Blba musíte nakopnout

12. ledna 2011 v 15:31 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Phone (freedigitalphotos.net)Jsem blb?
Nový rok je tady. Já vim, už dvanáct dnů. Ale nemůžete ode mě čekat nějaký moudra když mám 37.6 a popíjím čaj z mixáže nějakých bylinek. Moment, dojdu si pro med.
Ten rok 2011 nezačíná nějak slavně. Těsně po Vánocích se stalo něco, z čeho jsem byl tak nějak otřesený/zmatený a nevím, jestli jsem se už spravil. Ale dostal jsem spoustu krásných dárků (a sám si nadělil dva sešity se Shaun :)) a i když to byly asi poslední Vánoce, které jsme trávili všichni dohromady tak jsem si je hrozně užil.
A letos mě čeká lyžák. Takže jsme po Vánocích s mou přehnaně aktivní sportovně založenou mámou jeli zkusit, jak lyžuju.
Co na tom, že jsem nejezdil na svých lyžích. Dokonce ani ve svých lyžácích. Naprosto nechápu, jak může můj bratr jezdit na lyžích, které jsou dlouhé 185 cm. Já měřím něco přes 170 a tak blbě se mi s nimi manipulovalo (no, o tom bude řeč později), že naprosto nechápu, jak on, ještě menší než já na nich mohl sjíždět svahy v Krkonoších.
První den jsme jeli do našeho supermoderního střediska Přívrat. Dva občas i fungující vleky, tři sjezdovky, ta nejdelší něco přes 500 metrů (myslím) a moje dlouhé lyže. Zázrak, že jsem se nevyboural. Ostatně, právě tady jsem se učil lyžovat - poprvé jsem nasedl na pomu, škublo to se mnou a vyjel jsem nahoru. Řek jsem si - přece nebudu čekat na mámu (eh... první záchvat puberty někde kolem pěti/šesti let?) a jak jsem byl nabuzen tím, že poprvé stojím na lyžích, sjel jsem přivratský kopeček čistě rovně dolů. Pche, obloučky jsou pro ňoumy, že jo :) Teda, tahle myšlenka mě přešla, když v půlce kopce už přestala být rychlost trvale udržitelná (no, to je z toho jak furt píšu o tom blbym EVVO) a nějak jsem zastavil. Pak dojela i moje máma svými ladnými obloučky a mám pocit, že nebyla daleko od toho mě ztřískat.
No, druhý den jsme jeli do Čenkovic, kde jsem se konečně pořádně vymlel. Měl jsem zrovna lyže svisle dolů, bylo to uprostřed zatáčky, když se jedna nějak zasekla a já viděl, že se zem přibližuje. Obě dve lyže spořádaně vypnuly a jely dolů, já mezitím dělal kotrmelce. Přitom jsem si hůlkou narazil do čelisti (z čeho byla hrozná boule). Nikde nikdo známý a já prostě v půlce svahu nemohl ty lyže obout. A když se mi to konečně povedlo, dorazila máma, jestli nechci s něčím pomoct, že to vypadá že jsem spadnul. Ach, ty jsi úplná Sherlocka Holmesová!
A navíc se blíží pololetí, takže si na nás naši profesoři přichystali hromadu písemek. Je zajímavé, že všichni nám chtěli vyjít vstříc, takže abchom to nepsali všechno v posledním známkovacím týdnu, naflákali všechny písemky do prvního týdne po Vánočních prázdninách. Takoví na nás byli hodní.
Včera si na nás vzpomněl náš fyzikář. Tedy, technicky, o písemce nám řekl už v pátek, ale, když mám za celé pololetí popsány asi tři stránky A5 látkou, tak se moc učit nedá. Poctivě jsem se alespoň naučil vzorečky a hrdě šel do školy i přesto, že mi bylo hooodně špatně.
Nejdřív se *sakra, polil jsem si klávesnici čajem* vytasil s tím, že si nechal v kabinetu papíry a jestli teda nějaké máme. U jiných učitelů se vždycky nějaký zbytek papíru najde, ale u R.R. jako by zázrakem všechny zmizely a nikdo neměl žádný. Takže si zašel do kabinetu. Bod dvě bylo trochu nahnání jeho ega a "jakoby nic" prohození pár slov s přítomnými slečnami. Bod tři - příklad. Opravdu není normální, že ve fyzice budete počítat s výkonem vesmírné rakety. To není normální. Když mi účinnost vyšla 0,00018%, došlo mi, že budu příští týden hrdý na to, že jsem neměl ani jeden výsledek správně. Rezignoval jsem a ve zbytku času jsem mu na papír napsal: "Je mi to líto, ale i když jsem byl minule před tabulí a počítal podobný příklad, naprosto nevím jak to spočítat."
Za to by mi moh' dát nějakej plus bod, ne?
A o dramaťáku a výjecech paní J. až zítra. Stejně bud celej den doma, tak co dělat.
A jinak, třeba to bude znít blbě, ale ty dva komentáře ze včerejška mě tak nějak nakoply. Prostě jsem se včera od večera těšil, až sem dneska napíšu a budu za ně moct poděkovat. Takže děkuju ;)
A mám pocit, že rodina našeho fyzikáře je velice široce rozčířená a na každé škole se najdou jeden nebo dva exempláře. Blbost je totiž věčná.
Have a nice day.
D. Č.

P.S.: Jako bonus pro ty, co došli až sem jedna úžasná reklama na Oskara, kterou jsem našel někdy v listopadu a ještě ji sem nedal :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Večerda | Web | 15. ledna 2011 v 19:07 | Reagovat

Á konečně článek ;-) Dobře jsi to Růžičkovi napsal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama