Šťastný u hřbitova

11. května 2011 v 15:37 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Aneb když mám už dva týdny na monitoru nalepený lísteček "Napsat něco na blog!"
Jo, občas jsem se sem podíval. Ale bloggera vždycky tak nějak nakopne, když mu někdo napíše komentář. A pak si člověk vždycky řekne "Sakra, možná že by to chtělo zas nějakou příhodu pospat". Koneckonců, když se někdy kouknu na starší články, připomene se mi taková spousta věcí...
Nevím, jestli jsem tady někdy mluvil o JJVV. Tedy o našem dramaťáckém divadle Jak jsem vyhrál válku (Patrick Ryan). Je to první kus, který jsme dělali jako "velcí" v dramaťáku, premiéra byla 4. března. Až tenhle pátek jsme měli v Malé scéně takové popovídání i s L. J. (naší režisérkou a zároveň profesorkou chemie) a se všemi herci tak nějak mezi sebou. Hlavní role hráli letošní maturanti (kteří mají u nás momentálně svatý týden, takže se učí na maturitu), takže bylo slyšet spousta historek za osm let co se znají. A hlavně, L. J. je jejich třídní. Nevím proč, my mladší jsme se moc do debaty nezapojovali, ale bylo to hrozně příjemný setkání.
Maturity. Nevýhoda toho, že máme letos třídu až úplně v nejvyšším patře školy, a to úplně na kraji je v tom, že tam není vůbec nic slyšet. Tedy, normálně to je výhoda, protože je tam skvělá akustika (což mi dřív nikdy nepřišlo, ale člověk si zvykne), ale v průběhu maturit, nebo přijímaček, je to nevýhoda, protže se všechno koná v naší třídě. Naše třídní, paní prof. M. je taková... že všechno musí být ťip ťop. Protože letošní maturity probíhaly už od dubna (respektive písemné zkoušky profilové části), naše třída musela být perfektně vyklizená. Všechno muselo pryč z lavic (aneb co nebylo pryč, to paní M. odnesla k sobě do kabinetu, zamkla a pak se dotyčný nedostal k učebnicím), ze stěn museli pryč šmoulové (asi by mohli maturantům radit), skoro se dívím, že nezmizely i záclony. Jsou taky barevné a myslím, že by je mohly velice rozrušovat. Na druhou stranu alespoň příští týden objevíme nové třídy a nové prostory po naší škole.
Příští týden, tedy v průběhu maturit, máme totiž upravený rozvrh. Tak třeba ve středu máme jenom tři hodiny (lepší než v první třídě!). V úterý navíc jdeme na koncert, ale kvůli novým státním maturitám (které snad nemají ani jedinou výhodu...) nebudeme mít v pátek ředitelské volno. Co na tom, že jsme letos vyčerpali jenom jeden den z pěti povolených!
Taky jsem v dubnu oslavil narozeniny (*my sweet sixteen*). A co by mohlo být lepším dárkem, než...
...brigáda.
V našem big city (rozuměj že máme horko těžko nad 15 000 obyvatel), se dá brigáda sehnat jenom velice těžko. Zvlášť, když vám ještě není osmnáct, takže nemůžete pracovat s penězi. Letos ale máma omylem zavolala jednomu pánovi, ten jí to zvednul a ona se ho zeptala, jestli náhodou neshání brigádníky. Sháněl.
Pracuju v zahradnictví, které je za městským hřbitovem. To se jde hezky do práce a z práce. První dny, které jsem absolvoval o jarních prázdninách byly krušné. Trhal jsem kopřivy, vozil kameny a lisí, čistil cestu. Ale co taky, když je ještě skoro zima. Pak jsem nastoupil až od dubna a to jenom na sobotní dopoledne. To už jsem se dostal k lepším pracem.
"Tak jo, vezmi si kropáč a půjdem do jedničky". Pro vysvětlení: Jednička, Dvojka, Nulka a Devadesátka jsou názvy pro skleníky. Kropáč je takovej ten konec zahradní hadice, co se tam dá nasadit. To jsem ale já nevěděl a tak jsem přemýšlel. Jestli myslel krumpáč, kristepane co já budu dělat, na takovýhle práce jsem levej. Když jsem viděl, že pouští vodu, zaradoval jsem se.
Po čtyřech hodinách, kdy obcházíte všechny řady rostlin a všechny zaléváte, sám ve skleníku s tisíci květin se už tolik neradujete. A byli byste radši, kdyby vás tolik nehřál pocit vydělaných peněz, protože už takhle je vám hrozný vedro.
Jsou i jiné práce, třeba sázení. To je dvojího typu (co jsem zatím poznal): do květináčů a do země.
Do květináčů to je celkem sranda: Jste u takovýho stroje, ktrej si normálně sám podá květináčky a nasype do nich hlínu, pak je dá na pás. Vy tam dáte kytku, další ji tam zasadí a na konci pásu to někdo odnáší pryč. Bohužel, stroj si neumí podat už jednou použité květináče, takže jsem se stal podavačem květináčů. Celkem rytimká práce, dokud vám nějaký nespadne dolů do místa pro přebytek hlíny. Odtud se totiž totálně rozmašírovaný květináč vrací do zásobníku hlíny a časem se dostane místo hlíny do jiného květináčku. Pro tu kytku to pak už taková sranda není.
Nebo, když květináč nestihnete postavit na určené místo, nasype se na desku hromádka hlíny, která pak postupně jede až na konec pásu. Taky pěknej pohled.
Zatím se mi v zahradnictví líbí. Uvidíme jak to bude časem.
A nakonec písnička. Je to The Show od Lenky. Lenka překvapivě není z Česka, ale z Austrálie, ale hádáte správně, tatínek emigroval z Československa. V Austrálii byla herečkou, ale pak začala zpívat v žánru indie pop. A spolužačka V. si ji vybrala do jedné hodiny hudební výchovy jako její "hudební zajímavost". Nepamatuju si, proč mě to tehdy zaujalo, ale včera jsem si Lenku vyhledal a pustil si klip. Nejenom že písnička je úžasně rytmická, má i krásný text a perfektní videoklip. Ano, mám rád žánr indie, i když členění hudby do žánrů nemám obecně rád, indie je mi nejbližší.
Tak jí dejte šanci a poslechněte si ji. A třeba mrkněte i na ten klip.
Pěkný slunný květnový (a dnes i květinový) den přeje
Dr. Čoko
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 o.O | 22. května 2011 v 15:14 | Reagovat

Pěkné! Nejlepší je titulek ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama