra další úkol a uvidíme, jestli budeme vybráni. Každopádně bychom chtěli. tedy, alespoň optická většina. Za školu je mnohem víc na logiku, i když tělesná zdatnost a mnohdy i ohebnost je taky důležitá. Vybírání týmu je teďka ale to poslední co nás zajímá. Důležitý je, aby nás vzali.
Jo, před chvílí jsem si vzpomněl na první větu, kterou jsme slyšeli po příjezdu do DD před tím velkým mejdanem, co skončil zvláštně a jehož dozvuky se (asi) promítají právě do dnešních dnů.
Ahoj, já jsem... (kdo ví, ten si doplní...)
D. Č.

Forenchently

6. prosince 2010 v 16:57 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Four-leaf clover
Čti fóčntly.
Rozhodl jsem se něco napsat. Za tu dobu, co jsem tady nebyl se hodně událo a já asi skoro ani nechci na nic vzpomínat. 17. listopad vypadal nejdřív jako tragédie, pak jako ještě větší tragédie, pak nastala euforie, protože jsme konečně měli scénář... Následovalo pár tragédií, pár dní, kdy jsem jenom přemýšlel, jestli je tohle vůbec možný stihnout, pár dní, dky to vypadalo hodně dobře, pak generálka, kde to vypadalo trochu hůř a představení, kde se všechno nějak zázračně povedlo... asi. A při vyhlášení jsem měl dobrý pocit. A zároveň jsem ani nevěděl, jestli na tom mám podíl nebo ne...
Mám hrozný výkyvy nálad. Ale teďka od toho listopadu se najednou nějak hodně věcí spíš zvrtává, než aby se lepšily...
Brigáda asi nebude, takže mám na vánoce necelou tisícovku a kredit 30 korun. Nevím co nakoupím. Vždycky v téhle době už jsem měl dávno dárky, zabaleno a čekal jsem na den D. Jenomže teďka už se ani netěším...
Ani nevím, jestli brát facebook jako přítele, nebo už jenom nucené zlo pro kontakt... je to hodně zvláštní, ale když je facebook sociální síť, tak já jsem asi nějak asociální... Poslední dobou nemám vůbec potřebu nikoho kontaktovat...
Přitom normálně, s lidma který znám a se kterýma si mám co říct (což je na tom to důležitý) najdu vždycky nějaký společný téma. To mě trochu udržuje při životě :)
A taneční... T. L. musí být absolutně zoufalá, ale... když... ono... Eh. Člověk někdy prostě neví, co k tomu napsat, i když by se k tomu rád vyjádřil. Už nevím, jestli se na věneček těšit, nebo to brát jako věc, která tak nějak musí být, aby se neřeklo, aby se něco ukončilo, aby mohlo začít něco nového. Aby to bylo normální.
Normální je průměrný.
Na druhou stranu, je furt spousta lidí, co mi dokážou zvednout náladu, i když to je se mnou mnohokrát těžký. Kdo ví, ten ví :)
A tak se těším, že třeba příští rok vyjde i ten film... třeba. Plány jsou úžasný. A i předloha je skvělá. Jenomže teďka byl vůbec takovej shon a nic se nestíhalo.
Konec citového výlevu. Už se cítím o moc líp. Takže... taková hezká písnička na závěr.
Mějte se tak jak vám to půjde.
D. Č.