Tour de skleník

22. srpna 2011 v 14:42 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Erm.
Takže... chtělo by to článek.
Už jenom proto, že mi co nevidět pošlou e-mail s tím, že jsem tři měsíce nic nenapsal. Je možná i o čem, akorát... jsem ještě pořádně nebyl doma. A když jo tak jenom na chvíli. A jenom na chvilku z té chvíle jsem mohl být na internetu. Takže ted teď, bez jakékoli omluvy, s doufáním v to, že si tohle aspoň někdo přečte. Budou to přece jenom vzpomínky.
1. července, asi deset minut před osmou. Přicházím, jsem za hřbitovem, procházím velkou zelenou bránou, kterou budu procházet následující tři týdny. Znám to tady. Jsem připravenej. Bude to těžký, to vím. Není to jako práce na chalupě, kdy si můžu kdykoliv dát přestávku. Tady musí člověk něco dělat. A pro mě to bude aspoň zkouška, jestli něco zvládnu.
Na tři týdny, respektive od 1. do 23. července jsem nastoupil jako brigádník do zharadnictví v našem malém městečku. Už jsem to tam znal, o sobotách jsem tam chodil na čtyři hodiny dopoledne, ale tohle bude něco jiného - budu tam celý týden, každy den osm hodin - a v neděli jednodenní oddych. Odměnou mi bude spousta... no tedy docela dost peněz, na to, že jsem nevěděl (a doteď nevím), co s nimi udělám. Po pozdravení všech, co jsem po cestě potkal mi byla přidělena práce ve Stoláku. Eh... vy nevíte co je Stolák, že?
V zahradnictví má každý skleník nějaký název. Snad se nic nestane, když prozradím ty naše - tak tedy: Nulka, Jednička, Dvojka, Devadesátka, Bohoušek, Množák, Stolák, Hangár, Libchavák. Stolák je "stolový skleník" a lidé si tam chodí vybírat kytky. Proto je potřeba do něj občas vlézt a trošku ty kytky načechrat a tak, aby vypadaly líp. Když jsem právě takto strávil mých prvních osm hodin, bylo mi dobře a říkal jsem si, že to třeba nebude taková hrůza. Ale takovýchto dnů bylo méně než těch, kdy byla prácce fyzicky náročnější.
Plení. Nesnáším plení. Nesnáším plení o to víc, když vím, co všechno se musí vyplet. V pondělí následujícího týdne jdeme plet spoustu řádků rajčat. Ve skleníku. Je tam šílené vedro. Nic nepomáhá, pracovat se musí. Závidím těm, co můžou rajčata sbírat - a ty si zase stěžují, že to je hrůze, že z toho strašne bolej záda. tak si asi člověk nevybere.
Ostatně u rajčat se dá dělat spousta věcí - plet, trhat, vyvazovat, vyštipovat, čistit, vážit, přebírat, třídit... Všechno kromě vážení jsem si během tří týdnů vyzkoušel.
Tak například v sobotu jsme dvě hodiny čistili rajčata co měly jít na expedici. Naše zahradnictví má vlastní potištěné krabičky se zdůrazněním na regionálnost potraviny (odpoledne jsem je našel v Konzumu na sídlišti), do kterých se rajčata plní a tyto krabyičky se pak váží. Docela fajn práce, nenáročná. Kdyby tam nebyl P.
P. je vysokoškolák, co si v zahradnictví přivydělává už pět let. Ví moc dobře co a jak. Ale můj společný bod s ním je moje matka - moje to je matka a jeho to je učitelka biologie ze základky. Určitě se vyplatilo udělat si s ním dobrý vztah (který bylo na čem stavět právě díky příhodám s mojí matkou), protože si aspoň za dlouhých prací bylo s kým a o čem povídat.
První týden se nesl ve znamení výkopu odvodňovacího kanálu kolem skleníku - Dvojky. Druhý týden se zase kopalo, ale byly dva dny, kdy byl celý režim trochu obrácený. Prvně myslím zrovna v pondělí, kdy jsem vyrazili do města.
Naše zahradnictví obhospodařuje několik lokalit v celém městě práve pro město. V pondělí jsme tedy sesedli do aut, vzali motyčky a hrabičky a šli čistit náměstí. Prohrábli jsme všechno kolem morového sloupu (kde jsem potkal E., která byla z tohoto setkání při pohledu na mě v pracovních kraťasech dost vyjevená), pak jsme se přesunuli k fontáně před náměstím, zajeli jsme i k nemocnici, upravili prostranství před památníkem obětem války - u sochy Bubeníka a nakonec dojeli až k Roškoťáku, čímž zahradnický výlet skončil a my jeli zpět k rajčatům.
Druhé povytržení byl výlet na "zakázku", kdy jsme jeli do jakési vesničky (s příhodným názvem Perná), kde jsme ve vedru upravovali zahradu lidí, kteří si nás objednali. Spočívalo to hlavně ve vytrhání kopřiv.
To hlavní povytržení přišlo v pátek 15., kdy jsem dostal výplatu za 99 hodin své práce. Během dalšího týden se tento počet zvýšil na celkových 147 hodin. A čtvrt.
Ve třetím týdnu dorazila spolužačka V., které jsem přes chat na facebooku tuhle brigádu "dohodil". Spolu jsme pracovali týden (a že jsme pracovali spolu docela často) a tak doufám, že zdárně zvládla i zbytek (den před konce brigády se objevil na její zdi nápis "Jdeme do finále!", takže předpokládám, že to zvládla). Hlavně jsem ale v posledním týdnu dělal často přesčas, navíc jsme prováděli zednické práce (odvodňovací kanál u skleníku - Stoláku), což mě nebaví stejně jako mého otce, a ještě ke všemu se dostavila celková únava, která zapříčinila to, že po návratu domů v sobotu 23. července, s poslední várkou peněz v kapse a pocitem ze (snad) dobře odvedené práce, jsem doslova spadnul na postel a usnul. Na náladě nepřidalo ani celkové deštivé počasí venku (eh, poslední dva dny brigády pršelo vydatně a v kuse!!!). A to jsem ani nevěděl, že se to až skoro do konce prázdnin v podstatě nezmění.
Žádněj borec na konec, ale písnička. V některých sklenících hraje rádio - stanice s iniciály Č. H. Snad mají málo hudebního arzenálu, každopádně některé kousky se nebáli hrát každodenně i víckrátdenně. Například opravdu neskutečně vtíravou mělodii s textem "Tpeláková souprava - gule dej si doprava", Somewhere over the rainbow, evergreen My heart will go on z Titanicu (během níž se mimochodem pracuje velmi špatně, pokud chcete pracovat rychle - kdyby to nebylo tak vyřvávájící, mělo by to rytmus odpovídající ukolébavce), Judas od Lady Masový šaty (docela dlouho mi trvalo, než jsem odposlouchal co to je za slovo, to Judas) a také píseň, hitovku Rihanny co hráli kompletně od začátku mé brigády až do úplného konce - California king bed. A budu tak zákeřný, že ji sem teď z youtube vložím.
A příště třeba o horách a o Vltavě.
Zatím se mějte famfárově!
D. Č.


Mimochodem, proč je téma týdne "Toaleťák"?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama