Twisted christmas (část druhá)

31. prosince 2011 v 15:59 | Dr.Čoko |  Doktorovy žblempty
Kde že jsme to skončili?
Aha, že v kopírovacím centru bylo zavřeno. To jsem řekl už v minulém článku. Abyste pochopili proč, je potřeba říci ještě jeden příběh...
Snažím se vymýšlet dárky tak, aby potěšily toho, koho obdarovávám. Nejproblémovější jsou v tomhle směru babičky. Pro tu z máminy strany tentokrát vnukla nápad sama mamka: koláže fotek ze všech jejích cest po světě. Vytvořil jsem tedy tři koláže, pro každý světadíl jednu. Ve středu jsem si je nechal za padesát korun vytisknout v kopírovacím centru; když jsem ale přišel domů, maminka řekla, že jsem zaplnil málo plochy a že tam nic není vidět. Takže jsem to večer předělal s tím, že si to druhý den nechám vytisknout znova. Jenže... kopírovací centrum mělo zavřeno!
To je SAKRA velký problém! Štědrý den je zítra a já stále nemám poslední dárek! To se mi nikdy nestalo. Letos jsem to dost lajdal. Co teď budu dělat... Připravil jsem si asi tři různé varianty a po návratu domů je předložil mamce. Ta řekla rezolutně na všechny ne. Ať se vypravím do fotolabu a nechám si to vytisknout ať to stojí co to stojí.
Vyrážím tedy podruhé do města. Nejdříve do fotolabu. Tam je spousta lidí, prodírám se tedy k pokladně a začínám se ptát:
"Dobrý den, můžu se zeptat, mohli byste mi vytisknout tři fotky na větší fo-"
"Ne, tisknememaximálněfotografiedorozměrů18x21centimetrůvícne. Zkustefotoirena."
Ta paní to na mě vypálila takouvou kadencí, že mě to až naštvalo, ale říkám si, proč ne, hurá do Ireny. To je taková malá soukromá fotolaboratoř. Tam je pán ochotnější. Prý to stihne do Vánoc, ale bude to stát 350 korun. To je rozdíl tří set. Samozřejmě jsem si zapomněl telefon doma a tak se vracím s nepořízenou, dát vědět, jak jsem pochodil. Doma mě máma zpraží a řekne, ať to jdu okamžitě dát vytisknout do Ireny. A nebo ne, ještě zavolá známému informatikovi.
Ten poradil, ať zkusíme jistou reklamní agenturu na náměstí, že tam to určitě vytisknou levněji. Jdu tedy potřetí do města. Ve čtvrtém patře obchodního domu skutečně je reklamní agentura. V celém areálu je jen mladá slečna, která se mě ujme. všechno si dá do počítače, prokalkuluje cenu a oznámí mi, že by to stálo asi čtyři sta. Nebo vlastně 322. A možná bychom se vešli do těch tří stovek. Za poslední cenu beru, je však potřeba nechat barvy půl dne schnout. Prý že mi pošlou esemesku.
Doma rychle vysávám, myju podlahu a konečně taky trochu vánočně lenoším. Po příchodu esemesky jdu počtvrté do města. V reklamní tašce od reklamní agentury si nesu na plakátovině tři výtisky. Až doma zjistím, že jeden z nich není spárvné velikosti tak, jak jsem chtěl. Nemůžu ho tedy zasklít do předem zakoupené klipsy. Hodinu před zavíračkou vyrážím popáté a naposledy do města, do fotolabu. Už tam nikdo není. Rychle koupím poslední část posledního dárku a jdu, šťasten a v klidu domů.
Konečně je tady Štědrý den. Vzhledem k tomu, v jakém je ale máma stavu přesouváme rozdávání dárečků až na první svátek. Koukám se na vánoční pohádku, Micimutr. Tak to byla teda blátivá slátanina o ničem. Hlavně, že mohly být titulky "Šafránková na Jedničce porazila Šafránkovou na Nově". Druhý den ráno se dáváme do příprav, přijet má babička z Olomóce a také brácha s manželkou. Maminka leží v posteli, a přesně v momentě, kdy si naposledy umyju ruce, zvoní zvonek a první návštěvníci přicházejí. Ve čtyři odpoledne se sejdeme všichni, dáme si předkrm, polévku a jdeme ke stromečku.
V průběhu zpívání vánočních koled tatínek ochotně zapaluje prskavky. Dokonce zakoupil i sadu barevných, které samozřejmě musel zkusit. Zaprskalo to, linuly se z toho zápalvy různobarevného dýmu a v pokoji to vypadalo jak v kuřárně. Stromeček skoro nebyl vidět. Dostal jsem moc hezký dárky (třeba úžasný nový monitor (jak by nebyl úžasný, když jsem si ho sám vybral), širokoúhlý, full HD a ještě k tomu levný, nebo ananas (který jsme už snědli), ponožky, knížky a spoustu dalšího), dobře jsme se najedli a po krásné pohádce (Tajemství staré bambitky - kdo by to do ČT řekl, že ještě může natočit něco tak dobrého) a filmu (Božský Bruce - vůbec to nebylo špatný!) jsme i rychle usnuli.
Celý byt byl plný. V ložnici táta s mámou, v obýváku babička a v mém pokoji já, brácha a moje švagrová. Vzbudil jsem se ve tři ráno s hrozným pocitem. Bylo mi pekelně blbě. Nic jsem nepil! Ale... šestadvacátého jsem si proležel.
Zbývající prázdninové dny trochu splývají. Velká snaha něco udělat, ale většinou z toho nic nebylo. Nazvali jsme to "Vánoční lenost". Aspoň jsme vyrazili ven na nákupy na silvestrovskou párty a vyměnil jsem 520 korun, co zbylo naší rodině na kartě do bazénu, jejíž platnost končí s koncem roku, za masáže.
No a teď, jenom pár chvilek potom, co tohle všechno dopíšu, začne naše silvestrovská párty. No... statistika o tomhle blogu neříká nic příznivého. Za tenhle rok jsem napsal 16 článků. Che! No... třeba to příští rok bude lepší. Ať se vám v roce 2012 daří. A ať třeba není poslední. Hezký poslední večer roku 2012 přeje
Dr. Čoko
P.S.: Fotka je opět od JP. Asi foceno bez stativu, jak tak koukám.
P.S.S.: Dneska už nezapomenu na video. Je z božíhodové pohádky Tajemství staré bambitky, jak už jsem o ní mluvil. Pravděpodobnější cíl než zabavit caparty ale byl v celkem nápadné satiře na současný politický stav. Hlavně dva královští rádcové, ze všeho nejvíce toužící po moci a po penězích z daní připomínali našeho současného ministra financí. Možná je na čase zvolit následující písničku jeho hymnou.

A to už je fakt všecko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama