Leden 2011

Kód ##002#

13. ledna 2011 v 15:31 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Film (freedigitalphotos.net)
To je kód pro odstranění veškerého přesměrování u Vodafonu. Kdyby se někdo ptal.
Jsem stále nemocný. Ale už jsem druhý den doma, takže si to začínám užívat. A pak se mi vůbec nebude zpátky na gympl chtít. Ale dneska už je mi trochu líp a taky mám několik věcí, které bych měl udělat.
Tak třeba musím trochu poklidit v pokoji, protože se sem bude stěhovat další vybavení z jiných pokojů. Už teď mám u sebe celou knihovnu a k tomu ještě přibydou skleničky a památeční porcelán nasbíraný za třicet let, co jsou naši spolu. Tenhle víkend totiž budeme malovat. A pozor, poprvé budeme mít i jinou barvu než bílou (!) a já si můžu dokkonce nechat nabarvit i jednu stěnu pokoje jinak než bíle (!!!). Akorát že nevím jakou barvou :), takže kdyby někdo chtěl poradit, jsem otevřen nápadům. Jenom řeknu, že mám asi rok a půl koupený oranžový sedací vak, který budu mít v pokoji i dál.
I dál říkám proto, že můj pokoj se bude přestavovat (hurá, budu mít nový stůl ;)) a to mě dost těší. Navíc, stůl budu mít na míru, takže jsem si ho sám navrhnul. Doufám, že mi potom nespadne na nohy a nebo že na něco nezapomenu.
Totiž, když se přestavovala kuchyně, tak si moje máma navrhla, jak by měla nově vypadat. Všechno bylo v pořádku, akorát jí pan architekt připomněl, že v návrhu zapomněla na sporák a troubu.
Včera ráno, pokud jste byli zrovna ve čtyřech šťastných oblastěch republiky, se vám mohlo stát, že jste někomu volali, ale ozval se někdo úplně jiný. Já volal babičce, nejdřív se ozvala paní Matějkouvá, pak nějaký Pepa a nakonec RWE plynárny. Po řešení s technickým oddělením Vodafonu nám bylo řečeno, že na čtyřech místech v republice měli mezi 8 a 9 hodinou ranní problém všichni operátoři se spojováním hovorů. To jenom tak, jestli jste včera neslyšeli v telefonu cizí hlasy :)
A nyní je na řadě dramaťák. Včera jsme měli mít zkoušku, protože paní J. se rozhodla, že i když jsme pohádku Šťastný princ hráli loni (ehm, hádejte, kdo hrál hlas Šťastného prince), tak si ji letos zahrajeme znovu, ale "jinak". Takže, já na tu zkoušku včera nedorazil. Kvůli té nemoci, samozřejmě. A v pátek, v sobotu a v neděli je soustředění dramaťáku. Kvůli připravovanému divadlu "Jak jsem vyhrál válku", kde my "malí" hrajeme malé, ale důležité role. Tam nevím jestli přijdu. Podle toho, co zítra řekne doktorka. Jsem velice zvědavý, jak se na mě bude paní J. tvářit, až se do školy vrátím :/
No a ještě jeden tip na konec: Už jste viděli film The Social Network (do češtiny přeloženo jako Život online)? Jestli ne, tak si na to určitě zajděte do kina (protože jistě nepoužívate nelegální cesty, jak se dostat k filmům, že?). Protože vidět příběh o tom, jak vzniklo to, kvůli čemu jsme všichni (promiňte, většina) z nás na Internetu, Facebook, je přinejměnším hodně zajímavý a herecké výkony jsou opravdu hodně přesvědčivé, zejména u představitele hlavní role. I přes to, že zakladatel FB prohlásil, že film je "inaccurate", tedy nepřesný, je tam spousta pravdivých detailů. Ostatně, podívejte se sami.
Jo, a dneska ráno jsem narazil na úžasné video, které ukazuje, jak by narození Ježíška vypadalo v dnešní době plné vymožeností jako je Twitter, Facebook, Google nebo Amazon.
A hezkej den přeju.
D. Č.


Blba musíte nakopnout

12. ledna 2011 v 15:31 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Phone (freedigitalphotos.net)Jsem blb?
Nový rok je tady. Já vim, už dvanáct dnů. Ale nemůžete ode mě čekat nějaký moudra když mám 37.6 a popíjím čaj z mixáže nějakých bylinek. Moment, dojdu si pro med.
Ten rok 2011 nezačíná nějak slavně. Těsně po Vánocích se stalo něco, z čeho jsem byl tak nějak otřesený/zmatený a nevím, jestli jsem se už spravil. Ale dostal jsem spoustu krásných dárků (a sám si nadělil dva sešity se Shaun :)) a i když to byly asi poslední Vánoce, které jsme trávili všichni dohromady tak jsem si je hrozně užil.
A letos mě čeká lyžák. Takže jsme po Vánocích s mou přehnaně aktivní sportovně založenou mámou jeli zkusit, jak lyžuju.
Co na tom, že jsem nejezdil na svých lyžích. Dokonce ani ve svých lyžácích. Naprosto nechápu, jak může můj bratr jezdit na lyžích, které jsou dlouhé 185 cm. Já měřím něco přes 170 a tak blbě se mi s nimi manipulovalo (no, o tom bude řeč později), že naprosto nechápu, jak on, ještě menší než já na nich mohl sjíždět svahy v Krkonoších.
První den jsme jeli do našeho supermoderního střediska Přívrat. Dva občas i fungující vleky, tři sjezdovky, ta nejdelší něco přes 500 metrů (myslím) a moje dlouhé lyže. Zázrak, že jsem se nevyboural. Ostatně, právě tady jsem se učil lyžovat - poprvé jsem nasedl na pomu, škublo to se mnou a vyjel jsem nahoru. Řek jsem si - přece nebudu čekat na mámu (eh... první záchvat puberty někde kolem pěti/šesti let?) a jak jsem byl nabuzen tím, že poprvé stojím na lyžích, sjel jsem přivratský kopeček čistě rovně dolů. Pche, obloučky jsou pro ňoumy, že jo :) Teda, tahle myšlenka mě přešla, když v půlce kopce už přestala být rychlost trvale udržitelná (no, to je z toho jak furt píšu o tom blbym EVVO) a nějak jsem zastavil. Pak dojela i moje máma svými ladnými obloučky a mám pocit, že nebyla daleko od toho mě ztřískat.
No, druhý den jsme jeli do Čenkovic, kde jsem se konečně pořádně vymlel. Měl jsem zrovna lyže svisle dolů, bylo to uprostřed zatáčky, když se jedna nějak zasekla a já viděl, že se zem přibližuje. Obě dve lyže spořádaně vypnuly a jely dolů, já mezitím dělal kotrmelce. Přitom jsem si hůlkou narazil do čelisti (z čeho byla hrozná boule). Nikde nikdo známý a já prostě v půlce svahu nemohl ty lyže obout. A když se mi to konečně povedlo, dorazila máma, jestli nechci s něčím pomoct, že to vypadá že jsem spadnul. Ach, ty jsi úplná Sherlocka Holmesová!
A navíc se blíží pololetí, takže si na nás naši profesoři přichystali hromadu písemek. Je zajímavé, že všichni nám chtěli vyjít vstříc, takže abchom to nepsali všechno v posledním známkovacím týdnu, naflákali všechny písemky do prvního týdne po Vánočních prázdninách. Takoví na nás byli hodní.
Včera si na nás vzpomněl náš fyzikář. Tedy, technicky, o písemce nám řekl už v pátek, ale, když mám za celé pololetí popsány asi tři stránky A5 látkou, tak se moc učit nedá. Poctivě jsem se alespoň naučil vzorečky a hrdě šel do školy i přesto, že mi bylo hooodně špatně.
Nejdřív se *sakra, polil jsem si klávesnici čajem* vytasil s tím, že si nechal v kabinetu papíry a jestli teda nějaké máme. U jiných učitelů se vždycky nějaký zbytek papíru najde, ale u R.R. jako by zázrakem všechny zmizely a nikdo neměl žádný. Takže si zašel do kabinetu. Bod dvě bylo trochu nahnání jeho ega a "jakoby nic" prohození pár slov s přítomnými slečnami. Bod tři - příklad. Opravdu není normální, že ve fyzice budete počítat s výkonem vesmírné rakety. To není normální. Když mi účinnost vyšla 0,00018%, došlo mi, že budu příští týden hrdý na to, že jsem neměl ani jeden výsledek správně. Rezignoval jsem a ve zbytku času jsem mu na papír napsal: "Je mi to líto, ale i když jsem byl minule před tabulí a počítal podobný příklad, naprosto nevím jak to spočítat."
Za to by mi moh' dát nějakej plus bod, ne?
A o dramaťáku a výjecech paní J. až zítra. Stejně bud celej den doma, tak co dělat.
A jinak, třeba to bude znít blbě, ale ty dva komentáře ze včerejška mě tak nějak nakoply. Prostě jsem se včera od večera těšil, až sem dneska napíšu a budu za ně moct poděkovat. Takže děkuju ;)
A mám pocit, že rodina našeho fyzikáře je velice široce rozčířená a na každé škole se najdou jeden nebo dva exempláře. Blbost je totiž věčná.
Have a nice day.
D. Č.

P.S.: Jako bonus pro ty, co došli až sem jedna úžasná reklama na Oskara, kterou jsem našel někdy v listopadu a ještě ji sem nedal :)