Krev ať teče

18. září 2011 v 22:19 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
...jen dál!
Škola, překvapivě, nespadla. Plusem tohoto týdne bylo, že probíhaly adaptační kurzy, takže několik profesorů nebylo ve škole. To zapříčinilo extrémně krátké vyučování v pátek, kdy jsme byli ve dvanáct doma, jako prvňáčci. Zbytek profesorské skvadry ale nelenil a zabral si veškerá místa v diáři pro nejrůznější opakovací písemky, takže příští týden bude jen o učení. A protože francouzština už se do příštího týdne nevešla, napíšeme si z ní test o další týden později. Až tak je to napraný. Náladu nezlepšuje čeština, kterou bych měl docela rád, protože ji budu potřebovat (do diktátu napíšu Čechové s malým č!), naopak ji zlepšuje fyzika, kterou nemám rád a nebaví mě. Aspoň teď.
Ohledně scénáře na sedmnáctý listopad si dovolím říct následující. Je psán stejnou skupinou (vlastně dvojicí) autorů, jako byli loni Šmoulové. Jenže... aspoň podle mě to není to samé, ba co, není to lepší, ale spíš horší. Nebudu zmiňovat, jakého námětu (celkové téma je Průmyslová revoluce) se tato dvojice chytila, nicméně nápad je to dobrý. Rozjezd taky dobrý. Přestál bych i narážky na mužské pohlavní ústrojí, ale... prakticky od "vymyšlení zápletky" všechno pokulhává, padá. Není tam nic nosného, vtipy jsou "jakože" plácány na sebe a dohromady nic netvoří, co víc, ke konci nejsou vůbec, či už nejsou vtipné. Autorům jsem to už podobně šetrně sdělil. Samozřejmě je obdivuji, protože já bych rozhodně nebyl schopný napsat takový scénář, ale režírovat to, což znamená vstávat kvůli tomuto na sedmou, neholdám.
Byl jsem se dneska podívat v jednom hračkárenském řetězci, který promoval akci na karetní hru Monopoly za pouhou stovku. Tu jsem se rozhodl obětovat a skrz několik silnic, kruhový objezd a dvě velké parkoviště dorazil jsem až ke dveřím prodejny. Prošel jsem si třikrát skrz na skrz - ale žádané zboží jsem nenašel. Zeptal jsem se tedy paní s velmi důležitým úkolem - rovnat hračky. Ne vyskládávat nové kusy, ale to, co někdo vezme do ruky a pootočí, vracet do původní polohy. Vyrušil jsem ji tedy z této činnosti a optal se na žádaný artikl. Vítězoslavně mi ukázala klasickou verzi Monopolů. "Promiňte, já jsem chtěl karetní verzi..." Milá paní se ptá pokladní, jestli jsou. "Nejsou," odpovídá. "A budou?" ptám se. "Budou." Vy jste tu platná jako automat na kondomy ve Vatikánu, říkám si v duchu se vzpomínkou na kultovního Trpaslíka, ale vyslovím raději "A kdy?" "Příští týden". To jste mi to teda zpřesnila, pěkně děkuju. "Ve čtvrtek?" Teď už se pokladní ani nenamáhá s odpovědí a zakývá hlavou. S poděkováním a slovy "Na shledanou," odcházím. Není nad to, když svou práci má někdo rád.
Bavili jsme se ve škole o narozeninách. Nějak jsme se dostali k tomu, kdy slaví narozeniny člověk narozený 29. února. Spolužačka jednoho takového znala, a tak řekla, že on je slaví 28. "To já bych je radši slavila toho prvního, prvního května," oponovala K. K. "Katko? Květen?" Jó, gympláci jsou chytrý.
Tím se naprosto bez oslího můstku dostávám k soutěži Fenomén. Nová soutěž, kterou vysílá Česká televize se zaměřuje na naše občany s vyšším inteligenčním kvocientem. Průměrné IQ je 145, ale někdy to... není poznat. V prvním díle se ptal moderátor (Jan Pokorný, známý třeba ze Dne D, kde byl vynikající - tady je jeho výkon celkem průměrný) soutěžícího Tomáše, který vyrůstal právě v tom stejném městě jako Pokorný, jestli se tam mohli v roce 1979 potkat. "Ano," pohotově reaguje Tomáš. "Kolik ti je?" "Devatenáct..." Je pravda, že Tomášovo IQ je "pouze" 132 bodů. To nic nemění na tom, že příště si udělám testy taky, ikdyž nevím, jestli jsem vysokointeligentní. Každý soutěžící dostává notebook... a ani ty úlohy nebyly nějak extra těžké - ostatně zkuste se na adrese fenomen-soutez.cz. Třeba zjistíte, že jste také Fenomén.
Pro mě je pravým fenoménem zpěvačka Lenka. V pátek měla přímý přenos na livestreamu - což jsem samozřejmě musel vidět i přesto, že vysílala od deseti večer zhruba do jedenácti. Byla úžasná, odpovídala na otázky diváků a do toho zpívala svoje hity. Dobře, ať se tady moc nerozvášním, důsledkem toho (a také toho, že můj počítač celou noc ukládal konečně sestříhané video z bráchovy svatby, která se odehrála před rokem) bylo, že jsem ráno vstal naprosto nevyspalý a utíkal do zahradnictví. Sobotní program byl sběr rajčat, což je celkem fajn práce. Tedy kromě cherry rajčátek, které dozrávají momentálně asi ve výšce dvou a půl metru, takže i při stání na ultra velké bedně jsem musel pěkně vyskakovat do vzduchu. Zezdola se mi smál P. a dobíral si mě. Setkání s ním je vždycky osvěžující.
Dále se plelo (moje vyloženě neoblíbená činnost), a nakonec jsme jeli do DD - vesničky nedaleko našeho města. Nějaká rodina pokácela tůje a my jsme si mohli nastříhat kolik jsme chtěli větviček na podzimní vazby. Všichni ostatní se této akce pravděpodobně zúčastnili už dříve, takže hned věděli co a jak - jenom já nevěděl vůbec nic, jak stříhat, co brát a co ne, no vůbec jsem si tam připadal tak nějak navíc. Příští týden ale bude výplata, takže se je na co těšit.
JP mi po zhlédnutí článku z minulého videa poslal odkaz na jinou písničku z pohádky, u které zase vždycky dostává záchvaty smíchu on. Tak to třeba rozseká i vás. Tedy literárně. Nechci úbytek čtenářů.
Takže krev ať teče!
D. Č.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama