Otevřete si učebnice

13. září 2011 v 21:10 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Aneb "Back to school".
Na úplném konci prádnin mě přepadla zvláštní nálada - něchtělo se mi dělat vůbec nic. Aspoň úplně poslední den prázdnin jsme si užili uprestřed naší betonárky - slavného to parku uprostřed města, kde je víc šedé, než zelené. Krásné odpoledne strávené s lidmi, kteří mají podobný smysl a styl humoru zpříjemnilo vstup do školy následující den. Prvního září jsem se úspěšně prodral zástupem menších dětí (no... tedy většina nebyla ani tak menší, ale určitě byli mladší) a vyklusal až do třetího patra. E. šla na sedmou aby si zabrala dobré místo a chtěla mě vzít s sebou, na což já jsem řekl, že nejsem blázen, neboť náš zasedací pořádek je za ta léta už ustálený. Několik změn se ale přece odehrálo, většinou dopředu dohodnutých.
Po krátkém uvítání od naší třídní jsme se dozvěděli několik zajímavých věcí - například že si nesmíme třídu téměř nijak vyzdobit - na stěny nesmí nic, leda dozadu (kde to vážně hodně lidí ocení). No a pak také změny ohledně sedmnáctých listopadů.
Abych vás uvedl do tématu: na naší škole se už dlouhou dobu udržuje tradice divadelních hříček, kterou si každá třída připraví na oslavy sedmnáctých listopadů let 1939 a 1989. Tyto historické události zpracují dvě třídy třeťáků, nižší třídy si pak do loňského roku tahaly z klobouku témata, na která následně vymýšlejí scénáře a sami v divadlech hrají a režírují je. O divadlech naší třídy jsem psal v článcích Divadlo na spadnutí (Listopad 2008), Bitva u gymnázia (Září 2009), Já jdu hrát golf, vážená dámo, ty krávo (Říjen 2009) Pamatuješ si, jak jsme to spolu nacvičovali? a Libuše, nebuď trapná (Listopad 2009). To jenom, kdybyste si chtěli připomenout minulost. Novinkou letos je, že malý gympl má jedno společné téma (Boj mezi dobrem a zlem) a velký gympl také společné téma, tentokrát Průmyslová revoluce. "Průmyslová revoluce... to jako vážně?" byla jedna z prvních otázek po vyřčení námětu. Někdo se musel zbláznit. Každopdáně běží lhůta pro psaní scénářů a já jsem velice zvědav, jak to letos dopadne.
Druhého září jsme se, jako tradičně, ihned začali učit. Na začátek fyzika s "oblíbeným" profesorem, a nakonec dramaťák, kde se nás oproti loňským dvaceti lidem sešlo jenom šest. Ehm.
V sobotu do zahradnictví. Pokračuju tam v brigádničení - co mě překvapilo, že se stále prodávají (a rostou!) rajčata a okurky. A papriky. Nejdřív jsme odřezávali už prakticky mrtvá rajčata a pak došlo k likvidaci letniček, i mých oblíbených gerber. Místo krásných květů už ale měly jenom chomáče padáčků jako pampelišky.
Druhý týden už na nás profesoři valili opakování a "krátké, jednoduché" písemečky jako na běžícím páse (samozřejmě, každý si pamatuje z loňska kdo to byl Kryštof Diezenhofer...). Člověk si zvyká na to, že je už šestá bé, a že tohle je vlastně poslední rok, kdy ještě nejsou žádné "povinnosti". Pak to začne volbou seminářů, přípravou plesu, postupem do maturitního ročníku, maturitním plesem, maturitou, vysokou školou, prací... a skončí až odchodem do důchodu.
Přečetl jsem si, že můj ročník má jít do důchodu v sedmdesáti letech. Jednoduše: pokud někdo nebude studovat vysokou školu a půjde po střední pracovat, čeká ho přes padesát let práce. To zní strašlivě. S vysokou jenom šestačtyřicet. V sobotu jsem zase pracoval (předčasně, do mého důchodového věku se mi to asi počítat nebude...), zase v zahradnictví - tentokrát jsme přesazovali, mimo jiné i bobkové listy a oleandry. Pár lístečků jsem si vzal domů. Těch bobkovejch listů. Z toho měl caesar korunu.
A ještě malý komentář k tomu, čeho jste si asi všichni všimli - nový vzhled. Poprvé jsem si ho nepatlal dohromady sám, ale "na zakázku" mi jej vyrobil JP, kterémuž tímto velice děkuji. Nebojte se v komentářích pochválit, já mu to vyřídím a on bude rád. A taky se mrkněte na stránky s jeho fotografiemi (JP foto, vlevo v menu je odkaz), s jejichž spuštěním jsem zase pomáhal já. Jo a taky jsem trochu protřídil menu a přidal něco málo do oblíbenců. Tak klikněte...
...ale až za chvilku. Na úplný konec písnička - je to už víc jak rok, co si můj brácha vzal mou švagrovou. Video z jejich svatby jsem slíbil sestříhat k prvnímu výročí, no, tomuto slibu jsem bohužel nezvládl dostát. Každopádně z jistého důvodu jsem hledal originální nahrávku písničky "Já ti prstýnek dám" z pohádky Zlatovláska. Na tom by nebylo nic vtipného, nebýt nejlépe ohodnoceného komentáře pod videem od uživatele(ky) dasma111: "V této pohádce vidíme prvopočátky rapu a vůbec hlavní aktérku, Marii Rosůlkovou, která stála u jeho vzniku a stala se jeho průkopnicí... :-) ;-)" Ostatně, zhlédněte sami. Pohádek a pohádkových písniček není nikdy dost.
Pěkný týden přeje
D. Č.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KK | 25. září 2011 v 15:15 | Reagovat

tak tedy chválím nový vzhled!!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama