Singulariticky jsme z explicitních rezónů aplikovali inovativní principy nomenklatury flóry

22. října 2011 v 13:56 | Dr.Čoko |  Týdeníček Dr.Čoko
Takže jste jinak pojmenovali kytky?
* Tenhle článek je v Rozepsaných už dlouho, těsně před dokončením. Tak ho vydám, ať tu nestraší. Popisuje události začátku října ;) *
Za ty týdny co jsem nic nenapsal se mi papírek s nápady zaplnil až k nečitelnosti, takže se budu snažit správně časově seřadit jednotlivé události, či je alespoň pospojovat za pomoci jednoduchých oslích můstků. Uvidíme co z toho vznikne - s chutí do toho. Uvařte si čaj, nebo si nalijte něco dobrého k pití, vezměte si zákusek, třeba nějaký koláček a až budete v dobré náladě a připraveni, pusťte se do čtení.
Nejlepší bude začít opět dramaťákem. Předminulý týden k nám přišel nový člen - P. z prváku. Trochu se rozkoukával, ale vypadá to, že umí mluvit a snad i divadelně přemýšlet - těžko hodnotit po dvou hodinách. Každopádně jsme se nevyhnuli vymýšlení dalšího příběhu v kolečku, nicméně tentokrát jsme jej nemuseli zdramatizovat, stačilo jenom o něm popřemýšlet a trochu ho převyprávět. Po důkladném zvážní a připomenutí si všech faktů jsmě dospěli k názoru, že jsme nevědomky popsali příběh z filmu Avatar. Boj přírody proti lidské hamižnosti. Dokonce se tam těžilo zlato. A vzbouřila se příroda.
Pokračuju z pravého horního rohu. Tam mám prakticky celý víkend. Velkým pokrokem totiž bylo, že mě rodiče nechali celý víkend doma. V sobotu jsem měl jít do práce, v neděli do tanečních, a tak jsem řekl, že je zbytečné platit pětasedmdesát korun jen abych se projel vlakem a autobusem, táta mi navařil a zůstal jsem sám doma. Začali jsme tedy spřádat plány co s víkendem. Prvotní nápad byl zajet do klubu v nedaleké vesnici. Ten padl, vzhledem k "vyhlášenému jménu" onoho klubu; moje máma to popsala jako "heroinové doupě s alokoholem - ty tak chceš dopadnout?". Takže ne. Nakonec víkend plánovaně neplánovaně vyšel mnohem líp, než bych si představoval.
Mimo jiné k tomu přispěly dvě věci: nemusel jsem uklízet. Máma zavedla pravidlo, že se bude uklízet jen jednou za dva týdny. Nevím, jak jí, úklidem posedlou osobu napdal takový spásný nápad, každopádně tento víkend byl zrovna ten neuklízecí. A pak dvě vynikající odpoledne; jak to sobotní, tak nedělní taneční. Jsou mnohem větší dřeva, než jsme byli loni my. Opravdu. Někteří (a některé, ať nekřivdím) nezvládají snad ani mazurku.
Poslední dobou začínám brát našeho fyzikáře. Nevím, jak dlouho zase bude tohle období trvat, ale někdy mi připadá zvláštním způsobem snad i... lidský. Asi dva týdny nazpátek psal na tabuli příklad. Bůh ví, jestli záměrně, nebo omylem napsal na tabuli v zadání slovo "Vyrobyli". Spolužačka se přihlásila s tím, jestli nemá náhodou být "Vyrobili". Fyzikář se omluvil a přemazal písmenko. V tu chvíli spolužačka L. došla ke zmíněnému slovu při opisování zadání, odhodlaně zvedla ruku, nechala se vyvolat a položila otázku: "A nemá tam bejt náhodou Vyrobyli?".
Onehdy zas chtěl, abychom vydrželi aspoň minutu zticha. Už bylo po zvonění, všichni chtěli odejít. Spolužačka E. to nevydržela a něco špitla. Fyzikář pružně reagoval: "Budu dělat, že jsem teď slečnu E. neslyšel,". V pořádku, nic se nedělo. Ve 48 vteřině zavtipkoval i přestože E. nic neřekla: "Ani teď jsem nic neslyšel...". Tím ovšem E. naštval a ta se po pár vteřinách ohradila: "Ale já nic neříkala...!". Celá třída jí začala spílat v domnění, že budemem muset začít znova, fyzikář se ale zřejmě už dost nasmál a nechal nás jít domů.
Na sboru jsem zase uviděl věc dříve známou jen z filmů. Holka z paralelky, říkejme jí M. se posadila na lavici. To nestačilo, posunula se dozadu. A ještě dozadu. A tam už lavice nebyla. Díkybohu tam byla židle. Záda se opřely do židle, nohy se vyšvihly nahoru. Gravitace ale neměla dost, přitáhla nohy čímž židli uvedla ze stabilní polohy do nestabilní, židle se zvrtla, spadla na zem, M. se stihla hlavou bouchnout o lavici vzadu a z řachnutím dopadla též. "Gravitace je mrcha!" byla první reakce kolemsedících. Celé to dohromady vypadalo trochu jako parakotoul vzad s elegantně ladným výšvihem nohou. Hollywoodská podívaná!
Jinak teda na sboru zpíváme. Někdy to jde a nědy míň. Já jsem tenor (stejně jako Večerda - no klikněte na ten odkaz!). Ty písničky jsou strašně vtíravé. Kupříkladu Sanctus, z Misy Brevis (jaj, skloňování latiny... nevim nevim, jestli je to dobře), to je typický příklad. Sva-tý, sva-tý, sva-a-tý pán, Sán-ktus Dó-mi-nus! Když jsem na to díkybohu po týdnu zapomněl, stačilo několik tonů klavíru a všechno byl zpět. Ostatně jedna vtíravá píseň bude dnes nakonec, ale o té až později.
Co se týče našeho scénáře na 17. listopad, jsme stále tam, kde jsme byli. Teda vlastně o kousek dál. Nakonec jsem scénář o Krakonošovi a průmyslové revoluci napsal já z nápadu co vzniknul z mé a Z. hlavy. Z. je spolužačka. Reakce ze třídy dobré, domysleli jsme některé scény (kupříkladu větu, která je v nadpisu - to je velké koletivní dílo) a tak se jen čekalo, co na to řekne rozhodující hlas - profesorka chemička L. J. Jinak to je ta, co vede dramaťák. Konečně nám tedy scénář vrátla s tím, že je tam málo průmyslové revoluce. "Jak málo průmyslové revoluce? Řeklo se, že stačí jenom zmínit!" bežělo mi v hlavě. Každopádně náš scénář jsme ještě jednou předělali, scénáristická dvojka, která napsala loňské úžasné divadlo dostala další nápad - jediný problém je, že máme půlku října a ještě jsme nezačali zkoušet. To bude terno.
JP (od kterého je dnešní fotka) mi půjčil knížku od Roberta Fulghuma s názvem "Všechno, co opravdu potřebuju znát jsem se naučil v mateřské školce". Vždycky než jdu spát, tak si přečtu pár povídek. Je to styl psaní mě blízký, povídky jsou vypointované a vedle vedle ležícího Quo Vadis je to úplný drahokam. Doporučuju přečíst. Jestliže mám nějaký seznam knížek á la "to bych chtěl mít jednou v knihovničce..." tak Fulghum má teď čestné místo. Snad jednou bude i ta knihovnička.
Jdu na konec. Tenhle článek jde dost do minulosti, takže není v mnoha věcech tak podrobný a hlavně není tak dlouhý. Snad se četlo dobře. Ale nezapomenu na vtíravou písničku. Nejdřív mi odkaz na ni poslala V., s tím, že ta Adele je dneska všude. Možná někteří už vědí - jedná se o skladbu Rolling in the deep. I přesto, že už je v éteru dost dlouho, stále je na youtube velmi sledovaná. Momentálně má (a to pouze oficiální video) přes 150 miliónů zhlédnutí. Každopádně po zaslání V. mě nijak moc nezaujala. Až na angličtině, kde ji poštěla jako anglickou píseň jiná V. Tam to ve mě zanechalo ten typický rytmus; doma jsem si ji musel pustit. A zpívat. Sing along. Snad tak chytne i vás. I tentokrát vyberu nejlepší komentář; vzhledem k tomu, že za dvě hodiny dokáže mít video i o šedesát tisíc zhlédnutí navíc, každou chvíli se mění i ocěňované komentáře. Nejlepší z nich byl však na tomto místě když jsem skladbu viděl na Youtube poprvé. Napsala ji AngelaGOMEZfan a zní takto: "well... Do you know another person who can get 139,503,972 hits just by sitting in a chair? :)" Pusťte si a pochopíte.
Žijte vyrovnaně - trochu se učte a trochu přemýšlejte a každý den trochu malujte a kreslete a zpívejte a tancujte a hrajte si a pracujte.
D. Č.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KK | 22. října 2011 v 21:07 | Reagovat

ten hříšný nejmenovaný klub...nebyl to Roxet, žene?:D

2 vestec | Web | 12. ledna 2012 v 20:55 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama